Doporučujeme: Zkracovač dlouhých adres | Zkus to jinak - logicky | Italo.cz | Snadné sdílení souborů | Stahovač videí z YouTube | TV program | Služby pro Váš web

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

6. kapitola

Datum: 8. 6. 2007 21.26 | Autor: Cissy | 3994× | Kategorie: HP a otrok bohatého šejka | Komentáře: 34
 

Amon se zmateně probudil. Usnul snad? Cítil se absolutně skvěle. Tak odpočatý ještě nebyl. V tuhle chvíli nemohl uvěřit svému štěstí. Rychle se vyhrabal z postele a vyběhl na chodbu. Zbíhal schody neuvěřitelně rychle, proto byl za chvíli v přízemí. Rychle vběhl do Severových laboratoří a uvědomil si, že nezaklepal. To se přece nesluší!! Rychle se tedy otočil a vyběhl ven. Tam za sebou zavřel dveře a chvíli čekal.

 

Severus zmateně sledoval, jak chlapec vrazil dovnitř, následně se zarazil, otočil se a vyběhl ven.

Chvíli se nic nedělo, tak se vrátil k práci. Došel prostě k názoru, že Harry musel na záchod, pravděpodobně.

Proto ho překvapilo, když o deset sekund později chlapec zaklepal na dveře a čekal, až ho Severus přijme.

Ten si jen povzdechl.

„Amone, pojď dále!"

Amon vstoupil a omluvně se na Severuse podíval.

„Nechtěl jsem sem tak vrazit, prostě jsem zapomněl-"

„Amone, nemusíš klepat. Nemáš k tomu důvod."

„Nesluší se-"

„Amone, nechci, abys klepal. Nejsi tady host ani sluha, proto se nesluší, abys klepal. Jsme domluveni?"

„Ano," Amon opět zíral do země a vyhýbal se mužovu pohledu.

„Vyspal jsi se dobře?"

„Já... jak víte, že jsem spal?" Amon nevzhlédl.

„Vím to, protože jsem tě ukládal do postele. Byl to den plný zážitků, proto bylo normální, že jsi usnul. I-když bych ti nedoporučoval spát ve vaně. Je to nebezpečné!"

„Proč?"

„Co proč? Proč je to nebezpečné? Protože se můžeš utopit. Proč se můžeš utopit? Protože ve spánku moc neovládáš své tělo. Proč neovládáš své tělo? Protože tvůj mozek je v jiné vlnové frekvenci. Mám pokračovat?"

 

Amon jen poníženě zavrtěl hlavou. Proč je na něj najednou ten muž tak zlý?

„Můžu už jít?"

„Neptej se, Amone!" Severus byl docela značně podrážděný. Proč musel mít tak hloupé otázky? Vždyť je to všechno logické!

Amon si to vyložil, jakože nemůže odejít.

Tiše se posadil do kouta, do malé škvíry mezi knihovnou a zdí. Nebylo ho tam vidět, hlavně po tom, co si přitáhl nohy k hrudi a objal je. Tiše se pohupoval dopředu a dozadu.

Byl absolutně tiše.

‚Ano, v tomhle jsem dobrý. Být potichu. Co jsem udělal? Vždyť jsem se jen zeptal... říkal mi, že můžu mít otázky, tak proč je tak zlý? Udělal jsem snad něco špatně? Možná to, jak jsem tady nejdříve vběhl... ano, to musí být ono! Možná, že mu vadí, že jsem ho vyrušil! To bude ono... ale jak jsem měl vědět, že si nepřeje být vyrušován? Mělo mě to napadnout... proč mě to vlastně nenapadlo? Příště už to neudělám! Nebudu ho vyrušovat! Už nikdy ho nebudu obtěžovat, pak snad bude vstřícnější... vlastně by to mohlo být tím, že za mě musel utrácet... no jistě, že mě to nenapadlo hned? Neměl mi to kupovat, nepotřeboval jsem ty věci... to proto...‘

 

Severus dokončil lektvar a nechával ho vychladnout. Měl docela hlad.

„Hm... Amon bude taky hladový, dáme si svačinu... co třeba toasty? To se mu bude líbit. Venku je ještě docela hezky, takový piknik by nemusel být špatný... Ale uvidím, podle toho, co bude chtít Amon..." Severus si potichoučku broukal pro sebe anglicky a opustil místnost.

 

„Zapomněl na mě... co jsem udělal tak hrozného?" zakňoural Amon a rozplakal se.

 

 

Severus zatím hledal Amona. V jeho pokoji ho nenašel, což ho zarazilo. Kam mohl jít? Ještě to tady přece pořádně nezná...

Prohledal horní patro hradu, ale Amona nenašel. Kam mohl zmizet?

 

Amon usnul psychickým vyčerpáním. Jeho sny zrovna nebyly moc příjemné. Vrátil se totiž do včerejšího dne. Tedy... do dnešního rána. Celé to musel prožívat několikrát za sebou. Toužil jen po jednom. Probudit se. To mu ovšem nebylo přáno. Jeho mysl se ve snu zatoulala hluboko do minulosti...............

 

„Hej, ty skrčku! Odnes to do kuchyně!" dospělý muž zakřičel na malého černovlasého opáleného chlapce. Hochovi mohlo být tak pět let, více ne.

Méně? Možná.

Amon ani nevzhlédl. Toho muže nemusel poslouchat, moc dobře to věděl.

„Neslyšel jsi, spratku? V kuchyni nebudou čekat věčně. Odnes to, hned!"

Tentokrát Amon vzhlédl.

„Nejsem tvůj sluha! Tebe poslouchat nemusím! Pán mi to sám říkal!"

„Být tebou, tak to odnesu. Mohlo by se ti totiž něco nešťastnou náhodou stát!" muž promluvil náhle až přehnaně mile.

„Neodnesu to!" vykřikl Amon, vstal z kamenného dláždění a utekl pryč.

„Sakra!! Zmetek jeden, však já se mu pomstím!" zaryčel muž a rozzuřeně zvedl těžký koš s jídlem a táhl ho do kuchyně.

Amon šel večer do kuchyně. Už byla tma, nebylo vidět na krok. On ovšem znal cestu dobře. Najednou do něčeho šlápl, to sebou škublo a on upadl. Co to mohlo být? Žeby zmije? Je to možné... zmije se tady vyskytují docela často, poslední dobou se tady ale zmije nevyskytovaly. Vlastně se tady nevyskytovali žádní hadi. Pán se o to postaral... hady on nesnášel.

Ale Amon měl hady docela rád.

Amon se vyškrábal na nohy, ale v příštím okamžiku ho někdo chytil velice tvrdě.

Dětský výkřik se rozlehl po nádvoří. V příštím okamžiku mu ten někdo přiložil ruku na ústa. Tvrdě chlapce odtáhl do postranní kůlny, kam moc lidí nechodilo.

Muž Amona přitlačil ke zdi, pustil chlapcova ústa a strčil mu do nic roubík. Krutě chytil chlapcovy malé ruce a pevně je svázal kusem provazu, který měl v kapse. Následně hochovi zavázal oči, aby nic neviděl.

„Teď se ti pomstím, holenku!"

Amon v šoku, ve kterém byl, nedokázal identifikovat hlas. Byl mužský, to věděl, ale to bylo tak všechno.

O pár sekund později ho muž tvrdě srazil na tvrdou dlažbu. Amonovi tekly z očí slzy strachu a hrůzy, ale po tváři nikdy nestekly. Byly totiž zachyceny šátkem.

Muž chlapce kopl do břicha a do nohy. Amon se skrčil, co nejvíce to šlo. Nakonec ho muž kopl do hlavy, takže ztratil vědomí...

O něco starší chlapec stál u zábradlí domu a zamyšleně zíral před sebe. Co udělal, že si zasloužil takový osud? Myslí mu proběhla vzpomínka na onu bolestnou událost. Později zjistil, kdo byl ten muž, který ho napadl. Byl to Morwan, jeden z nejsilnějších otroků, jeden z pánových oblíbenců. Rozhodl se tehdy, když to zjistil, že bude lepší, když bude poslouchat. Pro jeho zdraví.

„Héj, parchante! Pojď to odnést do kuchyně!" zařval známý hlas.

Amon se poslušně otočil a přišel blíže k muži. Povzdechl si. Měl odnést těžký koš... to přece nemohl unést!

„Neslyšels? Nebo ti mám snad pomoct?"

„Ne... ale... neunesu to, je to moc těžké!"

„Něco jsi říkal? Neslyšel jsem tě."

Amon si povzdechl a pokusil se zvednout koš. Nemohl. Nedokázal to! Pokoušel se zvednout koš s potravinami, zkoušel ho sunout, ale ani s ním nepohl. Otroci kolem něj se velice dobře bavili.

Amonovi se podlomily kolena a padl tváří do prachu, který byl na zemi.

„Vstávej, parchante! Neslyšels?"

„Ne-nemůžu..." zachrčel Amon.

„Nemyslím si, že nemůžeš."

V příštím okamžiku ho muž kopl do břicha.

„Chyťte ho! Naučíme ho poslušnosti!!"

Dva muži chytili Amona každého za jednu paži. Morwan mu strhl plátěnou světlou košili a uchopil bič, který tam byl pro otrokáře.

Při této zkušenosti se Amonova magie ještě neprobudila. Stejně tak, jako se neprobudila při dřívějším incidentu.

Severus zmateně probíhal celým sídlem. Kde jen ten hoch může být? To snad není pravda! Nemohl se přeci propadnout do země! Hrozně se o chlapce bál. Jak je možné, že se to dítě ztratilo pár hodin po tom, co ho sem přivedl?

Severus zmobilizoval své skřítky, kteří začali prohledávat dům. Po několika hodinách se skřítci vrátili s nepořízenou. Severus byl zoufalý.

 

 

Amon se s trhnutím probudil. Cítil se úplně rozlámaný a malátný. Možná to bylo tím, že byl rozespalý. I-když, rozespalý... byl zděšený z jeho snů! Proč musel mít takové sny, které se mu vracejí pravidelně? Už byly dny, kdy mohl stoprocentně vědět, že se mu sny budou zdát.

Unaveně se posadil. Nechtěl spát... už nikdy. Nechtěl být tady. Už nikdy. A už nikdy se nechtěl vrátit k jeho pánovi! Nechtěl žít... neměl k tomu nejmenší důvod.

 


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: