Doporučujeme: Stahovač videí z YouTube | Zkus to jinak - logicky | Služby pro Váš web | Měření rychlosti internetu | Zkracovač dlouhých adres | TV program | Snadné sdílení souborů

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

11. kapitola

Datum: 10. 8. 2008 20.38 | Autor: Cissy | 5460× | Kategorie: HP a otrok bohatého šejka | Komentáře: 25
  Tak... je to trochu delší.....

Harry zaváhal. Nechtěl se opravdu ptát na další věci, ale tohle bylo přece jen důležité.

„Adopce je co?"

„No, jak to říct. Když někdo dítě adoptuje, dá tím najevo, že to dítě oficiálně patří jemu, i-když ho nezplodil. Zodpovídá za něj, stará se o to, aby mu nic nechybělo," Sirius doufal, že to vysvětlil dobře.

„Aha, chápu."

Severus se pousmál. Harry mluvil s legračním přízvukem.

„Takže to tedy znamená co?"

„To znamená, že bys tady patřil. Tohle by byl tvůj domov. Nikdo by tě odtud nemohl odvést."

„Aha," Harry se na pohovce trochu ošil.

Severus se Siriusem se na Harryho napjatě dívali.

„Ale teď potřebujeme vědět, co si o tom myslíš," Severus se na Harryho díval velice vážně.

Harry sledoval svá kolena.

„Já nevím, bylo by to hezké, někde být... oficiálně, ale... zbytečně bych tady překážel..."

„Tak to ale není pravda, Harry. Takhle neuvažuj. My oba chceme, abys tady byl. Nezáleží na tom, komu z nás budeš patřit, ale budeš tady za všech okolností. Nedovolím, abys odsud odešel. Zůstaneš tady, i-kdybych měl být stíhaný za to, že tě tady držím. Nedovolím, abys odešel! A rozhodně nebudeš překážet! Ty nikdy!" Sirius překotně kroutil hlavou.

Severus byl v šoku z toho, co Harry řekl. Jak jen si mohl myslet, že by tady překážel?

Harryho překvapil výbuch tmavovlasého muže. Chtěl se přisunout trochu blíž k Severovi, ale Severus si ho naopak přitáhl k sobě.

„Moc bych tě chtěl, víš? Chtěl bych, abys byl můj. Byli bychom rodina, hm? Já, ty a ten blecháč, co sedí vedle tebe."

„Blecháč?" Harryho zmátla ta blízkost, malá vzdálenost mezi ním a Severusem.

„Tím asi umaštěnec myslel mě. Jsem totiž zvěromág. To znamená, že se můžu přeměnit do zvířete. Do psa. Proto blecháč."

„Aha. A proč jsi ty umaštěnec?"

Severus se pobaveně zasmál: „To kvůli mým vlasům, pravděpodobně."

Harry se na Severovy vlasy překvapeně podíval.

„Co s nimi máš? Vždyť jsou dobré?"

„Jsou mastné, Harry, copak to nevidíš?" Sirius se docela bavil.

Harry opatrně zvedl ruku, chtěl se dotknout vlasů druhého muže, ale zarazil se a stáhl se. Neměl by na něj šahat bez dovolení. Na to neměl právo.

„Klidně se mě dotkni, Harry. Nevadí mi to. Můžeš se mě dotýkat. Nepotrestám tě. Nemám důvod."

„To samé platí u mě, Harry. Nikdo z nás ti neublíží, pokud budeš chtít nějaký... dotek, samozřejmě ve vztahu rodič a dítě."

Harry sice nechápal, co Sirius myslel tím vztahem, ale opatrně zvedl ruku a váhavě se dotkl jednoho pramenu Severových vlasů.

„Vždyť... jsou přece normální, nejsou mastné. Můj... můj pán chtěl takové vlasy, jenže jemu se mastily. Nikdy nedosáhl takových vlasů, jako máš ty. Vždycky říkal, že by pro lesklé vlasy prodal půlku svých... sluhů."

„Otroků, chtěl jsi říct?" ozval se Sirius.

Harry se od Severuse odsunul a jen pokrčil rameny.

Severus se na Harryho díval opět vážně.

„Harry, on už není tvůj pán. Nikdy nebude. Dursleyovi také neujdou trestu za to, jak se k tobě chovali. Ublížili ti. Samozřejmě, teď, protože si na tebe Anglie vzpomněla, budou podrobeni vyšetřování. Najdou je a potrestají za to, co ti provedli. Prodávat do otroctví jak děti, tak ženy i muže, je neodpustitelný zločin. Jak v kouzelnické, tak mudlovské. Teď záleží jen na tom, jak je bude ministerstvo považovat. Pokud se na to bude dívat z kouzelnického pohledu, tak můžou počítat s doživotím nebo patnácti lety v Azkabanu."

„Ale to jsme odběhli. Pokud mi to dovolíš, adoptuju si tě. Mám i francouzské občanství, takže není problém přihlásit tě k trvalému pobytu tady. Pak už nebude žádná překážka v tom, abych si tě mohl nechat."

„A co se mnou budeš dělat? To tady jen tak budu... zadarmo?"

„Samozřejmě, že zadarmo. Jen jedno po tobě budu chtít. Budeš se učit to, co jsi zameškal za ty tři čtyři roky. Budeš studovat kouzla, historii kouzelníků a spoustu dalšího. Až doženeš vše, nastoupíš do kouzelnické školy, kde jsem učil. Já se vrátím do školy jako učitel a ty budeš můj student."

„Aha, takže pak už nebudu adoptovaný?" Harry z toho byl trochu zmatený.

„Samozřejmě, že budeš. Já jsem neřekl, že budeš jen můj student. Budeš jak můj žák, tak můj... syn."

„A já nastoupím do školy taky na nějaký post. Bude legrace, uvidíš."

Harry se na oba nedůvěřivě díval. Pak jen pokrčil rameny.

„Dobře, jak myslíte."

Severus jen potřásl hlavou. Dostat z Harryho nějaké rozhodnutí, to byl nadlidský výkon. Někdy to bylo naprosto nemožné. Jako teď.

„Dobře, zítra zajdeme na úřady. Ale teď je čas na oběd. Pojď, Harry, jdeme do jídelny," Severus vytáhl chlapce na nohy, toho to docela překvapilo. Severus kývl na Siriuse, čímž mu naznačil, aby je následoval.

‚Věc s adopcí se vyřeší do několika dní. Pak už bude snad klid,‘ pomyslel si Sirius.

 

Sirius měl pravdu. Celá adopce byla vyřízená do týdne. Harry tedy oficiálně patřil do Snapeova sídla. Sirius byl uznán jako spoluopatrovník, takže měl de facto pozici otce stejně jako Severus.

Harry byl zmatený, když zjistil, že se jeho příjmení změnilo z Pottera na Snape. Nechápal to, ale zvykl si a časem i pochopil.

Sirius byl z počátku také rozladěný, ale co jiného, než zvyknout si, mohl udělat?

 

A necelých deset měsíců uběhlo jako voda. Sirius a Severus uzavřeli dohodu o „oslovování se jmény a křehkém přátelství". Vše samozřejmě jen pro psychickou pohodu chlapce.

Harry se učil rychle. Severus by to do něj nikdy neřekl, ale chlapce bavily lektvary, přeměňování, obrana proti černé magii a dokonce i kouzelné formule. Bavilo ho hodně věcí. Sirius se rozhodl zapojit do výuky a vzdělávání tím, že chlapce učil šermovat. Severus se k nim občas připojil. Ale jen občas, protože když byli ti dva na „tréninku", tak měl aspoň čas vařit své lektvary pro francouzské kouzelnické nemocnice. Přece jen z něčeho žít museli.

 

Harry seděl na schodech před sídlem a četl. Za ten rok se hodně změnil. Trochu mu porostly vlasy, takže si je sepínal do spony, kterou mu jeho kmotr nedávno koupil. Sirius často prohlašoval, že se na něm tréninky s Harrym podepsaly velmi dobře. Zase byl ve formě, získal postavu, kterou měl naposledy před několika lety.

Harry byl rád, když měl chvíli klidu pro sebe. Severus i Sirius byli někdy až moc kolem něj. Harry se cítil... svázaný, hlídaný. Ale nestěžoval si. To by se jim moc neodvděčil za to, že si ho tady nechali. Vlastně si radši nestěžoval vůbec. Nebylo by to od něj hezké vůči těm dvěma. Někdy opravdu neměl náladu na hodiny šermu, lektvarové dýchánky či magickou historii. Ale na výběr taky neměl. Učit se musel.

Harry uslyšel kroky na schodech a byl smířen s tím, že si bude muset najít nějakou skrýš, kde by mohl v klidu číst. Na schodech to nebylo nejnápadnější místo.

„Harry, tady jsi! Hledal jsem tě. Nechceš šermovat? Teď? Severus musel zanést do Paříže lektvary, které udělal, takže máme asi tak dvě hodiny volného času. Znáš Severuse, staví se za Brumbálem, ten ho pozve na šálek čaje a hodina je v pytli."

Harry jen útrpně zavřel oči, čehož si Sirius samozřejmě nevšiml. Ve svém nadšení to ani nemohl vidět.

„Jak si přeješ. Kdy začneme?"

„Hned, ne? Nač ztrácet čas, který nám Severus dal?"

„Hm... máš pravdu, Siriusi, jako vždy," Harry byl po včerejším tréninku se Severusem a pak i Siriusem opravdu utahaný.

„Super, dvě hodiny šermování, budu opravdu v dobré kondici, až v září nastoupíš do Bradavic. Doufám jen, že v tréninku budeme pokračovat i tam."

„Samozřejmě. Když si to budeš přát, kmotříčku," Harry si promnul oči. Trochu ho pálily únavou.

To už ale Sirius neviděl, protože už vybíhal schody. Za chvíli byl nahoře.

„Vidíš? Tak rychle bych to ještě před rokem nebyl schopen vyběhnout. To bych byl rád, kdybych to aspoň vyšel."

„Hm..." Harry pomalu vyšel za Siriusem do tréninkové místnosti a automaticky přešel ke zdi a vzal si svůj meč.

„Začneme?" Harry se otočil za Siriovým hlasem. Sirius byl už v plné zbroji. Měl na sobě speciální oblek, aby se nezranil.

„Jdeme na to, kmotřenče!" Sirius ani nepočkal na to, až se Harry pořádně oblékne a zaútočil. Harryho ten náhlý výpad šokoval tak, že jen stihl uhnout a upadl.

„Ták, právě bych vyhrál. Vstávej, Harry. Dnes nejsi nějak ve své kůži..." Sirius odběhl na druhou stranu místnosti. Když tam nebyl Severus, tak druhý muž přeměnil hodiny sportu na toreadorské zápasy. Tohle útočení mělo do šermu hodně daleko. Ale občas se vrátil k základní formě šermu. To bylo jen výjimečně. Přesto bylo jen otázkou času, kdy se jeden z nich zraní. Kdyby Harry mohl, tak by s tím v tuhle chvíli prostě sekl a šel si opět číst. Ale Sirius by se pak zlobil a byl by zklamaný.

Sirius se na Harryho řítil asi po desáté, když se dveře otevřely a vešel Severus. Harry ho zaregistroval a sklonil kord, avšak Sirius se na Harryho s křikem řítil. Severus zareagoval rychle. Odhodil Siria stranou dřív, než mohl Harryho zranit.

„Co to k sakru... Severusi, co tady děláš? Tedy, tak brzy?"

„Říkal jsem ti, že jsem šel pouze odnést lektvary. Nic víc. A co tady děláš ty? Vůbec sis ve své fanatičnosti nevšiml, že Harry nemá ochranný oblek? A zajímalo by mě, co to vlastně mělo být! Tomuhle říkáš šerm?"

Sirius se na Severuse ohromeně díval.

„Jsi snad můj otec, abych od tebe mohl dostat vyhubováno?"

„Ne, ale já jsem otec Harryho, takže mi jeho bezpečí leží na srdci víc, než tvé osobní pocity."

Harry jen tiše stál, zrychleně dýchal a pozoroval podlahu.

„Harry, co mi k tomu řekneš ty?"

„Hm? K čemu?" Harry zmateně vzhlédl.

„K tomu, co se tady dělo," Severus si Harryho zaraženě prohlížel.

„No, asi není co vysvětlovat. Nebo spíš nevím, co bys chtěl slyšet."

„Co bych chtěl slyšet? Co třeba to, proč nemáš ochranný oděv? Proč jsi Siria neupozornil na to, že ještě nejsi připravený? A ještě jeden nejdůležitější dotaz: tobě se, ksakru, líbilo, co s tebou Sirius nacvičoval?"

„Já... nestihl jsem se obléct... a... přece si nebudu stěžovat!" Harry se na Severuse na chvíli podíval, jako kdyby byl blázen."

„Proč by sis neměl stěžovat, Harry? Když se ti něco nelíbí, tak to snad řekneš, ne?" Severus se na Harryho zaraženě díval.

„Harry, tobě se to nelíbilo? Nebavilo tě to?"

Harry na tohle nic neřekl, jen se místo na zem podíval ven z okna.

„Harry, proč jsi mi nic neřekl?" Sirius se na Harryho nešťastně díval.

„A co jsem ti měl říct?" Harry si jen povzdechl.

„Cokoliv, ale hlavně, aby to bylo to, co opravdu cítíš, Harry, a ne to, co si mám myslet, že cítíš."

Harry si jen povzdechl a zavrtěl hlavou.

„To tě přece nezajímalo..." Harry se díval ven z okna.

„Jak nezajímalo? Jsem tvůj kmotr, Harry. Vždy mě zajímalo, jak se cítíš! Cožpak to nevíš?"

„Byl... byl bys zklamaný," Harry pokračoval se svými argumenty.

„No a? To je snad jedno, nemyslíš, Harry? Hlavní by bylo to, že ty bys dělal to, co tě doopravdy baví a ne to, co si ostatní myslí, že tě baví."

Harry měl zavřené oči. Nejradši by šel spát, ale teď nemůže. Určitě ještě budou chtít něco dělat...

„Důležité je to, co chceš ty, ne to, co ostatní chtějí, abys chtěl. Chápeš, co tím chci říct?" ozval se zase Severus.

Harry jen kývl hlavou a odvrátil pohled.

„Pojďme někam jinam. Tahle místnost se mi náhle zprotivila," Sirius se otočil a jako vždy odcházel, aniž by se zeptal na Harryho či Severův názor.

„A co když nám tahle místnost jako místo k rozhovoru vyhovuje? Harrymu se evidentně buď líbí podlaha, nebo výhled z okna, takže proč bychom měli jít pryč?"

Sirius se zarazil a nechápavě se na Harryho podíval.

„Tobě se tady líbí? Tady?"

Harry si opět povzdechl. Tahle místnost bez útočícího Siria vypadala opravdu hezky. Tak starodávně.

„Ne, samozřejmě, že se mi tady nelíbí. Jdeme, t... Severusi?"

Severus si všiml Harryho zakoktání, když ho chtěl oslovit.

„Pak si promluvíme, Harry, ano? Může to být?"

„Když si to přeješ, Severusi," Harry se prostě vždy podvolil.

„Severus se tě jen ptal na možnost rozhovoru, nechtěl tím říct, že ho vyžaduje, že Severusi?"

„Sirius má v podstatě pravdu, Harry. Chceš se mnou mluvit? Nebo by ses radši prospal?"

Harry se na Severuse zaskočeně podíval. Co mělo být tohle za zkoušku?

„Já... je mi to jedno. Co víc vyhovuje tobě?"

„Mně by nejvíc vyhovovalo, kdybys rozhodoval sám za sebe a podle jiných. Řekni mi, co bys chtěl ty doopravdy."

Harry mlčel.

„Harry? Můžeš mi odpovědět?"

Harry se podíval na Síria v domnění, že mu pomůže, ale Sirius se na něj díval doslova neoblomně.

„Já... já bych si chtěl... nejdřív asi... hm... lehnout, snad."

Severus přikývl.

„Doprovodím tě do pokoje, Harry. Siriusi, počkej mě v kuchyni."

Sirius přikývl a odešel.

„Můžeme jít, Harry? Můžeme si promluvit cestou, pokud nemáš nic proti. Vím, že jsi unavený, Harry, ale tohle opravdu nesnese odklad. Chci tě seznámit s dalšími plány."

„Dobře, když chceš," Harry prostě rezignoval na to, že by někdo mohl respektovat jeho přání.

„Tak, příští týden se vracíme na Grimmualdovo náměstí. Tam budeme asi dva až tři týdny, přijedou i Weasleyovi, to je taková velice početná rodina. Následně se přesuneme do Bradavic. Trochu se zabydlíme. Tam zůstaneme až do konce prázdnin a pak už začne školní rok."

„Dobře," tyhle plány nebyly zrovna nejhorší.

Došli až k Harryho pokoji.

„Harry, musíme si promluvit ještě o jedné věci. Všiml jsem si, jak ses v šermírně zadrhl, když jsi mě oslovoval. Byl bych rád, kdybys mě oslovoval „tati". Vůbec mi to nebude vadit, právě naopak. Další věc, až se přesuneme do Siriova domu, bude lepší, když nikomu nebudeš říkat, jak ses jmenoval před asi deseti měsíci na pár dnů. Myslím, že jméno Harry Potter by nemělo být jmenováno. Upoutalo by na tebe moc pozornosti. Dále musíme skrýt nebo lépe odstranit tvou jizvu na čele. To by upoutalo ještě více pozornosti, kdyby ses jmenoval Harry Snape s jizvou na čele."

„Ale proč? Vždyť každému může být jedno, jak se jmenuju," Harry se na svého adoptivního otce zaraženě díval.

„To ti jednou vysvětlím. Ne teď, teď by sis měl jít odpočinout. Večeře bude asi za tři hodiny. Mám tě přijít vzbudit nebo chceš poslat večeři do pokoje?"

Harry se nerozhodně díval na postel.

„Já nevím, je mi to jedno," nejraději by prospal celý den.

„Harry, rozhodni se. Co je pro tebe nejlepší? Když pro tebe přijdu, tak budeš muset vstát z postele a sejít dolů. Avšak je tu ještě druhá možnost - povečeříš v posteli. Večeři by ti přinesl domácí skřítek. Tak co, která se ti líbí víc? Málem bych zapomněl. Obě možnosti mají jednu podmínku: povečeříš. Něco sníst musíš, samozřejmě."

„Hm... zůstanu tady. Půjdu se vyspat."

„Dobře, skřítek tě pak vzbudí. Ráno se uvidíme. Zítra si spolu promluvíme o tvé výuce, ještě tě trochu prozkouším a pak už se učit nebudeš vůbec. Po téměř roce tvrdé práce tě bude čekat zasloužený odpočinek. Ale to už předbíhám. Odpočiň si, zítra tě vzbudím. Dobrou noc, Harry."

„Dobrou noc, t... Severusi..."

Harry sebou praštil do peřin. Dnešní odpoledne bylo opravdu děsné...


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: