Doporučujeme: Zkracovač dlouhých adres | Služby pro Váš web | Italo.cz | Zkus to jinak - logicky | Snadné sdílení souborů | TV program | Měření rychlosti internetu

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

3. kapitola

Datum: 1. 3. 2007 10.01 | Autor: Cissy | 4989× | Kategorie: HP a otrok bohatého šejka | Komentáře: 34
 

Amon se zatím roztržitě rozhlížel po pokoji. Byl poněkud docela potemnělý. Za šerost mohly závěsy, kterými byla okna zatažena. V jedné polovině pokoje byla postel a stůl. Asi dva metry od prostorné postele stálo křeslo, které vypadalo opravdu pohodlně. V druhé části pokoje byla knihovna, přesně uprostřed stěny byl krb a u zdi naproti oknům byl konferenční stoleček a tři křesla, která se vůbec nelišila od křesla stojícího u postele.

Amon opatrně vstal a přešel k zataženým oknům. Opatrně je kousek odhrnul a vyhlédl ven. Zaraženě se rozhlížel. Vypadalo to... hrozně. Nikdy nic podobného neviděl. Tam, kde vyrůstal a žil byl jen písek, slunce, příroda, která nebyla moc dotknutá člověkem (rafinerie byly daleko od sídla šejka Haldira Husamabajna).

Zděšeně ustoupil, když uviděl hromady odpadků ležící na zemi. Tohle opravdu nečekal. Vlastně ani nevěděl, co očekával.

Moře? Jednou u něj byl a moc si ho zamiloval. Ta nespoutanost ho vždy fascinovala. Byly to nikým neřízená masa vody, která si dělala absolutně co chce. Moře se nikomu nemuselo zodpovídat.

Ale on? On byl vždy ten, kdo musel poslouchat. A to bezpodmínečně.

Amon si jen povzdechl. Kam se to zase dostal? Nebo spíš, do čeho se to zase dostal? Tady to nejspíše bude ještě horší. Ten muž, se kterým byl... ten jediný, který mu rozuměl a on rozuměl jemu, ale... bál se ho.

Opravdu se bál, že mu ublíží, že ho bude jen využívat... a to on nechtěl. Všichni ho využívali a on proti tomu nikdy nemohl nic dělat. A to to chtěl tolikrát změnit, bránit se, ale... Zkrátka a dobře, vždy to dopadlo katastrofálně.

Jen jednou se stalo něco překvapivého, a to tehdy, když ho otrokář, jak se Poteronu Honovisovi říkalo, začal bičovat. Tehdy v duchu prosil, aby to už skončilo, podobně jako před několika hodinami, a Petorona to „něco" od něj odhodilo. Byl za to hodně potrestán. Několik dnů nedostal snídani a večeři a do fyzického zhroucení mu chybělo jen málo. Kdyby ho nezachránil jeho pán, Haldir, tak by to opravdu nevydržel. Vše se obrátilo „v dobré". Poteron byl potrestán zbičováním, a to Amon opravdu nechtěl. Neměl rád cizí utrpení, to opravdu ne.

Uslyšel zvuk otevírajících se dveří a poplašeně se otočil.

Ve dveřích stál ten muž a jemně se na něj pousmál. Amon ovšem nedokázal vydržet jeho pohled. A to nebylo to nejdůležitější. Ani za boha si totiž nemohl vzpomenout, jak se ten chlap jmenuje...

‚Jak se sakra jmenoval? K... k... ne, to ne... Ze... ne ... Sevrvius, to taky ne... Sev... Sever. Sakra! Sever je nenormální jméno, ale Amon tady asi taky nebude zrovna normální... Dobře, dejme tomu, že to bude Sever,‘.

„Amone, pojď sem, prosím, tady máš snídani a začneme se učit."

Amon se k němu přiloudal a váhavě vzhlédl.

„Posaď se tady, ke stolu. Tohle je rohlík, jak jistě víš. A Anglicky se rohlík řekne Roll. Zopakuj to, prosím."

Amon se na něj tak trochu nešťastně podíval, ale poslechl.

„Roll," vyslovil to spíš šeptem, ale Severus mu přesto rozuměl.

„Copak?" zeptal se Severus jemně.

Amon jen zavrtěl hlavou a zopakoval to tentokrát hlasitěji.

Severus se mračil stále víc. Ten hoch evidentně nebyl ve své kůži a snažil se to zamaskovat, a to opravdu špatně, tím, že poslouchal na slovo.

„Amone, co tě trápí? Tady jsi v bezpečí. Nikdo ti neublíží, to opravdu ne!"

Amon se na něj podíval, i-když ne přímo do Severových očí.

„To nic není. Roll," Severus si jen povzdechl.

„Amone-"

„Díval jste se někdy tímhle oknem ven?"

Severus ztuhl. Tohle neočekával.

„Ani ne, nenapadlo mě to."

„Že mě to překvapuje," Amon si jen naštvaně odfrkl.

Tihle lidé se mu přestávali líbit. Jejich okolí a příroda jim byla úplně ukradená. Tohle by se v jeho „zemi" nestalo. Tam se všichni starali o přírodu, o jejich okolí, ale tady? Nic. NIC!! A tohle Amona přivádělo k šílenství.

„Amone, co tě trápí?"

„Co? Opravdu jste se nedíval ven? Tak to, prosím, udělejte!" Amon si skryl tvář do dlaní. Nedokázal si představit, že by měl žít v takovém příšerném domě, který má navíc tak příšerné okolí! Už teď si tady připadal jako ve vězení a to tady byl chvíli.

Severus zaraženě splnil chlapcovo přání a vyhlédl ven z okna. Během chvíli pochopil. Okolí tohoto domu vypadalo opravdu děsivě. Pohlédl na chlapce, který zarmouceně zíral do desky stolu.

„Máš pravdu, vypadá to tady otřesně. Pokud by ti to nevadilo, vzal bych tě do mého sídla. Do přírody. Bude se ti tam líbit, to ti zaručuji. Je to v horách, mimo Anglii, to je země, kde teď jsme... Mé sídlo je v Alpách. Teď tam sice bude trochu větší zima, protože je již říjen, ale... snad ti to tam bude vyhovovat."

Amon se na něj podíval, po několika dlouhých minutách, kdy byl potichu. Severus pochopil, že to bude, aspoň ze začátku, velmi tichý společník.

„To by bylo skvělé. Cítím se tady, já nevím... to je ale vlastně jedno..."

‚Nesmím ho přece s takovými hloupostmi obtěžovat! To jsem se nikdy nic nenaučil?‘

„Jak se tady cítíš? Mně to opravdu zajímá," Severus odstoupil od okna a přešel k chlapci.

„Stísněně." Odvětil chlapec nevěřícně. Nikdy by ho nenapadlo, že toho muže, kterého viděl podruhé v životě, by mohlo zajímat, jak se cítí.

„To tě odsud vezmu co nejdříve, jen musíš nejdřív posnídat. Tohle je?" a ukázal na rohlík.

„hm... Roll?" Severus se pousmál.

„Ano, správně. A tohle je salám a anglicky to je Salami."

„Salame?"

Severus se pousmál ještě více.

„Ne, Salame sice taky, ale Salami je běžnější."

„Teď už to vůbec nechápu. V arabštině má jedna věc jedno pojmenování, ale v angloštině více?"

„Angličtině a ano, v mém a i tvém rodném jazyce je pro jednu věc i několik desítek pojmenování. Tobě ale prozatím bude stačit, když se naučíš jen ty nejzákladnější věci, ze začátku..."

„Ze začátku?" Amona to zjevně začalo zajímat.

„Hele, nejprve tě naučím číst a psát. Pak půjdeme do gramatické stránky angličtiny."

„Gramatické stránky?"

„Ach jo, s tebou to bude ještě zajímavé..." Severus si trpitelsky povzdechl, ale přesto se usmíval.

*****

Sirius už ráno trochu nervózně seděl v kuchyni a čekal, až se Harry vzbudí a přijde na snídani. Jeho přání ale nebylo splněno, protože o hodinu později dorazil na snídani Snape. Tedy, na snídani nebyl správný výraz... on si jen přišel pro snídani!!

„Kde je Harry?"

„V pokoji," Snape nabral vše, co chtěl a během minuty byl téměř pryč.

„POČKEJ!! Snape!! Kdy Harry přijde dolů?"

Snape se zastavil ve dveřích a ušklíbl se.

„Být tebou, tak s tím moc nepočítám... Není ve své kůži... i-když nevím, jak se chová, když je ve své kůži... teď je hodně, řekl bych vystresovaný. Nech ho odpočinout si."

S tímhle prostě zmizel.

Sirius nevěřícně zíral na dveře. Jak si tohle mohl dovolit? Je v jeho domě a on prostě odejde!!

******

Severus se jen usmíval. Chlapcova angličtina zněla opravdu zajímavě. Samozřejmě se těm několika slovíčkům ani nedala říkat angličtina. Hned, jak dojedli, začali se učit číst a psát. Tedy... Amon se učil číst a psát, Severus byl učitel (to jste sice všichni pochopili, ale já jen tak... pro jistotu J).

Severus pobaveně sledoval chlapce, který zaujatě zkoumal latinku a po chvíli zamyšleně vzhlédl.

„Na co jsi přišel?" Severův hlas zněl dokonce pobaveně.

„No, ty písmenka vypadají zajímavě... Na co mi vlastně budou?"

Severus ztuhl a nechápavě na chlapce zíral.

„Na co ti budou? Na čtení, samozřejmě! Na co si myslíš, že jsou písmenka? Naučíš se psát a číst a budeš se vzdělávat... nejdříve se ovšem musíš naučit dobře anglicky. Za několik hodin, až dorazí Brumbál, si s ním promluvím a odejdeme spolu do mého sídla."

„Ale... neříkal jste, že mě odsud vezmete co nejdříve?" chlapec se díval Severovi do očí jen chvíli, během několika vteřin uhnul pohledem.

„Amone, musím to dát nejprve vědět mému zaměstnavateli. Ten mi dává práci, za kterou mi platí."

„Čím?" tohle Amona evidentně zaujalo.

„Proč tě zajímá, čím?"

„No, protože... já... za to, že jsem pracoval pro mého pána... dostával jsem odpočinkové místo a jídlo. Co dostáváte tady?"

„My dostáváme peníze, za které si musíme všechno koupit. Já mám v Bradavicích, to je ta škola, kde učím, jsem totiž učitel, jak nocleh, tak jídlo... dostávám i plat - peníze. Mám se opravdu dobře," Severus sledoval zamyšleného a tak trochu zaraženě vypadajícího chlapce.

„Aha, takže... za to, že pracujete pro vašeho pána, dostáváte plat, tedy peníze, jídlo a... nocleh... to je co?" Amon zahanbeně zíral na zem.

„Nocleh asi nebylo správné pojmenování. Nocleh by znamenalo, že se mám kde vyspat. Já mám soukromé místnosti, komnaty. Je to takový malý byt, je tam koupelna, kuchyňka, obývací pokoj a také knihovnička s knihami."

Amon zaujatě sledoval desku stolu.

„Pochopil jsem, už..."

Severus chlapce zaraženě sledoval. Před chvílí vypadal opravdu komunikativně a teď taková změna... vypadal tak trochu zahanbeně a přitom vůbec neměl důvod!

Amon hodně přemýšlel. Opravdu ho překvapoval přístup toho muže. Zajímal se o něj, to ještě nikdo nedělal! Navíc, vše mu klidně vysvětlil, ale Amon měl takový pocit, že se mu tak trochu vysmívá, a to se mu nelíbilo. Komu by se něco takového líbilo? Ale Amon ho chápal, on sám byl totiž určitě velmi směšný. Ptal se na každou věc a to určitě není normální, stejně tak, jako on sám, i pro sebe, nikdy normální nebyl.

„Amone? Jsi v pořádku?"

Amon nešťastně vzhlédl.

„Proč se o mě tak... staráte? Nemáte k tomu absolutně žádný důvod! Nic pro vás neznamenám, pro nikoho!" Severus se zamračil.

„Mám k tomu důvod. Ale ten bys asi nepochopil. Vlastně, ani já ten důvod sám nechápu... Snad.. něčím jsi na mě zapůsobil. Chci ti pomoci postavit se na nohy, v přeneseném významu, samozřejmě. Chci tě učit. Nechci za to nic... snad jen..."

Amon se ušklíbl. Tohle bylo typické. Nikdo nechtěl nic zadarmo.

„Snad jen?"

„Snad jen... tvou společnost. Abys byl, alespoň, mým přítelem. Jsem si jistý, že bych možná byl schopen, nahradit ti otce, kterého jsi nepoznal, ale... to záleží jen na tvém rozhodnutí."

Amon se na muže nemohl podívat. Vůbec nevěděl proč. Servus ho chtěl jako syna, jenže... on vlastně ani nevěděl, jestli jeho praví rodiče žijí... nevěděl, kdo jsou jeho rodiče!! Až teprve teď si to uvědomil.

„Nezlobte se, že odbočuji od tématu, ale... nevíte náhodou, kdo jsou mí rodiče, a jestli vůbec žijí?"

Severus si jen útrpně povzdechl.

„Tví rodiče bohužel zemřeli. Proto jsi byl u tvého strýce a tety, kteří se tě takto ohavným způsobem zbavili. Tedy, tím, že tě prodali tomu šejkovi. Tví rodiče zemřeli asi dva týdny před tím... ach, jak strašně to zní... před tím prodejem," Severus vypadal opravdu ztrápeně.

„Aha," Amon jen zašeptal a v očích se mu objevily slzy.

„Je mi to líto, Amone. Opravdu. Nikdy by mě nenapadlo, že se mohlo něco takového stát. Mysleli jsme si, že jsi u tvých příbuzných v bezpečí, ale evidentně jsme se mýlili a to opravdu šeredně."

Amon jen přikývl a po tváři mu stekla slza.

‚Tak jsem opravdu sám, to se dalo čekat. Ti příbuzní nepřipadají v úvahu... Vlastně jsem tady jen na obtíž... sakra! Proč se to všechno muselo stát??‘

„Tak, co chcete dělat? Se mnou?" Snape se na chlapce zmateně díval.

„Už jsem ti to přeci říkal. Budu tě učit. Nejprve, když se tak na tebe dívám, budeme muset ovšem sehnat něco normálního na oblečení, a hlavně teplejšího. V tomhle bys v mém sídle zmrznul."

Amon se na muže zmateně díval.

„A co za to budete chtít? Nemám vám, aspoň prozatím, co nabídnout... já... nic nemám-"

„Amone, dost, dost, dost! Nic od tebe nechci! Jsi jen dítě, které bude potřebovat péči. Tohle je vše, co ti mohu říci a už se o tom nebudeme bavit. Víc se dozvíš, až se naučíš lépe anglicky! Tak, aspoň máš důvod k tomu, aby ses více snažil."

Amon se na muže opět nepodíval, jen se zarmouceně díval na podlahu.

„Tak dobrá, budu se snažit učit se."

„Výborně," pousmál se Severus (posledních několik málo hodin se usmíval hodně často, že?).

Severus strávil s Amonem celé dopoledne v naprostém klidu a pohodě. To ovšem neplatilo v době po obědě. Ozvalo se váhavé zaklepání a do pokoje vstoupil Sirius Black.

„Co chceš, Blacku?" Severus byl trochu podrážděný. Zrovna chlapci vysvětloval gramatiku, která pro něj nebyla zrovna jednoduchá na pochopení a Black vyrušoval.

„Chci vidět mého kmotřence! Tebe nemusí zajímat, co tady dělám! To si laskavě uvědom, Snape! To je můj dům, ne tvůj!!" Sirius na Snapea prudce vyjel. Nějak ovšem neodhadl hlasitost svého hlasu, proto ke konci na Snapea už téměř křičel.

Amon se ustrašeně skryl za Severuse. Neměl rád, když někdo křičel, a rozhodně nemínil svůj názor na křik přehodnocovat. Amon byl jeden z těch, kteří měli rád svůj klid a ticho. To už Severus pochopil. V tomhle ohledu byli stejní.

„Blacku, laskavě se uklidni. Nebo se chceš zesměšnit před tím dítětem?"

Amon se v tuhle chvíli cítil opravdu zle. Tihle lidé si povídali a on vůbec nevěděl o čem!! A ještě k tomu to vypadalo, že jejich hlavním předmětem povídání je on sám!!!

„Nechcete... nechtěli byste mluvit aspoň tak, abych vám rozuměl?"

Severus se na chlapce podíval.

„Promiň, Amone, ale tenhle člověk neumí Arabsky."

Amon se na Severuse šokovaně díval. To snad není pravda! Ten chlap ho ignoroval.

O chvíli později na sebe ti dva začali nepříčetně ječet. Nejprve začal ječet ten černovlasý (to vám asi hodně řekne, že? Když vezmeme v úvahu, že černé vlasy měli všichni tři v místnosti J) muž, který byl v místnosti s Amonem (taky pořád nevíte, kdo, že?) a Severem (uhádli jste, Sirius).

Amon se ovšem prosmýkl kolem nich, samozřejmě nenápadně, a vyrazil na průzkum domu. Dostal se v pohodě až do přízemí, kde ho zaujal nějaký závěs.

Neodolal zvědavosti a odhrnul závěs. Absolutně ho rozhodil křik, který začal vydávat ten... úchylný obraz. Amon vyděšeně odskočil a zíral na babiznu, která křičela tak, až jí sliny odlétávaly z úst.

Dva hádající se kouzelníci v pokoji absolutně ztuhli. Severus se divoce rozhlédl po pokoji a k jeho zděšení Amona neviděl!! Ten kluk si dodal odvahy a odešel z pokoje, když se hádali!!

Severus zareagoval rychleji než Black. Rychle proběhl ven a řítil se dolů ze schodů.

Tam zkontroloval, jestli je chlapec v pořádku, a když si byl jistý, že se mu nic vážného, až na menší šok, nestalo, začal tišit veleváženou Paní Blackovou.

„No tak, co se to tady děje? Vás tři tady nechat o samotě, to je asi stejné, jako nechat Voldemorta, aby si hrál s dítětem."

Severus se zmateně otočil a pronikavě se zadíval na nově příchozí(ho).


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: