Doporučujeme: Zkracovač dlouhých adres | Služby pro Váš web | Zkus to jinak - logicky | Stahovač videí z YouTube | TV program | Snadné sdílení souborů | Měření rychlosti internetu

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

30. Rozhovor s Mirandou

Datum: 26. 8. 2006 22.37 | Autor: Cissy | 5554× | Kategorie: Syn pána zla | Komentáře: 17

Alecto měl při přemístění zvláštní pocit. Ani nepříjemný, ale ani příjemný. Celé přemístění trvalo asi dvě vteřiny. V první vteřině zmizli z jeskyně a v druhé se objevili v místnosti, tedy spíš sále, kde bylo asi sto čarodějů.Alecta ovšem překvapilo a tak trochu i vyděsilo tolik lidí, proto se pokusil o krok ustoupit, ale docílil tím jen toho, že se víc opřel o Jacka. Fénixův řád se s řádem bílých čarodějů vůbec nemohl rovnat. Převálcovali by je okamžitě, ani by se nemuseli namáhat.Asi dvacet čarodějů si všimlo Jackova a Alectova „příchodu“. Hned po nich si jich všimla nějaká žena, která se k nim okamžitě vydala. Její chůze byla elegantní a vznešená. Měla dlouhé, vlnité hnědé vlasy až po pás, štíhlou postavu a bílou tuniku. Byla přirozenou autoritou. Alecto k ní okamžitě pocítil úctu.Žena kývla na Jacka a pohlédla na Alecta.

„Vítej, Alecto. Jmenuji se Miranda a jsem velitelkou Řádu bílých kouzelníků. Tedy, hlavní velitelkou, protože tolik lidí by nezvládl snad nikdo. Já vedu porady, přijímám hlavní zprávy, rozdávám rozkazy a další práci, kterou vykonává velitel,“ pousmála se na něj. Když přišla až k nim, mohl si ji Alecto pořádně prohlédnout.V jejím obličeji byly křehké a jemné rysy (Pokud chcete mít lepší představu, podívejte se na Arwen z Pána prstenů, akorát kudrnaté hnědé vlasy J) a úžasně modré oči. Alecto si uvědomil, že takovou barvu ještě neviděl.Žena ovšem pokračovala.

„Celkem je dvacet velitelů, členů je čtyři sta. Každý velitel má na povel dvacet lidí, za které zodpovídá. Zodpovídá za jejich zdraví, informovanost a včasné příchody na akce a schůze a další a další záležitosti. Ty, co tady vidíš, jsou zde pořád. Jako záloha a hlídka pro případ, že by někdo odhalil a napadl naši hlavní budovu. Asi se divíš, proč ti to všechno říkám, ale nemyslím si, že bys to někomu, například tvému otci, prozradil,“ zkoumavě si Alecta prohlížela

.„Jste si tím stoprocentně jistá?“ odvážil se zeptat Alecto.

„Pokud bys to někomu přeci jenom řekl, musel bys počítat s následky, které by určitě nebyly příjemné.“

„Například?“ výzva z Alectova hlasu přímo čišela. Všichni z přítomných ztuhli. Takhle s jejich velitelkou nikdo doposud nemluvil. Nikdo si to nedovolil. Každý, i nejhorší vězeň, byl před ní pokorný a uctivý.

Miranda se jen zasmála.

„Máš kuráž a odvahu, Alecto, to se mi líbí.“Její smích uvolnil atmosféru v místnosti

.„Mirando, být tebou, dával bych pozor na Daniela, je na Alecta naštvaný.“ „Pročpak?“ tohle ženu zaujalo. Daniel byl jedním z velitelů.

 „Chlapec na něj zaútočil, když se Daniel přiblížil moc blízko. Ovšem já si stojím za tím, že si to zasloužil.“ Miranda se zaraženě podívala na Jacka.

„Zasloužil? Jak proboha?“

„Já ho varoval,“ prskl Alecto naštvaně. Neměl dobrý pocit z toho, když byl někdo, kdo se mu nelíbil (povahově, ne vzhledově J) v jeho blízkosti.

„Opravdu? Tak v tom případě není co řešit, ohledně viny. Co se vlastně stalo?“

„Alecto nechtěl, aby se k němu Daniel přiblížil. Daniel nebral jeho žádost na vědomí, proto zaútočil.“Mirandě se mírně zúžily oči.

„Čím?“

„Nic vážného, jen odzbrojovací kouzlo. To odhodilo Daniela asi pět metrů od něj. Daniela to ovšem absolutně rozzuřilo, proto vyrazil k chlapci. Alecto uhnul a Daniel narazil do zdi. Kdybych tam nebyl, Alecto by utekl.“

„Věděl jsi o Jackovi?“ zajímalo Mirandu.

„Ne, nevěděl.“ odvětil Alecto.

„Hm… dobrá. Promluvím si s Danielem, snad ho trochu zklidním, uvidíme.“ Rozhlédla se po místnosti. Všichni přítomní je zaujatě sledovali.

„Ale vy jste mě neupozornili, že jsem se nezachovala zdvořile.“ Zvolala náhle.Miranda tleskla a během vteřiny se setmělo a o vteřinu později se opět rozsvítilo.Místnost byla stejná, avšak zároveň jiná. Místo stolů a židlí objevil jeden stůl, který připomínal obruč, s židlemi a jedna byla přesně ve středu zvláštního stolu.

„Prosím, posaď se, popovídáme si,“ Jack ho jemně dostrkal k osamocené židli stojící ve středu místnosti. Alectovi se vůbec nelíbilo postavení židle. Znervózňovalo ho to. Když ho Jack doslova donutil posadit se, cítil se velice ohroženě. Nezapůsobí na vás nejlépe, když jste uprostřed stolu se stem kouzelníků, kteří na vás zírají.

Miranda si všimla jeho nejistoty a strachu. Otočila se na Jacka.

„Myslíš si, že na Alecta to postavení, ve kterém se nachází je vhodné?“

„Proč se ptáš zrovna mě? Ty jsi tady šéf.“

„To máš sice pravdu, ale ty jediný jsi tady vystudovaný byztrozor a všeobecný lékouzelník.“ Zamračila se.

„Dobře, nemyslím si, že to na chlapcovu psychiku působí zrovna nejlépe. Může se cítit víc v ohrožení.“

  „Hm.. můžeš pro něj dojít? Sedne si k nám ke stolu, bude se cítit lépe?“

„Nejspíš ano.“ Přikývl a vstal.Přistoupil k Alectovi a zašeptal.

„Vstaň, prosím, Miranda došla k názoru, že si sedneš k nám.“

„Proč?“ zaváhal Harry.

„Ona totiž špatně vidí. Zapomněla si brýle doma, chce na tebe vidět,“ zalhal bleskově. Poznal ovšem, že mu Alecto neuvěřil, ale přistoupil na jeho hru.Vstal a následoval Jacka k Mirandě.

 Ta jen mávla hůlkou a židle ve středu stolu zmizela a bukové dřevo zaplnilo prázdný prostor. Místnost mohla někomu připadat Kamelot a Artušovo společenství kulatého stolu.Vedle Jackovy židle se objevila další.

„Posaď se, prosím,“ požádala Miranda. Alecto zaváhal, ale posadil se. Neseděl vedle Mirandy, bylo by to nepohodlné pro oba. Jak pochopil, mluvit s ním měla hlavně ona.

„Takže,“ začala Miranda, „zajímalo by mě, co si myslíš o tvém otci?“

„Proč se ptáte zrovna na tohle? Proč Vás zajímá, co si myslím o mém otci?“

„Protože kdybych si myslela, že máš tajné informace z Voldemortova i Brumbálova kruhu, ptala bych se Tě jinak, nemyslíš?“ usmála se na něj klidně.Alecto si uvědomil, že má pravdu. Chtěl odpovědět, ale otevřely se dveře, do nichž vstoupilo asi dvacet lidí.

„Kde je Thomas Raddle a ta dívka?“ zeptala se okamžitě.

„Dali jsme je do třetího patra, jak jsi říkala.“ Miranda se jen pousmála a kývla.

„Dobře, posaďte se,“ vyzvala je a stůl se zvětšil a objevilo se tam dvacet jedna židlí navíc.

„Takže, odpověz, prosím,“ jemně vybídla Alecta.

„Vaše otázka není nejjednodušší.“ Začal váhavě Alecto.

„Pokračuj,“ pobídla ho, když se na deset vteřin zamyslel.

„Já svého otce v podstatě ani neznám. Neměl jsem příležitost..“ pobouřeně rozhodil rukama, Miranda se jen usmála a zastavila ho.

„Počkej, já to tak nemyslela. Co si myslíš o svém otci? Ty, konkrétně, co k němu cítíš?“Alecto se zarazil.

„Proč chcete vědět, co cítím k otci?“ zamračil se.

„Prostě odpověz a neptej se!“ prskl Daniel.

„Danieli, klid,“ vyzvala Miranda Daniela.

„Odpověz, prosím. Nechceme to použít proti tobě nebo tvému otci. Můžeš si myslet, že jsme proti Voldemortovi nebo proti Brumbálovi, ale děti bychom proti ani jednomu z nich nepoužili.“

„Proč tu tedy jsem?“

„Protože jsme nechtěli, aby Tě tvůj otec využíval ku prospěchu temné strany.“

„A Ginny a Thomas?“

„Ginny byla jen rukojmí, nemá jediný význam pro naši věc, jen to, že její rodiče jsou v řádu fénixe. Thomas už není dítě, tudíž se na něj nevztahuje to, co na vás dva.“Alecta ovšem vyděsila její odpověď ohledně Thomase.

„Co chcete říct tím, že se na něj nevztahuje to, co na nás?“ zeptal se zděšeně.

„Pokud bude spolupracovat, nic se mu nestane. Proto jste tu vy, vidina toho, že se tobě a tvé přítelkyni nic nestane ho přinutí spolupracovat.“

„To neudělá!“

„Myslíš? Tvůj bratr tě má moc rád, nechtěl by, aby ti někdo ublížil. Pokud nám pravdivě odpovíš na všechny otázky, budeš se s ním moci vidět. Souhlasíš? To je dobrý obchod, ne?“Alecto přemýšlel. Tohle bylo psychické vydírání! Na druhou stranu ovšem chtěl vidět bratra.

„A Ginny-“

„S tou budeš pořád, bude s tebou v pokoji.“ Alecto přemýšlel. Všichni ho bedlivě sledovali. Alecto sváděl vnitřní boj. Řekne jim, co budou chtít a uvidí bratra, neřekne jim nic, možná pak už bratra nikdy neuvidí. První možnost vyhrála.

„Tak… dobrá,“ souhlasil zdráhavě chlapec.

„Výborně, takže.. co si myslíš o tvém otci? Co k němu cítíš?“

„Můj otec… mám ho rád, jako otce, co víc chcete slyšet?“

„Nevadí ti, že je to vrah? Krutý a bezcitný?“ nedala se odradit Miranda.

Abych řekl pravdu… vadí mi to.“

Miranda se usmála. Bylo jí jasné, že jeho odpovědi budou jen takové, aby odpověděl a nic víc.

„Dobře, co Brumbál? Jaká je to osobnost?“

„On… je velmi… moudrý, o to jsou pak jeho chyby větší a mají vážnější důsledky. Je to přirozená autorita. NIKDY si nechtěl přivlastnit svět. Nechtěl být ani ministrem kouzel! Jeho život jsou Bradavice!“ zarazil se. To stačí, pomyslel si.

„Hmm. Co řád fénixe?“

„Nějak nechápu, co chcete slyšet. Že stojí proti mému otci? Že vy tvoříte třetí bojovou linii a tím narušujete válku mezi dobrem a zlem? Víte, připadá mi to, že vlastně nevíte, co chcete,“ mračil se Alecto.

„Vážně? Co tím myslíš,“ tohle Mirandu zaujalo.

„Brumbál stojí na straně dobra. Můj otec na straně zla. Tyto dvě strany proti sobě bojují a vše je, dalo by se říci, v normálu, protože to tak vždy bylo. Dobro stálo proti zlu. Pak si ale přijdete vy a začnete se do toho míchat. Nepřidáte se ani k jednomu, ale uděláte si vlastní „frontu“ a bráníte tak v otevřenému souboji. Temná strana pro vás není dobrá, protože je můj otec zlý. Bílá strana pro vás není dobrá, protože je Brumbál mocný. Nejsem si jistý, na jaké logické úvaze je vaše strana založena.“ Zakončil svůj proslov Alecto.

„Výborně, naprosto skvělá dedukce.“

„Takže? Co vlastně chcete?“Miranda se zarazila.

„To teď není v zájmu naší konverzace.“ Zamítla rázně další Alectovu otázku.Alecto se ale zhrozil.

„TO SNAD NENÍ PRAVDA!“ vykřikl.

„Co?“ zeptal se zmateně Jack.

„Vy sami nevíte, co chcete??

 „Ale víme, teď ovšem není vhodná doba na vysvětlování.“Na pár vteřin se zamyslela.

„Na jaké straně budeš?“ zeptala se náhle.

„Já… nevím, nepřemýšlel jsem zatím-“

„Chápu, teď si odpočiň, někdy si zase popovídáme.“

„Ale… slíbila jste mi-“

„Ano, s bratrem si popovídáš večer. Teď si s ním popovídáme my.“Jack vstal a jemně naznačil Alectovi, aby následoval jeho příkladu.Alecto se nerozloučil, byl zabrán do vlastních myšlenek.

 Jack ho dovedl do pokoje, který byl docela velký. Byly tam dvě postele a krb. Na jedné posteli ležela Ginny. Spala.

 Miranda seděla zamyšleně dole v místnosti.

 "Neodpověděl na otázku ohledně fénixova řádu. Vyhnul se odpovědi. Je chytřejší, než jsem si myslela. Možná se nám bude hodit," usmála se.  


Podobné články:
23. Rozhovor v temném sídle





Komentáře:

  1. Cissy26. 8. 2006 22.40

    TO SNAD NENÍ PRAVDA!! ÚPLNĚ SE MI PO...... PŘÍMÁ ŘEČ!!§ omlouvám se, tak to nemělo být, nejde to spravit :(
    snad to nějak překousnete :(
    s pozdr. Cissy



    odpovědět
  2. Tetran26. 8. 2006 23.11

    Super já čekal další kapitolu až v pondělí nádhera bylo by doré kdyby byla další kapitola zítra ale i kdyby ne tak co se dá dělat



    odpovědět
  3. Vruon26. 8. 2006 23.34

    Dobrý, spíš skvělí, jako vždy už se těším na pokračování :)



    odpovědět | Odpovědi: arex.m [12],
  4. šibal26. 8. 2006 23.42

    nazdar, tak jsem se vrátil, přečetl a došel k názoru..... že kapitol bylo hodně



    odpovědět
  5. KarenDes27. 8. 2006 1.03

    Vruone nechceš psát rychlejš?



    odpovědět
  6. Lili27. 8. 2006 9.54

    Super,už se těším na pokráčko.



    odpovědět
  7. Cissy27. 8. 2006 10.29

    Oddělila jsem přímou řeč, takže to vypadá docela normálně :)
    s pozdr. Cissy



    odpovědět | Odpovědi: šibal [8],
  8. šibal27. 8. 2006 11.08

    Odpověď pro Cissy [7]: já chci další, kdy bude?



    odpovědět
  9. Mia27. 8. 2006 12.00

    Cissy, ty si samé překvapení! :D ale tohle bylo příjemné překvapení, málokdy se stává, že kapitola se objeví ještě dřív než ve stanovený den! Prostě super. I jak je dlouhá mě překvapilo, očividně ráda píšeš, což mě velmi těší. Tématicky je to velmi zajímavé, sem zvědavá, co s nimi bude pak (možná že by se hodil i pohled na "druhou frontu" ;) neboli Voldyho a Brumbiho jak se válečně radí o osvobození Alecta i když to by asi bylo silné kafe, možná že by se domlouvali podle prostředníka (viz mafiánské filmy... :D) ale to je jen má fantazie, těším se na tu tvojí, až bude sepsaná. Jenom taková drobnost, většinou není ve zvyku psát ve přímé řeči předešlý děj, tedy jak stále píšeš jak někdo vysvětluje, co se přihodilo. Zdržuje to... a celkově stačí jen napsat "a vylíčil jim údálosti v jeskyni", kdybys to psala jenom párkrát, řekla bych, že to je slohový záměr připomenout nebo podotknout něco v detailu, ale ty to používáš až moc často. Nezlob se, je to jenom rada.



    odpovědět
  10. Master Blaster27. 8. 2006 12.12

    Cool nečekal jsem ji už dnes ale potěšila jsi nejen mě
    Těším se na další



    odpovědět
  11. kristiana27. 8. 2006 15.55

    ahojki, ted jsem teprve narazila na tvoji povídku a musím uznat že je naprosto skvělá....



    odpovědět
  12. arex.m27. 8. 2006 18.09

    Odpověď pro Vruon [3]: můžes si vzít s cissy příklad a přidat další kapitolu ke hp-kč



    odpovědět
  13. Ressa27. 8. 2006 18.22

    Úžasný překvapení...:))) Myslela sem, že se do pondělka zblázním, když ted' nemá na psaní čas ani Vruon...:(



    odpovědět
  14. AnnaRakouska27. 8. 2006 21.11

    Tak tohle jsem nečekala jen tak ze zvědavosti jsem se sem podívala a co nenajdu další kapitolku. Je výborná!!!



    odpovědět
  15. pieere28. 8. 2006 7.32

    hezka kapitola,v pristi bude urco schuzka brumyho s voldym ne????alespon to z toho vyplyva...



    odpovědět
  16. Fufik28. 8. 2006 14.01

    Jj, je to výborný, moc hezký.... ;)
    :o)



    odpovědět
  17. brabla28. 8. 2006 14.43

    perfektní už se nemůžu dočkat další. A líbí se mi že je tak dlooooouhá.



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: