Chtěl pokračovat ve čtení, ale vyrušilo ho zaklepání.
„Ano?" vyzval Alecto klidným hlasem nového narušitele klidu.
„To jsem já, Severus." Dveře byly mírně pootevřeny a Severus nakukoval dovnitř.
„Můžu pustit... ehm... obludu dovnitř?"
„Koho?" užasl Alecto.
„Uvidíš," pousmál se muž.
„No, pokud je ta obluda Betty, tak klidně." Pousmál se zářivě Alecto.
„Jak myslíš," ušklíbl se Sevie a pustil psa!
„Betty!" vykřikl nadšeně Alecto.
Černo-bílo-hnědý pes (prostě Betty) se vřítil do pokoje. Alecta překvapilo, jak zmohutněla. Její hravý a pro všechno nadšený pohled zůstal stejný.
Ovšem přejdeme od popisu jejího pohledu a vraťmě se k jejímu řítění k Alectovi.
Pes byl asi půl metru od postele, když se začal odrážet. Alecto ztuhl.
O dvě vteřiny později na něj Betty skočila a začala ho šíleně rychle olizovat.
„Severusi!! Nesměj se a sundej ze mě toho psa!!" zavolal na šíleně se smějícího Severuse.
„Chtěl jsi ji tady, tak si to užij, odcházím!!"
To snad není pravda! Pomyslel si Alecto.
„Betty! Dost! Nesmíš!!!" po pěti minutách se podařilo Alectovi odstrčit psa.
Betty seskočila z postele a posadila se. Alecto se na ni naštvaně podíval.
„Jak si to představuješ? Takhle na mě skočit! To se nedělá!!!" Betty se na něj nechápavě koukla s otázkou v očích:
O čem to sakra mluvíš? Já nic!
Alecto na ní zaraženě zíral. Ale její oči a neuvěřitelně hezký vzhled ho prostě obměkčily. (Když něco udělala, vždycky se dokázala tvářit tak hezky, že by jí člověk ještě poděkoval za provedený nepořádek...)
„Jasně, chápu. O ničem nevíš." Betty se na něj radostně podívala a začala ho tahat za rukáv směrem k východu.
„Chceš se tu porozhlédnout? Proč ne! Otec bude nadšen!" ušklíbl se, ale nakonec opravdu vyrazili.
Betty se zvědavě rozhlížela a očichávala každý kout.
Alex zrovna vyšel zpoza rohu a ztuhl hrůzou. Nejdřív si všiml jen Betty. Alecta jaksi nezaregistroval.
„Co jsi zač, obludo?" z jeho hlasu bylo poznat zděšení.
Pes štěkl a vyrazil proti Alexovi, skočil a srazil ho na zem. Alecto myslel, že ho začne olizovat, ale Betty jen cenila zuby. Alex se jí nejspíš nelíbil.
„Betty! Dolů! Nesmíš!" chytil psa za obojek a sundal ho z Alexe.
„Promiň, Lexi, nenapadlo mě, že by ses jí nelíbil!"
„Tak za prvé, nejsem žádný LEX ale A L E X!!!" své jméno hláskoval.
„Za druhé, až se o té obludě doví otec, vyhodí tě i s ní!!" škodolibě se zasmál.
„Uvidíme," pousmál se Alecto.
Vešli do jakési společenské místnosti. Alex se celou zbývající cestu držel stranou.
Všichni pohlédli na nově příchozí. Alena vytřeštila oči na Betty.
„No, ty vole!" ujelo Kristin.
„Kristin!" napomenula dceru Alena.
„To... to je Betty?" Voldemort na psa zaraženě zíral.
„Ano, Betty!" Voldemort se pokusil navázat přátelský kontakt se psem, ale když se přiblížil, Betty ustoupila, vycenila zuby a tlumeně zavrčela.
Alecto ztuhl.
„Betty, to je v pořádku, to je táta!" Ale pes pořád jen cenil zuby.
Alecto obešel psa a přistoupil k otci. Betty se ho cestou snažila zastavit, ale Alecto to ani nezaznamenal. Objal otce kolem pasu.
„Betty, pojď ke mně!" Betty váhala, ale přišla. Alecto ji poškrábal za uchem.
„Teď ty!" pohlédl na otce.
Voldemort váhavě poškrábal psa za uchem. Betty ho vteřinu sledovala, ale pak se odrazila a vyskočila. Snažila se Voldemortovi olíznout obličej.
Všichni ztuhli. Voldemort také.
