Doporučujeme: Služby pro Váš web | TV program | Italo.cz | Zkus to jinak - logicky | Snadné sdílení souborů | Stahovač videí z YouTube | Zkracovač dlouhých adres

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

7. kapitola ke kčv

Datum: 28. 5. 2007 20.36 | Autor: Cissy | 5087× | Kategorie: Krev či voda? | Komentáře: 1
 

Chris se pomalu probouzel.

Tohle byl jeden z nejhorších dnů jeho života. Tedy, nebyl horší než ten, kdy mu doktoři řekli, že už pravděpodobně nebude chodit.

A chodil, ale teď se cítil jako přejetý parním válcem.

Všechny kosti v těle ho bolely a bylo to absolutně k nevydržení. Zezačátku, ale teď, o pár minut později, už to bylo lepší.

Překvapilo ho, že nebyl v jeho pokoji, ani v pokoji s tím mužem. Byl v úplně neznámé místnosti, takže se zmateně rozhlížel.

Ten pokoj byl opravdu velice hezky vybavený, proto okamžitě usoudil, že není u toho šíleného maniaka. V pokoji byl dřevěný nábytek, barvy mahagon, a všechno vypadalo starobyle, avšak stylově a pohodlně. I postel, ve který ležel, byla velice pohodlná.

Jakmile se úplně posadil a vyděšeně očekával útok neznámého, otevřely se dveře a chlapec se přikrčil.

Do pokoje vešla chlapcova matka s otcem. Chris na ně upřel jeho trochu vylekaný pohled a vymotal se z postele. Jenže se zamotal do peřiny a upadl na zem tak prudce, až bolestně sykl.

„Ježiši," zašeptal Jack a přiběhl k jeho synovi.

Jemně si ho přitáhl k sobě a objal ho.

Chrisovi po tváři tekly slzy. Křečovitě Jacka objal, ovšem i-když byl vyděšený, tak jeho otce objal pevně, jakoby se bál, že ho někdo chytí a odtáhne od něj.

Jack si po chvíli zvedl Chrise do náručí a jemně ho položil do postele a přikryl ho. Chris mu usnul v náručí. Jack si byl stoprocentně jistý, že teď z místnosti neodejde, ani kdyby ho to mělo stát život. S jeho synem zůstane, i-kdyby o něj měl přijít (o ten život).

Sue seděla na kraji postele vedle svého manžela. Moc dobře věděla, že kdyby přišla k chlapci, když ho její manžel objímal, tak by ho jen vyděsila. A to nechtěla. Byla si jistá, že už byl vyděšený víc než dost.

Ozvalo se tiché zaklepání a vešel Leo.

„Už se probral?"

Jack jen krátce přikývl.

„Aby bylo jasno, Leo, nikdy ti neodpustím to, co jsi udělal, ale na druhou stranu jsem ti za to vděčný."

„Chápu," pousmál se Leo.

Sue si jen povzdechla.

„Co uděláme, když nás jeho rodiče najdou a budou si chtít Chrise odvést?"

„Už jsem o tom přemýšlel. Bylo by nejlepší chlapci trochu změnit vzhled, aby se více podobal na vás. Bylo by to bezpečnější pro vás všechny. Kdyby se cokoliv stalo, mohl by změnit své jméno třeba na tvé příjmení, Sue. V krizové situaci by se z něj stal Christian Thomas. To by šlo, co vy na to?"

Sue jen přikývla.

„Ale kdyby se dostal nechtěně do kontaktu s jeho rodiči, kdyby ho našli... poznali by ho, že? Je jim dost podobný, i jeho bratrovi... nešlo by nějak... kdyby..." Sue nedokázala vyjádřit to, co cítila ústně, proto vyjádřila své myšlenky pomocí znaků.

„Nešlo by mu nějak změnit vzhled? Aby byl pořád podobný nám, ale zároveň ne moc podobný jeho rodičům a bratrovi..."

„Chápu tě, ale to by se muselo projednat s Chrisem."

„Ne, to ne... zklamalo by ho, kdyby zjistil, že není náš... to by ho zničilo... neodpustil by nám to..."

„Sue, buď si jistá, že to jednou zjistí. Nezapomeň, že má rozdílnou krevní skupinu, než vy dva."

„Ale... musíme to nějak skrýt, před ním... Chris by nesnesl to pomyšlení, že není náš... prosím, nesmíme mu to říci. A taky nechci, aby to věděl," Sue byla zoufalá.

„Nejsem si jistý, jestli pro něj bude nejlepší, když bude žít v nevědomosti. Bylo by lepší, kdybychom mu to naopak řekli. Chris je rozumný chlapec, pochopí to. V tomhle ohledu mu absolutně důvěřuji," šeptl Jack a jemně objal Sue kolem ramen.

„Jacku, co... co když ho... co když ho ztratíme? Co když se něco stane? Co když nám ho vezmou?" Sue se rozplakala. Tohle už bylo moc...

Jack si Sue přitiskl k sobě. Když ji od sebe na chvíli odtáhl, tak šeptl:

„Nevezmou. Budeme ho mít u sebe, dáme na něj pozor," a opět Sue objal.

 

Z postele se ozvalo tiché zasténání. Jack okamžitě pustil Sue a rychle se přesunul k jeho synovi.

Pohladil Chrise po vlasech a jemně mu je i prohrábl.

Chris se malátně posadil a Jack si sedl za něj tak, aby se o něj mohl chlapec opřít.

Sue si sedla k Chrisovi z druhé strany a jemně si ho přitiskla k sobě.

Chris byl pořád mimo. I-když ne tak moc mimo, jako když se probudil...

 

Chris se probudil a cítil se hrozně. Celé tělo ho bolelo, proto mu z úst unikl bolestný sten, což si ale neuvědomoval.

Jen mlhavě si vzpomínal, že si sedl. Pak se za něj ale posadil jeho otec a jeho matka si k němu sedla z druhé strany. Náhle si připadal v bezpečí. Cítil se moc dobře, ale pořád ho nesnesitelně bolela záda. Chtěl se natáhnout, odpočinout si a masáž by teď byla optimální. Ještě víc se tváří přitiskl k hrudi jeho otce tak, až cítil tlukot jeho srdce.

Vůbec nechápal, co se to předtím dělo. Co po něm chtělo to individuum? On mu přece nic neudělal! Viděl ho poprvé v životě a ten chlap se choval, jako by byli staří známí... možná si ho s někým spletl, ale... s kým? Nikdo mu nebyl podobný... nebo ano? Ne, to by bylo přece nemožné! On neměl sourozence a jeho rodiče... rodiče... rodiče...

Chris se opět propadl do sféry spánku...

 

„Zase usnul," jemně se usmál Jack na jeho ženu. Leo už odešel.

„Je pravděpodobně unavený. Po tom, co nám říkal Leo... ani se nedivím... Chris musí být vyčerpaný... taky by mě nepřekvapilo, kdyby měl bolesti a svalové křeče... Možná, že taková masáž by se mu líbila, co ty na to?"

„Jasně, ale s masáží počkáme, až se probudí, ne? Nebudeme ho přece budit... potřebuje klid, odpočinek..."

„Nedivila bych se, kdybys dodal, že potřebuje ticho," usmála se Sue.

„Myslím, že ticha má dost už sám o sobě, stejně tak, jako ty," neodpustil si poznámku Jack, stejně tak, jako si neodpustila poznámku Sue.

„Tak to máš pravdu, naprostou," šeptla Sue a přestala Jacka sledovat.

„Jacku, co když... moc ho miluju, kdybych ho ztratila, tak... nevím, co bych dělala... co bychom dělali..."

„Sue, neztratíme ho! A uděláme pro to všechno!"

„Slibuješ?"

„Slibuju," objal ji a přitiskl si ji k sobě tak, jako před chvílí byl k němu přitisknut Chris.

„Musíme mu říci pravdu, zaslouží si to. Je to skvělý chlapec a pochopí to, jsem si jistá. Právě jsem totiž došla k názoru, že pokud nás má rád, přijme to."

 

Chris se probudil znovu až pozdě večer. Tentokrát se cítil fyzicky lépe, ale psychicky... no nebylo to nejlepší, ale taky to nebylo nejhorší. Pomalu se vyškrábal do sedu a zmateně se rozhlédl po pokoji. Nějak nevěděl, kde je. Opatrně se postavil a vyšel na chodbu... šel tak trochu přikrčeně a při každém stínu, který se mihl kolem, se přikrčil.

Když uviděl svého otce, jak se blíží k němu, tak vyběhl ze stínu a vrhl se mu do náručí.

„Tati," zašeptal tichounce.

Jack si dítě přitiskl k sobě, tak, aby mu dal jasně na srozuměnou, že s ním je v bezpečí.


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: