Doporučujeme: Italo.cz | Služby pro Váš web | Stahovač videí z YouTube | Zkracovač dlouhých adres | Zkus to jinak - logicky | Snadné sdílení souborů | Měření rychlosti internetu

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

4. kapitola

Datum: 13. 3. 2007 21.04 | Autor: Cissy | 5600× | Kategorie: HP a otrok bohatého šejka | Komentáře: 26
 

„Pane řediteli, jsem rád, že jste se zastavil. Chci vás jen informovat o tom, že si beru Amona s sebou do mého sídla. Chlapec se zde necítí dobře a já ho chápu. Do ložnice, kde jsem s Amonem byl, se vřítilo tohle... individuum, a začal tam pokřikovat něco o tom, že jsem v jeho domě a že budu poslouchat každé jeho slovo."

Brumbál se zamračeně díval na Severuse Snapea, poněkud rozčíleného, a na Siria Blacka, který taky nevypadal zrovna klidně.

„Ahá, tak ty budeš žalovat, Somráku, co?"

„Neříkej mi tak!!" prskl Severus.

„He, Somráku, somráku!! Chceš mi to zakázat? Co uděláš? He? CO UDĚLÁŠ? Rozbiješ mi držku?"

„Ne, tak se nesnížím, protože nechci klesnout na tvou úroveň -"

„Pch.. Somráku, somráku..." Sirius se nepěkně šklebil.

„A dost!"

Dřív, než mohl Brumbál Severuse zastavit, tak se Severus na Siria vrhl. Pouze ho ale srazil na zem a zůstal na něm ležet. Oba se totiž skáceli chlapci k nohám. Tohle Severa zastavilo. Rozhodl se to zamaskovat.

„Sirie, rozhodně jsem se k tobě choval zle, náš kousek nám opravdu vyšel."

Sirius vytřeštil oči na Snapea. Ten netopýr se asi bouchl do hlavy, protože kecal hlouposti a absolutně nesouvisle. Najednou si ale všiml, jak Snape posunkem ukázal k chlapci a pochopil. Hrál to. Výborně, on se tedy taky přidá a zahrají krásné a kvalitní divadlo pro chlapce.

„Jsem rád, Severusi, že se Albus tak chytil našeho divadélka," smál se, a když vstal, tak dokonce objal Snapea, který něco tiše zavrčel, ale nebránil se. Amon nechápavě zíral na celou situaci. Absolutně nechápal, co se to tam, pro Alláha, dělo!! Jednu dobu na sebe ti dva pokřikovali něco absolutně rozzuřeně a o chvíli později už se objímali. Popravdě ho ale vyděsilo, když mu padli k nohám. Kecám, to mu ani tak nevadilo, ale vadilo mu, že Sever skočil na toho chlapa a povalil ho.

Pomalu, ale jistě, se dával dohromady. Nebyl si jistý, jestli by se třeba někdy nemohlo stát, že se takto vrhne na něj.

Co se to děje?" po tom, co ten černovlasý muž objal Severa už vůbec nic nechápal.

„Nic, to bylo jen takové naše plánované vystoupení pro Albuse Brumbála - to je ten vousatý chlap. Je to ředitel školy čar a kouzel Bradavice, o kterých jsem ti již říkal."

„Aha, takže tvůj zaměstnavatel?"

„Ano, můj zaměstnavatel."             

Severus se s mírným úsměvem otočil na Brumbála a oznámil mu ještě jednou, že odchází.

„Naprosto s tvým rozhodnutím souhlasím, Severusi. Klidně můžeš jít a dávej na chlapce pozor. Možná bys měl nejdřív s Amonem jít nakupovat na Příčnou ulici, nemyslíš?"

Severus kriticky sledoval chlapce.

„Je to dobrý nápad, vlastně mi až teď plně došlo, že to dítě nemá nic na sebe."

„Amone, půjdeme nakupovat," usmál se na chlapce, který byl tak trochu naštvaný, protože jejich rozhovoru vůbec nerozuměl. Severus se rozhodl, že zapojí pár slovíček, kterým chlapec rozumí, ať už dává věta jakýkoliv smysl.

„A koupím mu rohlíky a salám."

Brumbál a Sirius vytřeštili oči. Co to zase mele?

Amon ovšem zbystřil. Rohlíky a salám!!! Tomu on rozuměl.

Severus si všiml chlapcova náhlého zájmu.

„Ano, salám a rohlíky, to bude to pravé."

„Co to zase meleš?" nevydržel už Sirius divné kecy jeho soka.

„Nic, zdá se ti to divné?!? Jen jsem použil slova, která Amon umí. Rohlíky a salám. I-když to nezapadá do kontextu, chci udělat chlapci radost."

Brumbál jen pokýval hlavou.

„To chápu. Dobře, Severusi. Vezmi chlapce do tvého sídla, bude se cítit lépe. Uvolněněji. Jsem si jistý, že mu pobyt v Alpách jen prospěje."

„Alpy? A... mohl... mohl bych se někdy stavit?" Sirius vrhl psí oči na Snapea.

Snape se jen ušklíbl, ale nic neřekl.

„Prosím?" Sirius se snažil udělat pro to, aby mohl navštívit jeho kmotřence cokoliv.

Snape ztuhl, tohle nečekal.

„Tak dobrá, ale jen jednou měsíčně. Ale počkáš, až se chlapec naučí anglicky. Něco ho naučím já, ale pak použiji kouzlo na naučení. Bude to rychlejší. Chci, aby do vánoc nastoupil do Bradavic."

„To je skvělé, Severusi. Ohromný nápad! Plně s tebou souhlasím! Jsem si jistý, že to chlapec zvládne. Budeme muset ale projednat ještě pár věcí, co se týče Amonova jména. Jsem si jistý, že pro něj nebude dobré, kdyby do Bradavic nastoupil pod jménem - Amon Potter. Mysleli by si, že je to Harryho bratr..." Brumbál nechal konec věty vyznít do ztracena.

Severus jen kývl a pak se otočil na Amona.

„Amone, půjdeme nakupovat, potřebuješ nějaké věci na oblečení. Potom se přesuneme do mého sídla v Alpách. Jak už jsem řekl, bude se ti tam určitě líbit. Pojď, zmenším ti nějaké mé věci, aby ses oblékl podle „evropské normy" a půjdeme."

Amon jen přikývl a už chtěl jít, když v tom ho Severus zastavil.

„Tady nebydlím, proto tady nemám oblečení - půjdeme do Bradavic, do mého bytu."

„Brumbále, musíme s chlapcem jít do Bradavic a zmenším mu nějaké mé oblečení..."

„Severusi, chlapče, tohle je zbytečné. Sirius svému kmotřenci určitě nějaké oblečení půjčí, nemám pravdu, Sirie?"

„Jistě, to je samozřejmost," Sirius vyrazil do jeho pokoje a vytáhl modré tričko, tmavě modrou mikinu a černé kalhoty. Rychle seběhl zpět do přízemí a oblečení podal Snapeovi.

Ten ho kouzlem zmenšil na chlapcovu velikost, kterou odhadl více než skvěle.

„Amone, jdi se, prosím, převléct. Potom se vrať zpět," Amon jen přikývl a odešel i s oblečením. Ještě byl celý paf z toho, že právě byl svědkem kouzla.

                                      

„co si o něm myslíš, Severusi?" Albusovy modré oči se upřely na profesora lektvarů.

„Je to velmi nadějné dítě, ale v tuhle chvíli je ještě... řekněme, opravdu hnusně řečeno, nepoužitelný. Je celý vyděšený z toho, že je v jiném prostředí, než na jaké je zvyklý. Vůbec není sebejistý a jeho sebevědomí je na bodu mrazu. Ale doufám, že se mi podaří, dostat ho z toho."

Brumbál jen smutně přikývl. Ten člověk měl být ve vězení. Takto zacházet s malými dětmi...

Albus se s pozdravem otočil a odešel.

Sirius se jen díval na Snapea a Snape zíral na Siria.

Amonovi nečinilo téměř žádné potíže obléci se do nového oblečení. Když scházel do přízemí ke dvěma kouzelníkům, tak si Severus všiml, že je Amon bosý. Proto přivolal jedny Blackovy boty a taky je zmenšil na Amonovu velikost.

„Nazuj si je na nohy, Amone," řekl mu s přátelským úsměvem.

Amon jen přikývl a posadiv se začal boj s botaskami. Nazul si je bez problémů. Jenže tkaničky se jevily jako nepřekonatelná překážka. Severus si všiml chlapcova boje a proto se k němu okamžitě přiklekl a tkaničky mu zavázal. Od Amona si tím vysvětlil překvapený pohled, a od Blacka také.

Následně vytáhl chlapce na nohy a vykouzlil přenášedlo. Byl si stoprocentně jistý, že letax by pro Amona nebyl nejvhodnějším prostředkem k cestování.

Jakmile chlapci dopodrobna vysvětlil, co se od něj očekává a co chlapec může očekávat od přenášedla, přenesli se do Děravého kotle, před příčnou ulici.

„Á, pane profesore, Vás jsem tady dlouho neviděl! Váš syn?" pohled hostinského Twise se zaměřil na chlapce, který se k Severovi nepatrně přitiskl.

Severus ani chvíli nezaváhal.

„Ano, je to můj syn."

„Nikdy jste se s ním neukázal. Můžu se zeptat proč?"

„Jeho matka s ním žila v Saudské Arábii a před několika týdny zemřela. Můj syn neumí anglicky, zatím."

„A ták, tak to chápu. Aspoň, že má chudák chlapec ještě Vás. Nashledanou, pane profesore. Rád jsem vás oba viděl a nebudu vás již zdržovat," rozloučil se mladý majitel podniku.

„Nezdržujete, Twisi, a nashledanou," Severus naznačil dítěti, že odchází.

„Takže syn... konečně," zašeptal s mírným úsměvem Twis.

Severus vyvedl Amona za hospodu a začal oťukávat kusem klacku zeď.

Amon v tuhle chvíli přemýšlel (a to velice vážně) o mužově psychickém zdraví. Po chvíli si ale uvědomil, že předčasné závěry se nedělají. O několik sekund později se totiž otevřel průchod na ulici, kde bylo plno lidí.

Amon se přikrčil a přitiskl se k Severovi, který se jen pousmál a objal chlapce kolem ramen.

„Nemusíš se bát, Amone, se mnou jsi v bezpečí. Nakoupíme ti oblečení a pak půjdeme domů."

„Domů? A to je kde? Já nemám domov, zapomněl jste?"

„Pokud budeš chtít, můžeš sdílet domov se mnou," zašeptal sotva slyšitelně muž, ale Amon ho slyšel.

„To... to bych rád," Amon, aniž by chápal důvod, proč tomuto úkazu v jeho nitru tak je, Severovi důvěřoval. Měl ho moc rád.

Severus se na chlapce chvíli sledoval a následně si ho k sobě vřele přitiskl.

„Jsem rád, že ses tak rozhodl, Amone, mám tě rád, i-když ti to bude připadat neskutečné, nemožné..."
„Proč by mělo? Nechápu, proč by mi to mělo připadat nemožné..."

„Protože v kouzelnickém světě nepatřím k těm nejlépe přijímaným společníkům. Má minulost není zrovna nejsvětlejší."

„Tak to si budeme rozumět, nemyslíte?"

„Nemyslíš? Tykej mi, budeš se mnou bydlet a možná i něco více, než jen bydlet."

„Něco víc? Například?" Severus se zasmál. Amon se na něj nechápavě podíval.

„Jsi nějaký zvídavý, Amone, ale toho si naopak cením. Za to jsem rád. Jak už jsem ti řekl, byl bych radši něco více, než jen přítel. Pokud by to bylo možné, zaujal bych v tvém životě důležitější postavení, než jen titul kamaráda."

„Například přítele?"

„Ne, například třeba opatrovníka a nebo pokud bys chtěl... možná i otce, ale to ukáže čas."

„Myslíte... myslíš, že kdybys byl mým otcem, šlo by vše lépe? Snadněji?"

„Jsem si tím jistý. Náš vztah, všechno by bylo jednodušší. Jen bych nechtěl, aby to někdo věděl. Zatím."

„Aha," hlesl chlapec. Že by se za něj styděl? No, možná...

„Nechci, aby to někdo věděl, protože by to mohlo být nebezpečné."

„Aha," zopakoval Amon.

„Ty nejsi nějak moc výřečný. Snad se to změní," následně ale vyrazili nakupovat.

Amon byl ohromený, překvapený, někdy i zděšený a aby to nebylo málo, tak se cítil trochu stísněně.

Nakonec ovšem návštěvu Příčné ulice přežil ve zdraví a o několik hodin později se už přenášeli přenášedlem do sídla Severuse Snapea.

„No tedy..." zašeptal Amon ohromeně. Takovéhle sídlo ještě nikdy neviděl. Ani jeho pán takový obrovský dům neměl... Bylo to prostě nádherné.


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: