Sirius sledoval ohromeně Severuse Snapea. Ten Brumbál si z nich musel střílet! Jak si vůbec mohl dovolit něco takového navrhnout?
„To snad není pravda! To nemůže myslet vážně! Jak si může dovolit chlapce takhle klamat?"
„Nejspíš to považuje za chlapcovu efektivní ochranu."
„Ale tím ho neochrání! Když bude Harry žít ve vědomí, že jsi jeho adoptivní otec, tak jak asi zareaguje, až se jednou dozví, že tomu tak vůbec není? Že jsi ho ve skutečnosti vůbec neadoptoval?"
Snape si založil ruce na hrudi.
„Kdo říkal, že musí být vše podle toho, jak si to Brumbál nalinkuje?"
Sirius vytřeštil oči.
„Nechápu," vydechl.
„Když Brumbál řekl, že mám chlapce fiktivně adoptovat, vůbec to nakonec nemusí být fiktivní. Navíc, byl by to pak Brumbál, kdo by byl klamán."
„To... to nemyslíš vážně!" zalapal po dechu.
„Naprosto. Harry by to jistě ocenil, kdyby měl jistotu, že se má kam vrátit."
„To není pravda, já měl o Harryho pečovat, ne ty! Kdyby to James viděl, obracel by se v hrobě!"
„Naštěstí to nevidí. A ještě jedna věc... myslíš, že snad vypadám na to, že ti zakazuji o něj pečovat?"
„To myslíš vážně?"
„Naprosto. Ani bych nechtěl, abych byl jediný, kdo se bude o chlapce starat. Kdyby se mi něco stalo, zůstal by zase sám. Klidně si můžeš sbalit tvých pět švestek, které máš na Grimualdově náměstí a přijď zde. Jsi vítán."
Sirius se otočil a šel ven.
Snape pozvedl obočí, ale za Blackem ven nešel.
Otočil se a odcházel za chlapcem, který byl ve svém pokoji.
„Snape?" černovlasý kouzelník se otočil na druhého černovlasého kouzelníka.
„Co je?"
„Podle mě je tady nádherné prostředí na výchovu dítěte. Tak akorát pro našeho chlapce. Nastěhuji se zítra. Ukážeš mi můj pokoj?" Sirius se otočil tázavě na Snapea.
„Tak dobře, pojď. I-když jsem chtěl jít za chlapcem, tak ti nejprve ukážu tvůj pokoj."
Vyšli po schodech nahoru a Black zalapal po dechu.
„Je to opravdu nádherné sídlo. Moc se mi líbí. Ale co Harry?"
„Co by s ním mělo být? Kromě toho, že potřebuje získat trochu sebevědomí? Potřebuje podporu, klid a harmonii. Ale jinak se mu tady moc líbí. Zaujala ho zdejší krajina."
Sirius se na Snapea díval. Překvapilo ho, že... prostě ho ohromilo, když zjistil, že Snape není ten necita, jak se vždy tváří.
„Snape... proč se vlastně o Harryho tak zajímáš?"
„Hm... to je složitá otázka, ale dobře. Když jsem ho poprvé viděl, byl vyděšený, úplně mimo sebe. Proto jsem se rozhodl, že se o něj v tu chvíli postarám a pak se uvidí. Ale tak nějak mi prostě přirostl k srdci. Víc ze mě nedostaneš. To by ti mělo jako vysvětlení stačit, ne?" Sirius se nad takovým vysvětlením jen ušklíbl. Tohle byl Snape, kterého znal. Ale teď už pochopil, že za chladnou maskou umaštěného lektvaromila se skrývá... člověk.
Bylo to pro něj ohromující zjištění a trochu jím to otřáslo, ale nemohl to dát plně najevo. Teď ne. Zapije to někde jinde a někdy jindy.
S úsměvem přišel blíž ke Snapeovi.
„Snape?"
„Hm?"
„Co teda bude teď s Harrym? A co bude s námi?"
„S námi?" Snape se na něj zaraženě otočil.
„Jo, s námi," přikývl Sirius.
„No... to je jednoduché. S námi může být je jedno. Uzavřeme registrované partnerství a Harryho si adoptujeme. Tím vyřešíme to, co bude s námi a s Harrym," Snape se otočil a odešel.
***
„Je ráno a jako vždy se ministr nedostavil," poznamenal s úšklebkem Kingsley Pastorek.
„Pastorku, jsem tady!" ministr kouzel se díval na svého bystrozora velice přísně.
„Pane ministře? Jsme rádi, že jste dorazil," všichni souhlasně přikývli na pozdrav.
„Takže, dnes má začít největší pátrací akce v dějinách Anglie. Jak jistě víte, hledá se Harry Potter. Problém je v tom, že nevíme, jak chlapec vypadá. To, co víme určitě je, že má jizvu ve tvaru blesku a měl by být podobný na Jamese Potera, jeho otce."
„Je to pravděpodobné. James byl vždy skvělý chlap," přikývl Kingsley Pastorek.
„Jo, a zemřel trapně hrdinskou smrtí," zašklebil se Ministr, na co všichni jen vytřeštili oči.
„Cože? James Potter byl jeden z nejstatečnějších, nejodvážnějších a nejušlechtilejších lidí, které jsem kdy znal!"
„Ano a proto zemřel trapně hrdinskou smrtí? Kdyby nebyl tak hloupě hrdinský, ušlechtilý a statečný, mohl by pořád ještě žít!"
„To snad nemyslíte vážně!" zvolal šokovaně Kingsley zároveň s dalšími třemi bystrozory.
„Naprosto. Takže, popis máte, jděte hledat!" zavelel ministr a přemístil se dřív, než se na něj vrhlo deset bystrozorů, nadmíru naštvaných, s hůlkami v pohotovosti.
***
Sirius zůstal šokovaně stát.
„Hej! To byl tvůj vůbec první vtip, uvědomuješ si to? Snape!"
„Blacku! Tak dost! Chováš se jako malé děcko!" Snape se otočil na Blacka.
„No... to je možné, ale já se snažím... ano! Snažím se sžít s Harrym! Musím pochopit jeho psychiku, proto potřebuji být jako dítě."
„Tak to se nemusíš snažit! Dítětem jsi nikdy nepřestal být!"
„Ano, já vím... Cože?"
„Slyšel jsi," Severus klidně pokračoval v chůzi.
„Snape! Musíš být pořád takový psí čumák?"
„Nejsem si jistý, kdo je tady psí čumák..." Sirius pochopil narážku na jeho „zvířecí část" a zatnul pěsti.
„Dobře! Musíš být pořád takový umaštěný netopýr?"
Snape se tentokrát zasmál.
„No Coment!" a otevřel dveře do pokoje, ve kterém měl Sirius žít.
Snape čekal na Blackovu reakci. Zatím se žádné nedostal. Black jen zíral a zíral.
„Hm..." Snape převrátil oči v sloup.
„Tohle svědčí o tvé bohaté slovní zásobě, Blacku?"
„Co?" Sirius se na Snapea zmateně podíval.
„Říkal jsi něco?"
Snape ztuhl. Tohle opravdu nesnášel.
„Ano, Blacku! Říkal jsem, že tvé komunikační projevy vypovídají o tvé nedostatečné slovní zásobě!"
Sirius byl zmatený. Co zase Snape dělal? Co to do něj vjelo?
„Snape, co ti zase je?"
„Víš, Blacku, ty nedokážeš nic ocenit! Očekával jsem, že se nějak vyjádříš ke tvému pokoji, ale když nejsi schopen dostat ze sebe rozumnou a srozumitelnou větu, tak si tu tedy klidně shnij!"
Severus vypochodoval z místnosti a zamířil za chlapcem do vedlejšího pokoje.
***
Harry seděl u okna a pozoroval venkovní krajinu. Tak moc by chtěl jít ven, ale nechtěl tam být sám. Nechtěl se někde ztratit. Doufal, že už zůstane tady. Toužil po tom, aby měl klid. Doufal, že již po něm nikdo nebude nic chtít. Chtěl klidný život. Pohodu, rodinu, snad přátele... pokud ho tedy někdo bude jako přítele chtít. Možná Severus, ale tím si nebyl zas až tak jistý.
Až mu dojde, že si s ním přidělal jen problémy a starosti, tak se ho velice rychle zbaví. Moc se chtěl někam zařadit. Ale taky věděl, že by mu stačilo teplé, tiché místečko, kde by se mohl skrýt před svým pánem. Byl přesvědčen, že jeho gorily ho jednou najdou. A toho se bál. Nechtěl se vrátit!
Náhle sebou Harry trhl. Někdo zaklepal na dveře a vstoupil. Byl to Severus.
Harry ohromeně vstal od okna a přistoupil blíž k posteli.
„Severusi? Děje se něco?" Harry byl velice nejistý.
„Ne, nic se neděje. Jen jsem se za tebou přišel podívat. Nevadí ti to, že?"
Harry překotně zavrtěl hlavou.
Severus se posadil na pohovku, která tam byla a naznačil chlapci, že se k němu má připojit.
Harry se k němu pomalu přišoural a posadil se kus od něj.
Severus se podíval na chlapce a usmál se.
„Dnes jsem mluvil profesorem Brumbálem. To je ten vousatý muž, kterého jsi viděl před pár dny."
„Profesor? Co to znamená?"
„Profesor je člověk, který učí mladé lidi, ať už děti, dospívající nebo dospělé lidi. Je jedno, jestli je to muž či žena. Těm, co učí nejmenší děti, se říká učitelé."
„Kdo jsou... dospívající? A dospělí?" Harry neměl v těchto věcech ještě úplně jasno.
„Dospívající jsou mladí lidé zhruba ve věku od třinácti let do... asi zhruba osmnácti let. Když dospívající dovrší osmnácti let, tak se stává dospělým."
Harry jen přikývl. Severus sice mluvil klidně, ale na druhou stranu... Harry si byl jistý, že ho tahle ochota vysvětlovat velice brzo přejde.
Severus chlapce sledoval. Věděl, že mladík je zmatený... Bylo mu přece jen čtrnáct! A to si byl stoprocentně jistý, že chlapec se nezeptá na to, co ho doopravdy tíží. S povzdechem vstal a přisedl si k chlapci blíž.
„Harry, tíží tě něco? Mluv... prosím," Severus se Harrymu díval přímo do očí. Ovšem jejich oční spojení nevydrželo dlouho. Harry sklopil pohled po pár sekundách a zakroutil hlavou.
„Harry, prosím. Nebudu se zlobit za to, když se mnou budeš mluvit. Rád s tebou mluvím!" Harry zase rychle vzhlédl, aby zjistil, jak se Severus tváří a zase uhnul pohledem.
„Já... chtěl bych vědět, jak... tedy... co se mnou bude? Potom?"
Severus Harryho zmateně sledoval.
„Kdy potom?"
„Já... já nevím," zamumlal hoch.
„Harry, chci, abys věděl, že tě nemám v plánu vystrnadit. Chci, abys tady zůstal se mnou. Pořád tady budu, když budeš potřebovat promluvit si. Pořád tady bude místo, které budeš nazývat svým domovem... A kdyby se mi něco stalo..." Severus se odmlčel. Nevěděl, jak pokračovat.
„Kdyby se mu něco stalo, tak jsem tady já, tvůj kmotr," ozvalo se od dveří.
Harry polekaně vzhlédl. Nevěděl, že tady ten muž... údajně jeho kmotr, zůstal.
I-když... údajně se říct nedá. On byl opravdu jeho kmotr.
Sirius za sebou zavřel dveře, přešel k pohovce a posadil se k chlapci z opačné strany, než Snape.
Na to Harry zareagoval tak, že se přisunul blíže ke Snapeovi. Přece jen, toho muže zase až tak neznal. Vlastně ani nevěděl, co znamená, že je chlápek jeho kmotrem.
„Ehm..." Siriuse to trochu zarazilo.
„Takže, teď bychom si měli promluvit o tom, jak právně zajistit, aby tady Harry patřil oficiálně," začal Snape.
„Právně?" Harry nechápal.
„Víš, každá země má určitá zákony, právní normy, právní systém. Právo vlastně říká obyvatelům, institucím, například školám, různým objektům, a podobně, jak se mají chovat. A ti občané se chovají podle právních norem, ve kterých je to, jak se mají chovat, zakotveno," Severuse začínaly chlapcovy otázky zmáhat... musel vymýšlet jednoduché výklady, aby to chlapec pochopil.
„A proč tedy musíte právně zajistit, abych tady mohl být?"
„To aby nás nemohli obvinit z únosu, aby nám tě nemohli vzít," převzal štafetu Sirius.
„Aha... ehm..." Harry už se opravdu nechtěl ptát.
„Ptej se," vyzval chlapce Sirius.
„Únos?"
„Únos... unese tě ten, kdo tě donutí odejít nedobrovolně. Nejčastěji se jedná o únos, když tě odvedou násilím," Sirius se na chlapce díval.
„Násilí?"
„To je třeba, že někdo někoho zbije, sváže a naloží do auta a odveze ho pryč."
„Aha," Harry se trochu pousmál. Už mu to dávalo smysl.
„Dobře. Teď tedy musíme projednat, jak to uděláme," poznamenal Sirius.
„Já bych navrhoval... adopci."
