Doporučujeme: Zkus to jinak - logicky | TV program | Měření rychlosti internetu | Snadné sdílení souborů | Zkracovač dlouhých adres | Služby pro Váš web | Stahovač videí z YouTube

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

60. kapitola - Alexův životní omyl

Datum: 8. 5. 2007 16.38 | Autor: Cissy | 8529× | Kategorie: Syn pána zla | Komentáře: 83
 

Alecto se probral z bezvědomí. Všechno ho svědilo a docela i bolelo. Ale už to nebyla taková bolest, jako předtím.

Zmateně se rozhlížel po místnosti, kde byl „ubytován". Byla to ta samá místnost, kde byl jeho bratr Thomas.

Co se stalo s jejich rčením: „dětem se neubližuje"?

Faktem ovšem zůstávalo, že mu zatím neublížili.

Zatím. Přesně tak.

Uvědomil si, že ho tady asi nebudou mít dlouho. Jeho otec přece věděl, kde je sídlo toho řádu.

Na co si ta šílená Miranda hraje? Jediným cílem jejich vtípků mělo být to, aby vypadla ze školy. Nic jiného. Její vliv byl příliš velký.

Z jeho zamyšlení ho vytrhnul hlas. Mužský hlas.

„Jak jsem slyšel, tak jsi ve škole zlobil. Měl jsi k tomu nějaký důvod nebo to bylo jen tak? Z legrace?"

„Ne. Z legrace to nebylo," odvětil Alecto šeptem.

Alecta vždy dokázala ohromit Jackova robustní postava, přestože byl Jack v docela v pohodě, i-když to tak teď nevypadalo. Možná byl na něj opravdu naštvaný...

Muž přistoupil k Alectovi blíže a pohlédl mu z příma do očí.

„Tak proč jsi to dělal? Ty a tví přátelé?"

„Protože... ona... vy si to vůbec neuvědomujete! Ona má už příliš velké pole působnosti! Utiskuje ředitele kouzelnické školy! Chtěli jsme mu jen pomoci!"

„V tomhle s tebou souhlasím. Ale na druhou stranu... je to má přítelkyně a budeme se brát."

„hele, tak to by mohla jít brzo na mateřskou, že?" navrhl Alecto zamyšleně.

Jack se začal smát. V jeho smíchu bylo ale i něco zvláštního. Snad smutek?

„Nemyslím si. Miranda nemůže mít děti. A myslím si, že by je ani nesnesla. Ale já bych děti chtěl..."

„V tom případě... není pro vás lepší najít si ženu, která bude schopná dát vám dítě, když po něm tak toužíte?"

„Snažíš se mi říct, že mám pustit Mirandu, tak říkajíc, k vodě?"

„Rozhodněte se sám, pane."

„Dobře. Ale co tvá přítelkyně? Ta, co tu byla s tebou, když jsi tady trávil prázdniny naposledy? Ginny se asi jmenovala?"

Alecto nějak podivně ztichl. Tohle nečekal. Jak se jejich rozhovor mohl stočit takovým směrem, když vypadalo, že půjde úplně jiným směrem?"

„Rozešli jsme se... dnes," zašeptal téměř neslyšně.

„Tak to se omlouvám. Nevěděl jsem to," omlouval se.

„A jak jste to asi mohl vědět? Odkud byste si to zjistil?" vybuchl Alecto.

„Uklidni se, maličký. Nechtěl jsem se tě nijak dotknout."

„Já nejsem-" Alecto se na Jacka doslova obořil.

„Alecto! Jsi pořád ještě dítě. Já ti budu říkat tak, jak uznám za vhodné. Nechci nijak připomínat mou výšku, ale... pořád jsem vyšší než ty. Oproti mě jsi docela maličký. A mimochodem, momentálně jsi můj vězeň. Jsme tu jen my dva. Miranda se možná staví a aby bylo jasno, pokud se nebudeš chovat slušně, bude si s tebou dělat vše, co uzná za vhodné. Pořád si chceš stěžovat?"

Alecto se na Jacka ohromeně zíral.

„Ne, nebudu."

„Výborně. To jsem chtěl slyšet. Jsem rád, že se domluvíme. Tvůj pobyt zde bude naprostým tajemstvím."

„Proč? Vždyť římse bude moci Miranda chlubit, ne? Nebyla to snad ona, kdo chytil nejmladšího syna Pána zla?"

„Byla, ale ona ví, že by si pro tebe mohl přijít tvůj otec. Přece jen... my oba víme, že on ví, kde se nachází tohle sídlo," Jack poznamenal s mírným úsměvem.

„Vy mě nebudete přesouvat jinde? Otec moc dobře ví, kam chodím, do které školy. Když mu nebudu odpovídat na dopisy, tak... dojde mu to. Není hloupý-"

„Já vím. Možná tě opravdu přesuneme jinam. To je skvělý nápad. Tak pojď, vstávej!"

Alecto na něj jen vytřeštil oči.

„Vy mě chcete přesunout někam teď hned?"

„No, přece sis nemyslel, že tě nechám v tomhle pokoji," pousmál se Jack.

„Ale..."

„Alecto, pojď. Tady nemůžeš zůstat," řekl s úsměvem a vytáhl chlapce na nohy.

„Proč ne? Proč bych tu nemohl zůstat?"

„Protože tady děti nemají co dělat."

„V tom případě bych zde mohl zůstat..."

„Alecto. Žádné diskuse. Pokud jsou všechny děti v pubertě stejné, jako ty, tak chápu, proč Miranda nechce děti," Jack se Alectovi viditelně poškleboval.

„Máte snad nějaký neviditelný problém?"

„Ano, můj viditelný problém jsi ty."

„Já?"

„Ano. Kdybys nebyl mým problémem, tak bys tady už nebyl."

„Výborně, no tak já tady taky nemusím být, že? Klidně můžu odejít, ani se vás na to nemusím ptát-"

„Alecto, klid! Já to tak nemyslel. Pojď, vezmu tě do pokoje, kde jsi byl minule. Jdeme?"

Alecto přikývl. Nechápal, co se to s ním posledních několik hodin děje.

„Nemohl bych být někde jinde?"

„Proč?"

Alecto si povzdechl.

„To je jedno," řekl rozhodně.

„Pokud tu nechceš být, tak tě můžu přesunout jinam..."

„Ne, to je v pořádku. To je dobrý."

„Alecto. Chci, abys věděl, že proti tobě vůbec nic nemám. Absolutně nic. V názoru na tebe se s Mirandou vůbec neshodujeme. Je mi líto, že tady zase musíš být. Můžu ti ovšem slíbit jen jedno. Kdyby se to tady vymklo z rukou, pomůžu ti dostat se odsud."

S tímhle se Jack otočil a odešel.

 

***

 

Ron si zničeně sedl do trávy. Tohle ho ani ve snu nenapadlo. Proč Ginny něco takového udělala? Vždyť Alecta milovala... a teď tohle?

Seděl tam několik hodin. Pořád se z toho nemohl vzpamatovat.

Už se stmívalo, když se smíchem přiběhli ostatní přátelé. Tzn. Jean, Ted, Alechandro a Jerry.

„Co tady sedíš, jako kopa hnoje?" zasmál se Ted.

„Kdyby právě tvá jediná sestra pustila tvého nejlepšího kamaráda k vodě, taky bys seděl jako kopa hnoje," povzdechl si Ron.

„Jo? Tedy... co se stalo?" tohle téma Teda zaujalo.

„Stalo se to, že se má jediná sestra Ginny rozešla s Alectem. A to docela drastickým způsobem. Poslala mu dopis, který nebyl napsaný zrovna ohleduplně vůči Alectovi. V dopise mu prostě sdělila, že jejich vztah už od začátku viděla jako první lásku, která nebude mít dlouhé trvání. Evidentně do jejich vztahu nevkládala tolik nadějí jako Alecto. No... nepotkali jste Alecta cestou?"

„Ne, ale měli bychom ho najít. Asi se nebude cítit nejlépe. Nevíš, kudy šel?"

„Možná, že šel zkratkou. Tak, jako vždycky."

Nastalo absolutní ticho. Ron zvedl hlavu.

„Děje se něco?"

„No... m-my... v zkratce jsme instalovali naši novou pastičku... jestli se Alecto chytil..., mohla ho najít Miranda... byl by v..." Jerry byl bílý jako stěna, stejně jako ostatní kluci.

„Sakra, musíme tam jít!" rychle vyskočili a běželi do chodby, která byla touhle dobou už prázdná.

 

Zadýchaně přiběhli do kabinetu profesora lektvarů.

Ten jim otevřel téměř okamžitě.

„Co se stalo, chlapci, že tady bušíte, jako kdyby hořelo?"

„No, my nevíme, kde je Alecto. Přichystali jsme..."

„Pojďte dále," vyzval je profesor Munge.

„Pane profesore, v jedné chodbě jsme přichystali tu pastičku, kterou jste nám pomáhal vymýšlet... Alecto tam tudy asi šel a ta past je zrušená! Není tam! Myslíte, že je možné, aby se z toho dostal sám?" začal mluvit Jerry hned po tom, co se za nimi zavřely dveře.

„Ne, jen zkušený kouzelník by ho odtamtud mohl dostat. Problém je v tom, že kouzelník, ať je sebevíce silný, se odtamtud nemůže dostat sám, protože jeho síly jsou magickým způsobem ochromeny. Jen málo učitelů dokáže tohle zrušit."

„Jen tři učitelé znají to místo, kde jsme to umístili. Vy, Miranda a ředitel. Pak ho známe ještě my a Alecto," povzdechl si Ted.

„Takže je prakticky vzato nevyhnutelné, aby Alecta osvobodila Miranda. Bohužel, teď vám nepomůžu. Musíme vyčkávat. Až Miranda veřejně prohlásí, že řád má vašeho kamaráda, pak budu moci zasáhnout. Miranda ví, že by jí Vyšší mohli absolutně zničit, kdyby porušila přísahu."

„Přísahu?" nechápal Alechandro.

„Vyšší?" přizvukoval Ron.

„Přísaha je... ty nevíš, co je přísaha?" užasl profesor.

„Ale vím, ale o jakou přísahu konkrétně se jedná?"

„Jedná se o to, že když nastupovala do řídící funkce řádu, tak přísahala, že nebude vést válku prostřednictvím dětí nepřátel. Pokud ovšem bude chtít vydírat Voldemorta prostřednictvím jeho nejmladšího syna, tak tím přísahu poruší už podruhé. Protože nejprve použila proti Voldemortovi Thomase."

„Ovšem, interpretace každého z nás může být jiná, že? Protože, co si budeme nalhávat. Thomas není dítě. Proto to mohla brát tak, jakože když už není dítě, tak... se to na něj nevztahuje?" Ron se pokusil neobratně vysvětlit jeho myšlenku.

„Je to sice trochu zmatené, ale v podstatě máš pravdu. Thomas už totiž není dítě."

„Kdo je Thomas?" zeptal se nechápavě Jerry.

„Thomas je nestarší Alectův bratr" odvětil Ron.

„Aha. A teď... ti Vyšší jsou kdo?"

„Je to skupinka lidí, kteří jsou... řekněme... špatně se to vysvětluje. Jsou to nejmocnější čarodějové v dějinách lidstva. Patří do nich například Merlin. Existuje jistý obřad, kterým se vyvolávají. Vyvolávají se pouze při dvou příležitostech. První je ta, když je někdo jmenován do pozice velitele našeho řádu. Skládá již zmíněnou přísahu a je zavázán kouzelným slibem. Druhá příležitost se vyskytuje méně často. Není moc veselá, ale teď je docela velká šance, že se bude opakovat. Když velitel řádu poruší přísahu, tak se ostatními členy vyvolají Vyšší a velitel, v našem případě velitelka, je zbavena velení a nejen toho. Přijde o všechnu svou kouzelnickou moc. Z Mirandy by se tedy stal obyčejný mudla s vědomostmi o kouzelnickém světě. Nejlepší je na tom to, že kdyby Miranda chtěla prozradit kouzelnický svět mudlům, tak bude považována za blázna. Skvělé, že?"

„To ano... v našem případě by se to hodilo. Kdo si myslíte, že by mohl být potom velitel toho vašeho řádu?"

„Doufám, že Jack. Je to moudrý a vzdělaný kouzelník."

„O něm jsem už slyšel. Je to léčitel, ne?" vzpomněl si Ron.

„Mimo jiné," přikývl Munge.

„Mimo jiné?" ozval se Jean.

„Například je také bystrozor. Je to hodně vzdělaný hoch."

 

 

Voldemort hodně přemýšlel nad dopisem jeho staršího syna. Takže ta Ginny se rozešla s jeho Alectem? Pokud mu ublížila... bude náležitě potrestána. Teď může jen očekávat na to, až mu Alecto napíše dopis, ve kterém všechno vysvětlí.

Alena se postavila před svého manžela.

„Vůbec ti nevadí, že si náš starší syn tak trochu hraje na práskače? Měl počkat, až nám sám Alecto napíše dopis. Neměl právo nám něco takového říkat bez Alectova svolení!"

„Máš pravdu, bylo by lepší, kdyby to příště nedělal."

„To je vše, co mi k tomu řekneš? Bylo by lepší, kdyby to příště nedělal? Nějak nám měkneš, drahý."

„Nech toho, Aleno. Napíšu Alexovi výstižný dopis. Stačí ti to?"

„Ne. Alex musí být potrestán. Snaží se žalovat na svého bratra! K tomu jsme ho nikdy nevedli! Aspoň já ne! Ale teď pryč od Alexe. Jsem ráda, že jsme našli Alecta. Víš proč hlavně?"

„No... možná proto, že je to tvé dítě a že jsi toužila po jeho přítomnosti?"

„To také. Ale ten druhý důvod je ten, že jsi se neoficiálně zřekl své touhy získat nadvládu nad světem."

„To není pravda. Momentálně jen-"

„Momentálně jen vím to, že nejsi schopen dělat cokoliv jiného, než se klepat strachy o tvého nejmladšího syna."

„Momentálně nemám čas!" odsekl Voldemort.

„A proč nemáš čas?" ušklíbla se provokatérsky Alena.

„Protože... protože prostě nemám čas!" Voldemort se otočil ke knihovně a začal hledat nějakou knihu.

„Tak já ti řeknu, proč nemáš čas, když to sám nevíš! Přiznej si to. Je to tvůj syn, kdo ti zabírá veškerý čas! I-když... teď posledních pár měsíců máš času dost. Nechápu, proč vlastně nic nepodnikáš, když ti na tom tvém ovládání světa tak záleží... nebo... žeby přišla lenost?"

„Můžeš toho nechat, Aleno? Prostě na to nemám náladu. Ovšem to se změní. Nezapomeň, že je ve škole Alex. Využiji ho a on zabije s mou pomocí Brumbála... škola by byla má."

Voldemort se zasněně díval ven z okna. ‚To by bylo opravdu skvělé‘

„To neuděláš!" Alena se na něj dívala absolutně ohromeně.

„Proč bych to neudělal?" Voldemort se na ní zamyšleně díval.

„Protože Alex je tvůj syn! Nesmíš ho zatáhnout do tvých ďábelských plánů! Je to také ještě dítě!"

„Ale Aleno..."

Náhle do otevřeného okna vletěla sova. Alexova sova.

Voldemort zmateně otevřel dopis, který mu poslal jeho syn.

 

Drahý otče,

Jsem si jist, že budeš potěšen tím, co ti sdělím. Snad se to k tobě ještě nedoneslo.

S pomocí mladého Drakena Malfoye jsem... ZABIL JSEM ALBUSE BRUMBÁLA!


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: