Doporučujeme: Měření rychlosti internetu | TV program | Stahovač videí z YouTube | Zkracovač dlouhých adres | Zkus to jinak - logicky | Snadné sdílení souborů | Služby pro Váš web

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

6. kapitola

Datum: 18. 3. 2007 16.35 | Autor: Cissy | 5063× | Kategorie: Krev či voda? | Komentáře: 22
 

„Chrisi?"

James si všiml, jak Jack při tom oslovení zíral na Damiana.

„To není žádný Chris, ale Damian. Naše jediné dítě. Nechápu, jak jste přišel na to, že to je nějaký Chris."

„Otoč se, prosím, Damiane," Lily se sice zamračila, ale Jackovu žádost akceptovala a dovolila Damianovi, aby se otočil.

Jack zalapal po dechu. Ten kluk byl tak podobný jejich Chrisovi!! Úplně ho to odrovnalo a šokovaně se posadil. Pohlédl na Sue, která se na něj taky zamračeně dívala.

„Musíme si popovídat s Leem a Lacey."

„Ano, souhlasím. Musí nám něco vysvětlit. Zajímalo by mě, jak je možné, že tenhle chlapec vypadá téměř stejně, jako náš Chris? Nějak to nechápu... je asi velice pravděpodobné, že nám tvůj bratr lhal a že náš jediný syn je... je jejich."

Sue si jen povzdechla a sledovala Damiana.

„Docela mě znepokojuje, že jste se pravděpodobně bavili o našem synovi a že kujete něco nekalého," Lily si je naštvaně přeměřovala.

„My se omlouváme, ale nebavili jsme se o vašem synovi, ale o našem. Máme o něj strach, je to snad špatné? A taky jsme říkali, že si musíme promluvit s Leem, bratrem mé manželky."

James nevrle přimhouřil oči.

Zakročil Brumbál.

„Mohl by mi někdo vysvětlit, co se to vlastně stalo, a proč je tady plno jiných lidí, kteří tady nemají co dělat?" Brumbál vypadal znepokojeně.

„Tady v jejich domu zaútočili smrtijedi. Zaútočili na Lea Thomase a jeho synovce a unesli jejich syna, Christiana,"

začal zmateně vysvětlovat jeden „fénix".

„A co ten synovec? Synovec toho Lea? Je v pořádku?" Brumbál byl poněkud zmatený z výpovědi Peetera Wolfa.

„Leův synovec a náš syn je jeden a ten samý! Unesli nám syna! Chápete to? A to je nejdůležitější!!" Jack byl už zoufalý a taky naštvaný. A Sue? Ta se už v debatě ztratila. Nevěděla, kdo zrovna mluví, tak se zabavovala zíráním buď na Damiana nebo na lidi okolo ní.

Brumbál se zamračil.

„A Voldemort ví, že váš syn má hluché rodiče?"

„Hluché rodiče? Jak jste na to přišel? Christian, náš syn, je hluchý, stejně tak jako Sue, má manželka a Christianova matka," Jack chtěl věci uvést na pravou míru.

Brumbál na Sue zamyšleně zíral.

„Vy... jste hluchá?" Sue na něj zaraženě zírala.

„Ano, jak jste na to přišel?" Sue se na něj zrovna zamyšleně dívala.

Jack se pousmál. Přistoupil blíž k jeho ženě a jemně ji pohladil po zádech.

„To já," a objal ji.

Sue položila hlavu na Jackovo rameno a tiše dýchala. Musela se uklidnit. Vůbec se jí nelíbila ta podoba mezi jejím synem a mezi tímhle chlapcem. Chtěla znát pravdu.

To byl první důvod k uklidnění.

A druhý? Už jen ten fakt, že její syn je tak daleko, ještě k tomu s nějakým šílencem, ji nutil k absolutní panice.

„Můžu mít jen takový nepatrný dotaz? Kdy se váš syn narodil?" James i Lily se zamračili, tohle totiž nečekali. Kdy se narodil jejich syn? To je přece jednoduchá otázka, ale může být i tak trochu nebezpečná.

„Narodil se třicátého prvního července, kolem deseti hodin večer."

„Třicátého prvního července?" Jack se zamračeně podíval na svou manželku.

„Je na tom něco špatně?"

„Ne, nic. Náš syn se narodil prvního srpna."

„A na tom je něco zvláštního?" James se zamračil. Tihle lidé byli opravdu podivíni.

„Ne, vůbec nic. Já jsem se ptala jen tak," Sue se pousmála, ale v duchu opravdu trpěla. Jestli jsou jejich domněnky správné, tak její bratr ukradl těmto lidem jejich, pravděpodobně, mladšího syna. Nejvíc se bála toho, co by se stalo, kdyby to tihle lidé zjistili. Pravděpodobně by o jejich syna přišli. To by asi nepřežili.

Byla si ale stoprocentně jistá tím, že tihle lidé by se o Chrise nedokázali postarat. Ne, to je příliš šílené na to, aby to mohla být pravda...

Náhle se do místnosti přemístil Wawrick. Pohledem vyhledal Sue a Jacka.

„Tady jste, pojďte, váš syn už je v bezpečí. Vezmu vás domů za vaším Chrisem."

Jack chytil Sue za ruku a odvedl ji k Wawrickovi.

„Sbohem, byl bych opravdu rád, kdybychom se už nikdy neviděli. Tedy, aspoň ne za takovýhle podmínek. Byl bych mnohem radši, kdyby mi mého syna už nikdy neunesli. Můžeme, Wawricku," pousmál se na Wawa.

„Jistě, Sue, můžeme?"

„Sbohem," kývla Sue na všechny okolo a poté se přemístili.

Ihned po tom, co se přemístili nastalo v místnosti absolutní ticho.

„Zdálo se mi to, nebo se chovali nějak zvláštně?"

„Ne, nezdálo."

Jack a Sue se chvíli po přemístění ještě vzpamatovávali, ale o několik vteřin později se už řítili do pokoje jejich syna.

Jakmile Jack rozrazil dveře, tak uviděl Lea sedícího nad chlapcem. Chris se nezdál být zase až tak v hrozném stavu, ale Jack věděl, že fyzický stav nemusí odrážet ten psychický. Většinou to tak je, ale ve většině případů se to projeví až po několika dnech.

„Jak je mu, Leo? Bude v pořádku?" Sue okamžitě přešla k jejímu dítěti.

„Mimochodem, Leo, my dva si musíme popovídat."

„Nejen vy dva, Sue, ale my tři," Jack se konečně „odrazil" od dveří.

„Klidně si promluvíme, vím, že jsem ho ohrozil, je to má vina..."

„O tomhle ne, Leo. O něčem jiném, troufám si říci, že vážnějším," Sue se na Lea podívala velmi vážně.

„Dobrá, promluvíme si potom, musím ale nejprve chlapce dát dohromady. Myslím tím po fyzické stránce, s psychickou vám můžu taky pomoct, ale vy budete nejdůležitější, řekněme... prostředek k tomu, aby se dal dohromady," Leo se opět otočil k chlapci a kouzlem ho začal uzdravovat.

„Leo? Vlastně nebudeme déle čekat. Je Chris synem Jamese a Lily Potterových, nebo mi snad chceš říci, že je podoba mezi ním a Damianem Potterem jen čistě náhodná?"

Leo ztuhl. Tohle opravdu nečekal.

„Cože?!?"

„Neslyšel jsi nebo jsi taky hluchý? Je Chris synem těch dvou Angličanů?"

Leo se na chlapce díval. Tohle si nezasloužil. Nic z toho, co se dnes stalo. Kdyby neudělal tehdy tak hloupou chybu a změnil mu vzhled, nikdy by se nic takového nemuselo stát... pravděpodobně.

„Ano, je to jejich syn."

Jack zavřel oči. Sue pochopila, co to znamená. Leo se otočil tak, aby na ně viděl. Do této doby k nim seděl otočený zády.

„Proč?" zašeptal Jack.

„Protože by se o něj nedokázali postarat. Jak jste zjistili, byl z dvojčat. Nezvládli by to. Nedokázali by mu dát tolik péče, kolik by potřeboval a taky by..."

„MĚ NEZAJÍMÁ, CO BY!!! NEMÁŠ PRÁVO ROZHODOVAT O TOM, KDO SE MŮŽE O DÍTĚ POSTARAT! V PRVNÍ ŘADĚ NEMŮŽEŠ VĚDĚT, JESTLI JEHO RODIČE JSOU SCHOPNÍ STARAT SE O HLUCHÉ DÍTĚ!! NENÍ TO V TVÉ PRAVOMOCI! CO JSI TO, PROBOHA, UDĚLAL? VŽDYŤ JSI TĚM LIDEM ZNIČIL ŽIVOT! VYMAZAL JSI JIM JEJICH DÍTĚ Z PAMĚTI! MYSLÍŠ SI, ŽE BY HO NEMILOVALI? ŽE BY HO NEDOKÁZALI ZAJISTIT? POSTARAT SE O NĚJ? DÁT MU VŠE, CO POTŘEBUJE? PROBOHA, TY IDIOTE! UNESL JSI DÍTĚ! A NEJEN TY, ALE I TA... JAK SE TO JMENUJE... TA ŘEDITELKA! NA JEJÍ JMÉNO UŽ SI NEPAMATUJI, LACEY SE JMENOVALA!! JSI ABSOLUTNÍ IDIOT!!" Jack dýchal absolutně zrychleně. Nikdy se takhle nerozčílil.

„Cože?!?" Jack absolutně ztuhl. Otočil se a ve dveřích stál ten, koho by tam čekal ze všeho nejméně. Sirius Black.

„Co tady děláte?" vypálil Jack jeho otázku.

„Co tady dělám? Chovali jste se pěkně divně. Je mi naprosto jasné, že jste poznali, že Damian je váš syn. A taky, viděl jsem tohohle chlapce o pár sekund dříve, než ho unesli," Sirius ulpěl pohledem na chlapci.

„Takže je to opravdu syn mých nejlepších přátel? No, tak to se vám tedy povedlo, ale... au!" Sirius se skácel k zemi a přitom se držel v agonii za hlavu. Klesl na kolena a před očima se mu míhaly vzpomínky na několik dnů, které mu byly násilím vymazány z paměti. Asi půl minuty po tom, co se vzpomínky přestaly míhat před jeho očima seděl na zemi s tváří v dlaních. Když vzhlédl, měl slzy v očích. Vstal.

„Jak jste mohl? Jak jste mohli?"

Jack divoce zavrtěl hlavou. Sue je nesledovala. Byla u jejího syna, u Chrise a upřeně ho sledovala, přičemž ho hladila po jeho černých jemných vlasech.

„Já za to nemohu. To zde přítomný Leo, on nám chlapce dal s tím, že jeho rodiče zemřeli při autonehodě a že nemá nikoho, kdo by se o něj postaral. Chris byl tehdy hluchý a... kolik mu tehdy bylo?"

„Čtrnáct dní," vložil se do rozhovoru Leo.

„Hele, je mi to líto. Kdyby se k Potterovým nedostal Voldemort, tak by byl Chris u jeho pravých rodičů. Na druhou stranu je ale velice možné, že by se mé sestře a Jackovi rozpadlo manželství. Když dostali Chrise, jejich vztah opět vykvetl, byli spolu šťastní a to do této doby. Kdyby..."

„To je jen samé Kdyby!! Ty si to vůbec neuvědomuješ, ty idiote! Ukradl jsi dítě! Tohle je v Americe trestné! Jsi zločinec! A určitě i v tvém kouzelnickém světě je trestný únos dítěte! Nemáš právo soudit, kdo je schopen se o dítě postarat, jak už jsem ti jednou řekl!"

Leo jen sklopil pohled a pak vzhlédl.

„Výborně, v tom případě dáme Chrise zpět jeho rodičům. Budou určitě šťastní, že mají jejich mladšího syna opět u sebe. Tvé manželství s mou sestrou se nejspíš rozpadne, ale to je mi už jedno. Oni mají nejspíše plno problémů s jejich slyšícím synem a teď budou mít na krku i jejich hluchého jedenáctiletého syna. Ano, vrátíme jim ho, budou opravdu šťastní. Ale ten, kdo bude nešťastný, bude Chris! To tě nenapadlo, co? Bude v cizím světě, v cizím okolí, blíže k Voldemortovi, blíže ke Smrtijedům, blíže ke všemu nebezpečí!! A DALEKO OD VÁS!! UDĚLAL JSEM TO PRO JEHO DOBRO! A CHLAPEC BYL ŠŤASTNÝ! NEBO TO CHCEŠ SNAD POPŘÍT? CHCEŠ TO POPŘÍT? TAK MLUV!"

Do dveří vstoupil Wawrick.

„To by stačilo, Leo. Souhlasím s Jackem a panem Blackem. Neměli jste právo na uzmutí dítěte jeho rodičům. Ale na druhou stranu zase souhlasím s Leem. Chlapec bude nešťastný, když zjistí, že jeho rodiče nejsou jeho rodiče. Proto bych navrhoval, aby vše zůstalo tak, jak to je a neměnil bych to. Snad bychom se jen měli snažit, aby se Chris nedostal k Damianovi a k jeho rodičům. Bude to bezpečnější pro nás všechny."

Leo nevěřícně zíral na zástupce, stejně tak Jack se Siriem.

„Zbláznil jste se, že ano? James a Lily musí vědět, že jejich nejmladší syn žije!! Je to důležité! Je to jejich dítě! Nemáte právo na to, abyste jim ho vzali a nevrátili zpět," Jack zavrtěl hlavou.

„Chris bude nešťastný!!"

Po jeho oznámení nastalo v místnosti absolutní ticho, kterého Sirius využil k tomu, aby se rozhlédl po pokoji.

Chlapcova postel byla naproti dveřím. Kousek od postele byl pelech pro psa. U okna psací stůl s nějakým neidentifikovatelným objektem (PC), u protější zdi byly skříně a poličky s knihami.

Sirius si přečetl název:

„Neslyšící a jejich komunita v celém světě"

A zavrtěl hlavou. James by nepřijal hluchého syna. Nesmířil by se s tím, že jeho syn se nemůže sám bránit. Pro chlapce by byla Anglie nebezpečná. Sakra!! Už myslí jako ti idioti! James i Lily by měli sami rozhodnout, jestli by se dokázali o jejich syna postarat! Sami a oni jim do toho nemají co kecat!! Musí jim to říci!!

V příštím okamžiku se Sirius přemístil pryč. Leo se zděšeně podíval na Wawa a Jacka.

„On jim to šel říci!!"

Wawrick vyhledal Leův pohled.

Chvíli se si dívali do očí a pak oba navzájem kývli.

Mávli hůlkou a vše v domě se začalo balit.

„Co se to děje? Co to děláte? CO SE TO DĚJE?!?" zařval Jack.

„Co by? Stěhujete se!"

„A to říká kdo?" Jack evidentně dostal bojovnou náladu.

„My, nebo snad chcete dát Chrise těm lidem? Dostal by se do obrovského nebezpečí!"

„Ne, nechci dát těm lidem Chrise, ale..."

„V tom případě žádné ale, Jacku. Oni sem přijdou, přijdou si pro něj! Nesmíte tu zůstat, protože slovo zůstat v tuhle chvíli znamená to samé co slovo ztratit! Ztratili byste Chrise, kdybyste tady zůstali, chápeš to?"

„Jistěže to chápu, Leo, nejsem debil!"

Podíval se na Sue, která se na něj dívala poněkud šokovaně.

„Musíme se přestěhovat, Sue. Chris je v nebezpečí, protože ten muž, který tady před chvílí byl, šel říci Chrisovým biologickým rodičům pravdu. Není jiná cesta. Stěhujeme se," přistoupil k posteli a zvedl si Chrise do náručí.

„To jako fakt? Ale... co tenhle dům? Prodáme ho, nebo co?"

„Ano, prodáme ho. Ještě tento týden!"

„Ale kam chceš jít? Najdou nás!!"

„Toho bych se nebál, nenajdou vás, neboť budete schovaní. Velmi dobře schovaní," Wawrick celou dobu sledoval jejich rozhovor. Během půl minuty jim vysvětlil, že je vezme k nim do školy a tam je na pár dnů schová a pak se přestěhují.

Jack a Sue souhlasili. Během pěti minut byl dům vyklizený a Sue, Jack i Chris byli pryč, pro okolní svět k nenalezení.

Sirius se přemístil na hlavní štáb Fénixova řádu ve chvíli, kdy se tam přemístil i Snape.

Ovšem... jejich přemístění nedopadlo dobře, poněvadž Sirius srazil Snapea na zem, takže na něm ležel a nemohl vstát, protože jeho dcera ztratila rovnováhu a spadla na něj (stála totiž vedle a vylekala se, když se tam přemístili, tudíž ztratila rovnováhu a upadla do „měkkého").

Sirius už tedy v leže křičel na Jamese a Lily.

„Jamesi! Lily! Jste ještě tady?!"

„Slez ze mě ty demente!" ječel Snape na celý dům.

„Sirie, co řveš? Jistě, že jsme ještě tady. Ty už jsi zpět? A proč se, pro Boha, válíš na zemi se Snapem?"

„Protože je to takovej sexy chlap, víš, Jamesi... ty idiote! Si asi myslíš, že ho balím, ne? Asi ztěžka! Spadl jsem na něj, když jsem se zde přemístil! Mám pro vás důležitou novinu! Máte ještě mladšího syna, než je Damian! Jmenuje se Chris, vy jste mu dali jméno Harry, jenže vám ho ten dement... Leo se jmenuje, ukradl s jednou ženskou, podle toho, co jsem pochopil..."

„Sirie, zadrž! O čem to, sakra, mluvíš?"

„Dobře, ukážu vám vzpomínky, které se mi vrátily, když jsem zjistil pravdu!"

Sirius konečně vstal za Snapeova nadávání. Ten chlap byl vážně nemožný!!

Černovlasý muž si přivolal myslánku a vložil do ní jeho vzpomínky.

Pokynul Jamesovi, Lily, Brumbálovi, po chvíli váhání i Damianovi stojícímu kousek od nich.

Všichni, kteří to měli „dovolené" se nechali „vsát" do mydlinky a jen ohromeně zírali na Siriovy vzpomínky z doby před jedenácti lety.

Lily vypadla z myslánky v slzách.

„Ti parchanti! Ti zmetci! Jak jen mohli!" Lily se zalykala zoufalstvím a slzami. Tohle opravdu moc bolelo. Jak tohle mohl někdo udělat?

James poklekl k jeho manželce a zvedl si ji do náručí. Odnesl ji do pokoje, který jim byl v tomto domě půjčen.

Damian zaraženě stál kousek od kuchyňského stolu.

„Jak se cítíš, Damiane?" Sirius se na něj díval s očekáváním.

„Upřímně? Jsem docela v šoku z toho, že mám bratra! Jestli mi vezme mé rodiče, tak toho bude hoch velice litovat! A to, že je hluchý? Já ho bránit nebudu! Čau!"

Sirius se zděšeně díval za chlapcem.

„Co to mělo znamenat?" Minerva šokovaně sledovala Siria a Brumbála (na každého se dívala zvlášť, nešilhala :D).

„Vyrovná se s tím, že má bratra. Bojí se konkurence, toho, že by mohl ztratit lásku a pozornost jeho rodičů. Je to, řekněme, průměrná reakce. To se dalo očekávat," Sirius zavrtěl hlavou.

„Jen by mě zajímalo, jak bude v tom případě reagovat James."

James odnesl plačící Lily do jejich pokoje a položil ji na postel.

„Co budeme dělat, Jamesi? Musíme ho najít..."

„Lily, nezapomínej na to, že je hluchý a že má rodiče..."

„Jamesi! Vadí ti, že je hluchý? Řekni! Vadí ti to?"

Chvíli bylo absolutní ticho.

„Ano, vadí mi to. Ale nechápej mě špatně. Vadí mi to, že bude ve velkém nebezpečí! Budeme ho muset pořád hlídat! Samozřejmě, že jsem rád, že máme další dítě, že náš chlapec žije, ale... mám strach, že nezvládneme starat se jak o Damiana, tak o Chrise."

„Jamesi, musíme věřit! Musíme si vzít chlapce k sobě! Je to naše dítě! Náš potomek! Nemůže být s někým, komu nepatří! Komu... komu, sakra! Už chápu, proč se ten chlap na Damiana tak díval! Došlo mu, že je Chris náš! Že je to Damianův bratr! A jak mu řekl: Chrisi!"

„Ano, máš pravdu, věděli to od chvíle, kdy Damiana uviděli."

„Musíme pro něj! Do toho jejich domu!"

Lily s novým elánem vstala a seběhla dolů se schodů. Cestou minula Damiana a jen mu sdělila, že jdou pro jeho bratra.

V kuchyni zburcovala Siria, Brumbála a nově příchozího Remuse s tím, že musí jít s nimi pro jejich syna. Souhlasili.

Ihned po přemístění ztuhli. Přemístili se totiž do úplně prázdného domu.

Tentokrát Lily ale opravdu zpanikařila. Vyběhla z místnosti a běžela do dalších místností. V domě to vypadalo, jako by tam nikdo nebydlel! Její syn zase zmizel! A teď bylo ještě víc pravděpodobnější, že ho již nenajde. Ale to přece nejde!!

Lily vyběhla po schodech a prohlédla pokoje, které se tam nacházely. Zastavila se v jednom, ve kterém jakoby cítila, že se tam ještě nedávno nacházel její syn. Její nejmladší syn.

Přešla k oknu, na kterém viděla nějakou kresbičku. Překvapeně se na ten obrázek dívala. Byl tam znázorněn pes, který měl zlatou srst (Chrisův pes, na jméno si nevzpomenu :D). Kresba na okně držela nějak zvláštně (barvy na sklo). Tohle ještě neviděla. Opatrně odloupla obrázek z okna a kouzlem si ho zabezpečila proti zničení.

Do pokoje vešel James.

„Miláčku, musíme jít. Tady nejsou..."

„Jamesi, on žil tady," šeptla.

James se zarazil a rozhlédl se po pokoji. Byly to jen zdi, ale přesto vypadal kouzelně (ten pokoj, kdybyste zapomněli, o kom je řeč :D).

„Jak jsi na to přišla?"

„Cítím to. Ty ne?"

James se pozorněji rozhlédl, nic ovšem necítil. Ale nechtěl zklamat jeho manželku.

„Ano, už ano. Opravdu tu bydlel... žil tady a my jsme o něm nevěděli?"

„Nejspíše ne, ale my ho najdeme, že?"

„Samozřejmě, lásko. Najdeme ho," James si přitáhl Lily k sobě. Lily se ale rozplakala. Tohle bylo na ni moc. Až přespříliš.

Chtěla jejich syna mít u sebe, a ne ho hledat!! Bylo to její dítě! Její chlapec! Neměli právo jim ho vzít! Jamesovi se vzpomínky ještě nevrátily, ale Lily už ano.

James si zdvihl Lily do náručí a opustili pokoj, ve kterém jejich syn žil jedenáct let a teď už byl navždy pryč z místa, kde vyrůstal.


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: