Doporučujeme: TV program | Italo.cz | Služby pro Váš web | Měření rychlosti internetu | Zkus to jinak - logicky | Stahovač videí z YouTube | Zkracovač dlouhých adres

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

8. kapitola

Datum: 28. 5. 2007 20.30 | Autor: Cissy | 4109× | Kategorie: Krev či voda? | Komentáře: 21
 

Jack si k sobě přitiskl své dítě. Chris se jemně chvěl, ale Jacka to ani nepřekvapilo.

Zvedl si Chrise do náručí a odnesl ho do jeho pokoje.

Posadil se s ním na postel a jemně ho od sebe odtáhl.

„Jak se cítíš?"

„Já... nějak vůbec nechápu, co se tam dělo. Proč se ten... chlap ke mně choval tak, jak se choval? Já mu přece nic neudělal! A ještě mi říkal... asi... Damane, nebo něco takového?" Chris byl opravdu zmatený a docela nešťastný. Vždyť tomu muži nic neudělal!

„Teď to nebudeme řešit. Vrátíme se k tomu, až ti bude dobře. Kvůli tomu, co se stalo, jsme se museli rychle odstěhovat. Pomohl nám Leo, takže proto jsme teď tady - to je kouzelnická škola pro neslyšící kouzelníky a konkrétně pokoje pro hosty."

„Co se stalo po tom, co mě odnesli k tomu... netvorovi?"

„Nevím přesně, ale vzali nás do nějakého řádu... ani nevím, jak se jmenoval. Teď ale spi, zlato, potřebuješ si ještě chvíli odpočinout."

„Ale, tati, já... nechci tady být zase sám!"

„Neboj se, Chrisi, nebudeš sám. Zůstanu s tebou a za chvíli přijde máma, takže můžeš být v klidu. Nic tě tady neohrozí."

„Slibuješ?"

„Slibuju," přikývl Jack a jemně chlapce uložil do postele. Uvědomil si, že se chlapec potřebuje cítit bezpečně, proto si lehl k němu se záměrem, aby bezpečí bylo pro jeho syna co možná největší.

Chris se k němu přitiskl a opřel si hlavu o jeho hruď. Jack si chlapce srovnal vedle sebe a Chrisovu hlavu si položil na místo, kde se mu skrývalo srdce. Věděl, že hluché dítě uklidní nejvíce tlukot srdce... srdce někoho, komu absolutně důvěřuje.

Chris se pomalu přenesl do říše snů a Jack ho pomalu, ale jistě následoval.

 

Sue v tu chvíli debatovala s Leem a ředitelkou školy.

„Co tedy máte v plánu s Chrisem dělat?"

„No, možná by mu neuškodila změna vzhledu. Přece jen... je to jen dítě, které potřebuje být v bezpečí. Jste si jistá, že mu řeknete pravdu o tom, že není váš syn?"

„Jsem si jistá. Chris je dostatečně inteligentní na to, aby to věděl a aby to zvládnul. A aby se s tím smířil a nevyčítal nám nic..."

 

Od toho incidentu uplynulo už čtrnáct dní. Chris se už po psychické stránce docela zotavil a zvykl si na kouzelnický svět.

 

Bylo nádherné slunné odpoledne. Chris seděl s rodiči na dece na hradních pozemcích. Okolí hradu bylo opravdu nádherně. A les? Ten tam samozřejmě nemohl chybět. Hodně se podobal Zapovězenému lesu (který Chris neznal). Ovšem pro zdejší studenty představoval pocit bezpečí a ochrany, nikoliv ovšem pro někoho, kdo by chtěl do školy proniknout zvenčí a pěšky či na koni přes tuto překážku. Les dokázal být k cizincům krutý, ale děti a hluché všeobecně chránil.

Jak je to možné?

  • 1. v lese byli živočichové, kteří měli svobodnou mysl nezatěžovanou temnotou, nenávistí...
  • 2. i les má svůj duch a mysl, že?

Chris tohle pořád nemohl pochopit, ale rozhodl se, že by bylo lepší se s tím smířit.

 

Sue zamyšleně sledovala svého syna. Vypadal tak klidně... ona ovšem moc dobře věděla, že už to tak dlouho nebude. Dnes mu museli říct, že není jejich. Tolik prosila Boha, aby se na ně Chris nezlobil a nevadilo mu to vědomí, že jeho biologičtí rodiče jsou na živu, ale jsou tisíce mil od něj...

Sue se podívala na Jacka. Vždy obdivovala jeho klid, i-když byl v ohrožení života. Teď to nebylo ohrožení života, ale ohrožení jejich rodičovství, jejich vztahu. A to bylo přece v mnohém důležitější, než nějaká akce, nebo ne?

 

.........

 

Lily seděla v pokoji s hlavou zabořenou v dlaních.

„Ahoj, mami," ozval se chlapecký hlas ode dveří.

Lily vzhlédla.

„Ahoj, Damiane. Pojď dál... posaď se."

„Mami, děje se něco? Jsi nějaká smutná... mami?"

„To nic, miláčku, to přejde."

Lily vyhlédla z okna. Venku pršelo. Počasí vyjadřovalo její pocity. Její maličký je někde tam venku... v nebezpečném světě u rodičů, kteří jej nedokážou ochránit.

 

Damian zamračeně sledoval svou matku, která vypadala, že neskutečně trpí. To bude asi kvůli jeho úžasnému bratříčkovi...

Úplně ho to štvalo. Nikdy by ho nenapadlo, že bude mít bratra nebo jakéhokoliv sourozence. Ano, když byl malý, tak nad tím přemýšlel, ale jeho rodiče už další dítě nechtěli.

A teď? Teď měl bratra. A aby toho nebylo málo, ten kluk byl jeho dvojčetem a ještě k tomu hluchým... no prostě hrůza.

„Mami, nechceš se mnou zajít na Příčnou? Třeba by tě to rozptýlilo... co ty na to?"

„Radši ne, Damiane. Jdi s někým jiným. Nemůžu se pořádně soustředit. Jsem teď máma k ničemu, co?"

Damian na svou matku ohromeně zíral. Co to do ní zase vjelo? Záchvat sebelítosti?

„Nejsi máma k ničemu. Nikdy jsi nebyla."

„Nebyla... zapomněla jsem na své dítě! Myslíš si, že bych se tím měla chlubit? Tvůj bratr je teď někde úplně mimo... u lidí, kteří ho neumí ochránit a já? Já tady jen sedím a nemůžu nic dělat."

„Kdyby s nimi nechtěl být, tak s nimi není. To si uvědom, mami. Bere je jako své rodiče a neodešel by od nich!"

„ALE JÁ TO VÍM!!"

Damian ustoupil.

„Promiň, zlato. Nejlépe uděláš, když mě necháš pár dnů být... bude to zase dobré. Potřebuju jen... trochu času."

„Dobře, mami," zašeptal Daniel a odešel.

„Proboha, jsem příšerná matka..."

 

***

 

Chris seděl klidně na pohovce a četl si knihu. Vedle něj si sedla matka a otec do křesla, které si přisunul blíže ke své rodině.

„Děje se něco?" zeptal se Chris a knihu zavřel.

„Musíme s tebou mluvit. Je to velice vážné," začala Sue.

Jack chytil Chrise za ruku.

„Víš, jak si tě tehdy ten muž spletl s Damianem?"

„Ten, co mi tak říkal? Ano, na toho tyrana si vzpomínám... Jen nechápu, proč se o něm zmiňuješ právě teď?"

„Ten chlapec, Damian, je tvůj bratr. Ty jsi jeho dvojče."

Chris ohromeně pozvedl obočí.

„Bratr? Dvojče? Neřekli jste mi, že jste měli ještě jedno dítě..."

„Neměli," celou dobu se bavili ve znakové řeči... Jackovo gesto bylo ztrápené.

„Neměli? Já... nechápu to. Když jste neměli druhé dítě, tak jak můžu být z dvojčat? Jedině..."

Jack přikývl.

„Ano, Chrisi. Nejsi náš syn, jsi náš syn... tedy - jsi náš syn, ale nejsi náš biologický syn. Adoptovali jsme tě. Ale to jen proto, že jsme si mysleli, že tví rodiče zemřeli při autonehodě. Jak jsme ovšem zjistili nedávno, není to pravda. Tví rodiče žijí, tvůj bratr také. Je ti až ohromně podobný," Sue znakovala tak rychle, že Jack nestíhal... ale základ sdělení pochopil.

Chris seděl šokovaně na pohovce. To snad není pravda!! On.. on.. on není jejich? Ale to přece... to nejde!

„Cože?" zašeptal Chris.

„Je to pravda, zlatíčko. Milovali jsme tě jako vlastního. To, že nejsi náš i krví, nic nemění a nezměnilo. Aspoň pro nás ne. Pokud ovšem budeš chtít poznat svou rodinu, nic proti tomu nemám. Jsou to ale Evropané," Jack se díval na svého syna velmi jemně. Moc ho miloval.

„Můžu být chvíli sám?"

„Samozřejmě," Jack a Sue se zvedli a chtěli opustit pokoj.

„Ne, vy zůstaňte tady, já se projdu," Chris vstal a odešel z místnosti.

„Jak myslíš, že to vezme?" Sue se dívala na svého manžela.

„Tak to opravdu netuším. Jen můžeme doufat, že neodejde," Jack se posadil a protřel si oči, které ho trochu štípaly.

 

 

Chris se procházel po hradních pozemcích. Pohledem zabloudil do lesa... právě se naskytla skvělá příležitost projít se tam.

Opatrně a ostražitě procházel lesem. Díval se na všechny strany kolem sebe.

Okolní krajina vypadala tak trochu děsivě, ale také uklidňujícně.

Chrise zmátl takový příval protichůdných pocitů. Najednou les začal řídnout.

Co se to děje? Vždyť přece ještě nemůžu být na druhé straně... les má na šířku dvacet kilometrů (myšleno od hradu k hranici pozemků). A procházel se jen pár minut... no jistě, na vycházce byl teprve dvacet minut. To by nezvládl, jedině kdyby letěl.

A on neletěl. Aspoň o tom tedy nevěděl.

 

Náhle byl na nějakém palouku obdélníkového tvaru. Táhl se do dálky, že ani v tom šeru neviděl jeho konec. Mohla to být také příjezdová cesta táhnoucí se až k hradní bráně, i-když by si toho musel všimnout.

Hradní brána na pozemcích nikdy nebyla.

 

Chris cítil, že ty prostory mají nějaké zvláštní kouzlo. Bylo to tam nádherné. Až když vstoupil na palouk, pocítil klid.

Když byl uprostřed palouku, rozhlédl se kolem a snažil se dohlédnout na jeho kraje.

Něco tam uviděl... překvapilo ho to. Vždyť tam před chvílí nikdo nebyl!!

 

Pohlédl na druhý konec a tam uviděl to samé! Podíval se opět na první konec a bylo jich tam víc!! Do čeho se to zase dostal!!

 

Rozhodl se, že nejlépe udělá, když se zase vrátí do lesa a co nejrychleji k rodičům do hradu. Zamířil zpět do lesa zrychleným krokem, ale náhle se před ním zjevili muži v tmavě šedých pláštích. Shodili si ze sebe neviditelné pláště a přistupovali k Chrisovi tak dlouho, dokud kolem něj neutvořili uzavřený kruh.


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: