Doporučujeme: Italo.cz | Stahovač videí z YouTube | Zkracovač dlouhých adres | TV program | Měření rychlosti internetu | Snadné sdílení souborů | Zkus to jinak - logicky

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

4. kapitola

Datum: 25. 1. 2007 19.54 | Autor: Cissy | 4705× | Kategorie: Krev či voda? | Komentáře: 26

1. 3 675 slov
2. 523 řádků
3. 11 stránek

Tak si to užijte

Černovlasý chlapec s hnědýma očima a jemnými rysy ve tváři se loučil s blonďatým zelenookým mužem. Stáli před budovou federálního úřadu pro vyšetřování (FBI), kde pracovali chlapcovi rodiče.

„Tak, kdy se zase uvidíme?"

„Nevím, Chrisi. Pořád platí to, že pokud mě budeš potřebovat, i kvůli prkotině, chci, abys mi dal vědět."

Chris na Lea zamyšleně zíral a pokyvoval nevnímavě hlavou.

„Platí??" zeptal se znova. Chris, jakoby se v tu chvíli probral z transu a přikývl.

„Platí."

„Nad čím jsi přemýšlel?"

„Nad těmi sovami. Vůbec nechápu, kde se tam ty sovy vzaly. Přes den!! Někdo sovu nespatří ani jednou za život a najednou je jich tam bůh ví kolik."

„Chrisi, to se vyřeší, opravdu."

„Doufejme. Tak, ahoj. Už půjdu."

„Pa, synovče."

Chris se zasmál.

„Pa, strejdo." Chris se otočil a pomalu odcházel. Když se po pár krocích otočil, Leo už tam nebyl. Chris se zmateně rozhlížel, o půl minuty později jen pokrčil rameny a pokračoval v cestě.

Hned po tom, co prošel všemi kontrolami, ho doprovázel jeden z kontrolorů za Sue a Jackem, za jeho rodiči.

Strážný Chrise doprovodil před kancelář jeho rodičů a jejich spolupracovníků. Chris se rozloučil s mužem, kterého už dlouho znal a muž znal Chrise. Někdo by se divil, proč ho nepustil bez těch kontrolních procedur, ale mohly by z toho být problémy nejen pro Pettera (strážný), ale i pro Jacka a Sue.

Chris opatrně zaklepal a vstoupil. Nikdy tam nebyly zavřené dveře. Chris si ihned všiml jeho rodičů, kteří spolu něco probírali u matčina stolu. Její pes, Levi, hned vstal a radostně se rozběhl k chlapci i Terrymu. Sue vzhlédla a pousmála se.

„Ahoj, Chrisi, co tu děláš?"

„Ahoj, nudil jsem se, tak jsem se stavil."

„Super, potom můžeme zajít na oběd." Vmísil se do rozhovoru Jack, který zásadně neznakoval.

Chris byl na tohle už zvyklý. Jeho otec s ním ve většině případů mluvil normálně, tzn. Chris musel odezírat. A chlapcova matka? Ta, jelikož byla taky hluchá, tak s Chrisem debatovala zásadně znakovkou. Jack znal znakovou řeč, proto mohl sledovat, o čem se zbytek jeho rodiny baví.

„Dobře, tati, kam chcete jít?"

Než stačil Jack odpovědět, tak se do hovoru vložil Miles a ostatní s tím, že rozhodně půjdou s nimi.

„Dobrá, tak nás jede víc," zasmála se Sue, která v tu chvíli mluvila i znakovala.

Po společném obědě Jack se Sue zavezli Chrise a Terryho domů. Jaké překvapení ho tam čekalo!!

...............

Anglie, Godrikův důl

„MAMI! TATI! MÁM TO! PŘIŠEL!!"

James zdvihl hlavu a pousmál se.

Damian nadšeně roztrhal obálku a začal číst nahlas:

VÁŽENÝ PANE POTTERE,

S velkou radostí Vám oznamuji, že jste přijat na kouzelnickou školu v Bradavicích. Dostavte se, prosím, 1. září 2001 na nástupiště 9 a 100 - 25 %.

Seznam učebnic najdete v příloze.

Zástupkyně ředitele

                                   Minerva McGonagallová

Damian po přečtení dopisu ztichl. Jen na něj nadšeně a taky trochu zaraženě koukal.

„Dame! Jsi v pohodě?" James pobaveně sledoval svého syna.

„Co mělo znamenat to 9 a 100 - 25 %??"

„Myslím, že se ti Minerva jen mstila za ten tvůj vtípek s tou oranžovou barvou na jejich vlasech, nemyslíš?"
„Možná... Jdeme zítra na Příčnou? Musím si koupit nové věci. Hábity, sovu, knihy, kotlíky, koště-"

„Koště, Prváci nemohou hrát famfrpál, Dami. Proto se tedy žádné koště kupovat nebude," James to rezolutně zamítl.

„Ale, tati, když budeš ty i máma profesorem, máma teda profesorkou, tak by snad-"

„Na to zapomeň, Dame," Lily kolem Jamese a Damiana jen prošla.

„Ale, mami-"

„Ne!" zavolala Lily z kuchyně.

Damian vztekle přimhouřil oči, otočil se, odešel do svého pokoje a nezapomněl za sebou prásknout dveřmi.

James zamyšleně vstoupil do kuchyně, kde právě Lily dávala nažrat Ramesovi, Damianovu psovi.

„Asi je naštvaný," poznamenal, zatímco škrábal černého psa za ušima.

„Jednou za čas mu neuškodí, když nedostane to, co chce. Nové koště dostal na vánoce, nepotřebuje zase další, když jeho nové koště je ještě... řekněme... nové a málo používané." Lily dala psovi granule a konečně se podívala na Jamese.

„Snad nebude naštvaný dlouho," James se pousmál, objal svou ženu a hladil ji po zádech.

„Neboj, do večera ho to přejde a vymyslí si něco jiného."

Damian za sebou rozzuřeně praštil dveřmi a začal přecházet po pokoji.

„To snad nemyslí vážně!! Vždyť mé koště je už zastaralé!! Už jsou dva nové modely!!" Damian nebyl zvyklý na takové chování jeho rodičů. Napadla ho šílená myšlenka, že by mohl utéct, ale ta ho rychle opustila. Hodil s sebou na postel a chvíli hleděl do stropu.

Jeho pokoj byl docela zajímavě vyzdobený. Zdi byly vymalovány světle zelenou barvou. Na zdech byste viděli plakáty nejrůznějších kouzelnických skupin nebo famfrpálových družstev. Jeho psací stůl byl plný stolních her. Knihy nejevily známky použitelnosti. Damian vstal a otevřel dveře do vedlejší místnůstky - do jeho šatny.

Damian vstoupil a vybral si jeden z jeho nejoblíbenější hábitů - ten světle modrý. Modrou barvu - tu miloval. Převlékl se a vyrazil dolů, za rodiči.

„Ahoj," kývl a přivolal si Ramese, který už dožral.

James i Lily se mírně zamračili, ale pozdrav opětovali.

„Damiane, kdy máš čas? Zajdeme ti koupit ty hábity, knihy a kotlíky."

„A sovu, chci sovu. A je vám doufám jasné, že Rames půjde taky?"

„Na Příčnou?"

„Ne, do školy. Nenechám ho doma."

„S tím se počítá. Brumbál byl už informovaný. Ale nějak nechápu, na co chceš tu sovu, když my budeme v Bradavicích a nebudeš mít komu psát."

„Neboj se, tati, já si najdu někoho, komu budu psát. Třeba mi někde po světě běhá bratr, co ty víš, mami?" Lily zmrzl úsměv na rtech. Najednou měla takový zvláštní pocit, který nedokázala pochopit. Ovšem nebyla sama. James cítil taky to mrazení pod žaludkem. Oba se na sebe podívali. Pak se jen pousmáli.

„To je hloupost, Dami, jak bys mohl mít bratra? To bychom to museli vědět hlavně my."

„Když myslíš... ale třeba vám někdo vymazal paměť. Nebo kdo ví? Třeba jste se sami mého potenciálního sourozence zbavili..."

„Tak dost, Damiane! Takovéhle hloupé kecy nechci poslouchat!" prskla Lily. James se taky mračil.

„Buď si jistý, že kdybys měl bratra, tak by tady byl s tebou. Rozhodně bychom se ho nezbavili. A to ani kdybys měl sestru. Tak si nech tyhle čistě teoretické kecy."

„Tak promiň, no." Zamrmlal Damian. Ani nevěděl, jak v tuhle chvíli byli blízko pravdě.

Chris otevřel dveře a vpustil Terryho dovnitř. Ten uvítal volnost naprosto nadšeně, rozeběhl se do schodů do druhého patra. Nutno dodat, že Sue a Jack bydleli na předměstí Washingtonu d. c. Byli si jisti, že pro Chrise to bude nejlepší prostředí. Přece jen, ruch a šílený spěch velkoměsta nebyl zrovna nejlepší pro dítě, natož hluché.

Chris vešel do jeho pokoje. Stěny byly jemně zelené, na psacím stole byly úhledně urovnané knihy. Některé se týkaly čistě znakové řeči. Christian si z nich opakoval slova, která moc nepoužíval, aby pak v neslyšící společnosti nevypadal jako idiot. Jiné knihy byly zase např. romány, povídky, ale básně, tak ty byste tam určitě nenašli.

Chris měl v pokoji velice pohodlnou postel, potom psací stůl, skříň a pelíšek od Terryho.

Koberec byl jemný a huňatý, modro-hnědé barvy.

Chris si převlékl tričko i kalhoty do něčeho domácnějšího a šel i s Terrymu v patách dolů, do kuchyně.

Prohlížel si došlou poštu, ale zarazila ho jedna obálka.

Vážený pan

Christian Hudson

Parkers street 21

Washington D. C. 56

Chris zamračeně sledoval pečeť, která byla pečlivě umístěna přímo ve středu zadní strany dopisu. Byly na ní ruce, které značily přátelství, ale i bezpečí a pohodu (ve znakové řeči).

Opatrně rozlomil pečeť a otevřel obálku.

Překvapil ho jiný papír, než jaký byl běžný. Papír, nebo spíš pergamen, byl hrubý a docela drsný na dotek. Něco takového Chris ještě neviděl. Opatrně ho rozevřel a při čtení byl stále víc ohromen.

V dopise stálo:

Vážený pane Hudsone,

Dovolujeme si Vás pozvat ke studiu v naší kouzelnické škole pro neslyšící kouzelníky a čarodějky v Americe. V naší škole o Vás bude dobře postaráno. Na skupinu pěti neslyšících studentů bude dohlížet jeden světlonoš (vystudovaný kouzelník se schopností léčit). Do naší školy si můžete vzít Vašeho asistentského psa.

Seznam školních potřeb, učebnic a vašich povinností najdete na druhém přiloženém pergamenu.

Vašeho světlonoše máte již k dispozici. Dejte nám, prosím, jeho prostřednictvím vědět, jestli jste ochoten nastoupit do našeho institutu.

Jméno Vašeho světlonoše je Leo Thomas.

                                   S přátelským pozdravem

                                   Wawrick Peterson

                                   Zástupce ředitelky

Chris ohromeně sledoval ten dopis, hlavně jedno jméno. LEO THOMAS! TO BYL PŘECE JEHO STRÝC!!

Prohlédl si další pergamen. Bylo tam napsáno:

Vašeho světlonoše kontaktujete tak, že prostě jen řeknete nahlas jeho jméno s úmyslem s ním mluvit.

Chris se tedy ušklíbl a zavolal:

„Leo? Potřeboval bych s tebou mluvit."

Lea zarazilo, že ho chlapec volá. To by znamenalo jen jediné. Wawrick poslal ten dopis dříve, než normálně.

Leo se tedy přenesl před chlapce.

Z Chrisova pohledu nebylo možné poznat, jestli je víc naštvaný nebo pořád ještě překvapený.

„Chrisi..."

„Nechceš mi něco vysvětlit? A chci slyšet pravdu."

„Ohledně čeho?"

Chris se mírně zamračil a strčil Leovi do ruky jeho dopis.

Leo ho jen přeletěl očima.

„Takže jsi už svůj dopis dostal?"

„Ano, chceš mi tím říct, že jsi věděl, že jsem... kouzelník?"

Leo se mírně zamračil, ale přikývl.

„To snad nemyslíš vážně!! Proč jsi mi to neřekl!! Jak jsi jen mohl, lhal jsi mi-"

„Nelhal jsem ti, Chrisi. Nikdy ses mě neptal, jestli existují kouzla. Kdyby ses zeptal, tak bych ti samozřejmě řekl pravdu, ale... Neptal ses. A jak jsem mohl? S tvými rodiči jsme se domluvili, že by bylo lepší, kdybys vyrůstal normálně a to mimo vliv kouzel. Tak by z tebe byl lenivý kluk, ale takhle... měl bys vědět, že jsi opravdu moc inteligentní. Máš mnoho šancí, ve tvém životě, samozřejmě, a to i přesto, že jsi hluchý... Nezlob se, ale za svým rozhodnutím si já i tví rodiče stojíme. A kdyby byla možnost, určitě bychom se zachovali stejně. Tak, půjdeš do té školy?"

„Rodiče to taky věděli?"

„Ano, věděli to. Rozmysli se a řekni mi."

Leo se na chlapce díval.

„Sednu si do obýváku, ty se rozmysli."

Muž se otočil a odešel do obýváku, jak řekl.

Chris si bezradně sedl na schody. Terry přicupital k chlapci a položil mu hlavu na koleno.

„Jsi skvělý kamarád, Terry."

Chris se jemně pousmál a pak začal klidně škrábat psa na hlavě.

Chlapec přemýšlel. Jít či nejít? Vzpomněl si na slova jeho otce:

„Zkusit se má všechno."

„Správně, Terry, zkusit se má všechno, takže půjdeme do kouzelnické školy. Souhlasíš?" promlouval šeptem k Terrymu.

Terry radostně štěkl na souhlas a Chris se jemně pousmál. Vstal a šel za Leem.

„Leo?"

Leo vzhlédl od knihy.

„Ano, Chrisi? Jak jsi se rozhodl?"

Chris Lea několik sekund pozoroval.

„Zkusím to."

Leo se pousmál a naznačil chlapci, aby přišel blíž k němu.

Chris samozřejmě přišel a Leo si ho přitáhl k sobě na pohovku. Leovi se líbilo, když mohl poskytovat Chrisovi pohodlí, které chlapci tolik vyhovovalo (a komu by to nevyhovovalo, že??).

Jemně hladil Chrise po zádech a Chris si požitkářsky povzdechl.

Leo se teď prostě jen usmíval. I jemu tohle vyhovovalo. Předpokládal, že takhle by se cítil, kdyby měl syna.

Chrise opravdu miloval jako vlastního.

Chris odpočíval, ale najednou ucítil, jak Leo ztuhl. Opatrně vzhlédl a uviděl nějaké divné idioty, kteří na ně mířili nějakými klacky. Byli to smrtijedi, což ale Chris nemohl vědět. Jak tak přemýšlel, mohli to být ti kouzelníci, ke kterým on vlastně taky patřil. Poplašeně se podíval na Lea.

Leo si chlapce posunul vedle sebe tak, aby ho Chris nezakrýval tělem.

„Co chcete?" zeptal se hraně klidným hlasem.

„Takže víš, kdo jsme. To usnadní naše jednání. Chceme vědět, kde najdeme ten řád, co ochraňuje tiché kouzelníky?"

Leo se mírně zamračil. Přitiskl si Chrise k sobě. Rozhodl se to zkusit diplomatickou cestou. Nemohl chlapce ohrozit.

Všiml si ovšem, jak jeden smrtijed na Chrise ohromeně a vytřeštěně zíral.

„Nevím, neznám je. Jen učím na kouzelnické škole pro hluché děti. To je vše."

„Nevěřím ti. Pokud nemíníš říct, kde je najdeme, tak ten kluk zemře. Snad je ti jasné, že proti takové přesile nemáš šanci, že?"

Leo horečně uvažoval. Věděl, že proti takové přesile nemá opravdu šanci Chrise ochránit.

„Je mi líto, Chrisi, nedokážu tě ochránit. Opravdu. Není to v mých silách."

„Leo..." Chris se na Lea vyděšeně díval. Absolutně nechápal, co se to děje.

„To jsi takový zbabělec, že nám to dítě dobrovolně vydáš?" ušklíbl se trochu zhnuseně jeden smrtijed.

„Ale to ne, bez boje se nevzdám. Chris je můj synovec, rozhodně vám ho nedám."

„Synovec? Nemá něco společného s Potterem? Je mu docela podobný. Ty oči a vlasy..." zamyslel se smrtijed.

„Je to můj synovec, Pottera neznám."

V tu chvíli se do domu přemístilo asi dvacet kouzelníků. Měli černé hábity s červeným ptákem na zádech (fénix, samozřejmě). Ovšem pořád jich bylo méně než smrtijedů. O pět sekund později se do domu přemístilo dalších dvacet kouzelníků v bílých hábitech. Všichni kouzelníci se po sobě zmateně podívali.

„Vás hledáme!!" vykřikl nadšeně jeden ze smrtijedů.

„Fakt? Nekecej. By vás ale ne." Jeden člen těch bílých kouzelníků na muže namířil hůlkou. Tihle bíle oblečení kouzelníci byli zvláštní tím, že měli bílé kapuce s maskou přes obličej, ale na rozdíl od smrtijedů, neměli zakrytá ústa, takže Chris moc dobře viděl, co říkají.

Rozpoutala se bitva, do níž se Leo nezapojil. Moc dobře znal svůj úkol. Musel ochránit chlapce. Chytil Chrise a rychle s ním přeběhl do jiné místnosti. Několik smrtijedů si jich ale všimlo. Tajně se vyplížili za nimi...

...............

Anglie

James a Lili si klidně povídali v obýváku, když z krbu vyletělo pero, které hořelo. To znamenalo jen jediné - útok smrtijedů. Rychle běželi do jejich ložnice pro hábity.

„DAMIANE!!!" zařval James.

„Ano, tati?" ozval se poplašeně Dam. Už dlouho neslyšel svého otce takhle řvát.

„Jdi k Siriovi! Hned! Okamžitě!!" křičela tentokrát jeho matka.

Damian neváhal, vzal Ramese a spolu s ním se přenesli letaxem k Siriovi, který už tam nebyl.

James a Lily se okamžitě přemístili na hlavní štáb, kde bylo už dalších osmnáct členů. Bylo vyzváno totiž jen málo těch, kteří tam skutečně patřili. Tihle „vyvolení" měli jen pohotovost.

Vstal Brumbál, který tam samozřejmě, jako správný velký šéf, už byl.

„Severus nám dal rychlé hlášení, že na předměstí hlavního města USA, Washingtonu D. C., útočí smrtijedi. Nevíme proč, ale je tomu tak. Severus něco naznačil v tom smyslu, že Voldemort chce vypátrat nějaký řád kouzelníků, kteří ochraňují tiché kouzelníky. Nevíme, co je ten řád zač, ani kdo jsou ti tiší kouzelníci. Můžou tím být míněni asi němí kouzelníci, ale..."

„Němí? Brumbále, to je nesmysl. Němí kouzelníci. Nevíte, jak by ty děti asi kouzlily?" Sírius se tváří poněkud ironicky.

„Nevím, jak by ty děti čarovaly, ale jedno je určitě jisté. Něco musí to tiché znamenat."

James i Lily přikývli.

„Souhlasím," kývl nějaký nový člen.

„Tak, tady je adresa, jdeme."

Všichni si přečetli adresu a najednou se přemístili pryč.

Členy, kteří se rozhlíželi po místnosti, překvapilo, že tam byl se smrtijedy jen jeden muž, který k sobě tiskl asi jedenáctiletého chlapce.

Siria docela zarazilo, že ten chlapec byl docela podobný Damianovi, ale ne úplně. Tenhle hoch byl totiž trochu drobnější postavy a měl hnědé oči. I rysy v jeho tváři byly trochu jemnější, než v Damianově. Jeho prohlížení chlapce bylo přerušeno tím, že se tam přemístili nějací čarodějové v bílém. O deset sekund později nastala bitva.

Leo rychle vyvedl chlapce a Terryho do vedlejší místnosti.

„Leo, co se to děje?"

„Bude to v pořádku, ale nejdřív tě musím dostat do bezpečí, což tady není. Neboj se, hlavně se musíš uklidnit."

„Kdo to je? Ti lidé?"

„Ti, v těch celých černých hábitech jsou zlí, vyhýbej se jim, ti s tím červeným ptákem - fénixem, tak těch se bát nemusíš, neublíží ti a ti v těch bílých hábitech, tak ti tě přímo chrání."

Chris se na něj zaraženě díval.

„Proč mě chrání?"

„Protože jsi hluchý, to je jediná odpověď."

Dřív, než stačil Chris nějak zareagovat, tak byl Leo odhozen na druhou stranu místnosti a jeho pes omráčený. Chris se vyděšeně rozběhl za jeho kmotrem a strýcem, ale někdo ho zezadu chytil kolem pasu a přemístil se s ním pryč.

S Chrisem se točil celý svět, až se mu udělalo špatně. V příštím okamžiku dopadl na pevnou podlahu.

Ten někdo, kdo ho držel, ho pustil a Chris se odpotácel a upadl. Pořád se mu ještě točila hlava.

Snažil se vzpamatovat z toho šoku, ale následoval další. Někdo k němu přistoupil, tvrdě ho chytil za obě nadloktí a vytáhl ho na nohy. Chris vyděšeně pohlédl muži do očí a ztuhl. Takový chlad v očích kohokoliv ještě neviděl. Muž se krutě ušklíbl.

.....

Voldemort si klidně vysedával v jeho sále a čekal na smrtijedy, až se vrátí z akce.

Překvapilo ho, když se vrátili ani ne za dvacet minut a ještě k tomu s chlapcem, kterému mohlo být tak jedenáct. Když vstal a pozorněji si prohlédl dítě, které téměř leželo na zemi a evidentně se mu točila hlava, uvědomil si, že je to mladý Potter.

„Toho jste našli v Americe, kam jsem vás poslal? Nebo jste zabrousili pro Pottera k jeho úžasným rodičům z řádu?"

Smrtijedi se po sobě zamračeně podívali.

„Ale, pane, to není-"

„Nezajímá mě, kdo to není! Já vím, kdo to je a teď vypadněte!!" Smrtijedi se neodvážili odporovat a přemístili se pryč nechaje tam chlapce samotného s Pánem zla.

Voldemort přistoupil k Chrisovi, chytil ho za nadloktí a vytáhl ho na nohy. Pohlédl mu do očí. Opravdu ho pobavilo, když v očích toho dítěte uviděl zděšení a strach. Krutě se pousmál.

„Tak, Damiane, copak tady děláš, hm??" Chris se na muže nechápavě podíval.

„Ale, pane, já nejsem Damame, nebo jak jste mi to řekl, a vůbec vás neznám, protože-"

Voldemort v příštím okamžiku chlapce uhodil, až Chris opět upadl na zem.

„ZE MĚ SI NIKDO NEBUDE DĚLAT SRANDU!! JE TI TO JASNÉ, SPRATKU?"

Chris ale neviděl, co Voldemort říkal.

Voldemort Chrise chytil za tričko a prskl mu do tváře:

„Tak je ti to jasné??"

Chris se třásl zděšením a hrůzou. Byl v šoku.

„C..Co?" Voldemort v příštím okamžiku vzteky zařval a hodil s chlapcem přes celou místnost.

Chris sklouzl po zdi na zem. Šíleně se mu motala hlava a pokud mu předtím bylo zle, tak to nebylo nic proti tomu, jak mu bylo zle teď.

Voldemort s šíleně krutým úsměvem sledoval toho kluka, který se ani nenamáhal vstát.

Chtěl pokračovat s jeho „lekcí slušného chování", ale byl přerušen.

„Pane? Je-"

„TY NAPROSTEJ HAJZLE!! JAK JSI MOHL? JE TO JEN DÍTĚ!!" muž, který tam byl se smrtijedem rychle proběhl kolem Voldemorta, padl k chlapci na kolena a přitáhl si vyděšeného a zraněného chlapce k sobě.

„Kdo jsi, že se opovažuješ urážet mě?"

„Pane, ten... on je z toho řádu, něco s tichými kouzelníky... Potom, co zjistili, že jsme chytili toho kluka, tak se boje přerušily a oni najednou chtěli vyjednávat."

Wawrick Peterson zatím držel chlapce jemně v náručí a pomalu s ním pohupoval.

Chris otevřel oči a pohlédl na muže, který ho držel.

„Klid, Chrisi, už ti neublíží..."

Chlapec mu věnoval vyděšený pohled a zavřel oči.

„Takže chcete vyjednávat? Proč? Kvůli Damianu Potterovi?" Voldemorta to zjevně pobavilo.

„Ne, kvůli Christianu Hudsonovi. Tohle není žádný Damian Potter," Wawrick rozhodně nesouhlasil s Voldemortovým názorem.

„Christian Hudson?" Voldemort byl ohromený.

„Jo, Christian Hudson. Jeden z těch, kteří jsou pod naší ochranou. Co sis myslel, ty idiote, že znamená: tichý kouzelník? Určitě to není stejné, jako němý. Je to proto, že žijí v tichu," prskal Wawrick.

Voldemort zrudl vzteky. Ten hajzl se ho opovažoval urážet!!
„Kdo jsi, že jsi tak drzý? Možná bys potřeboval nějakou výchovnou lekci, ne?"

Voldemort se nebezpečně přibližoval.

„Můžu tě uklidnit. Řád s tebou nebude spolupracovat, pokud někomu z nás ublížíš."

„Takže řád chce spolupracovat?"

„Ne, chce se domluvit."

„Domluvit? Na čem?"

„Na vzájemném neútočení."

Voldemort i smrtijed vytřeštili oči.

„Neútočení?"

„Ano, ty neublížíš hluchým kouzelníkům ani nikomu z našeho řádu a my nebudeme útočit proti tobě."

„A co z toho budu mít?"

„Co z toho budeš mít? Například to, že budeš mít méně protivníků. Není to přijatelný důvod?"

„Možná, ale nepustím toho kluka, dokud mi neřekneš pravdu..."

„Pravdu?" Wawrick nechápal.

„Ano, pravdu o tom, kdo je otec toho kluka."

Wawrick ztuhl.

„O-Otec? Chrisův? Jack Hudson," Wawrick se snažil klamat.

„Ale... nedělej si ze mě srandu! Moc dobře poznám Pottera a znám i jeho syna, takže vím, že je mu tenhle kluk až moc podobný. Pokud mi neřekneš pravdu, tak tebe i toho kluka normálně zabiju."

Wawrick ztuhl. Voldemort mu nedával jinou možnost, než přiznat barvu. Ovšem nechtěl, aby Chris viděl, co říká. Proto si Chrise přitiskl k sobě tak, že si mohl být stoprocentně jistý, že chlapec neuvidí nic.

„A co když je synem Pottera?"

Voldemort se pousmál. Byl si stoprocentně jistý, že ten chlap udělá vše, co bude moci, aby to dítě ochránil.

„Takže je to jeho dítě... a Potterová je jeho matka nebo není?"

„Je," zazněla úsečná odpověď, zatímco Wawrick hladil pořád ještě se chvějícího Chrise.

„Výborně, já věděl, že s ním má něco společného. Nejdřív jsem si myslel, že je to Damian, jeho bratr-dvojče... mimochodem, je starší nebo mladší, než ten Damian?"

„Zkus hádat," doporučil mu Wawrick podrážděně.

Voldemort to ovšem pochopil jako výzvu.

Přistoupil k Chrisovi a prozkoumával ho pohledem. Chris o něm samozřejmě nevěděl, jinak by se pakoval někam rychle pryč.

„Myslím si správně, že je tenhle mladší?"

„Jo, předpokládáš správně. A my teď odcházíme," zdvihl si Chrise do náručí a vstal.

„Proč si myslíš, že tě už pustím? A že pustím toho kluka?"

„Chris potřebuje ošetřit a klid, odpočinek. Neptám se tě. Pokud chceš spolupracovat - tím myslím domluvit se na tom neútočení, tak nás pustíš."

Voldemort je ohromeně zkoumavě sledoval. Ten chlap byl inteligentní. Voldemort totiž nestál o to, aby měl ještě další protivníky.

„Tak dobrá, ale jak vám mám věřit, že nebudete útočit?"

„Jak nám máš věřit? Normálně, nám totiž jde o bezpečnost hluchých dětí a kouzelníků. To je naše priorita."

„Dobrá, věřím ti. Ale jestli uděláte někdy něco proti tomuto „paktu", tak naše dohoda končí a Potter se dozví, že má ještě jedno dítě. Jasné? A mimochodem, pokud porušíte dohodu, tak si pak hlídejte tohohle chlapečka. Mohlo by to s ním špatně skončit."

„Naprosto beru tvé vyhrožování na vědomí," kývl úsečně zástupce ředitelky kouzelnické školy pro neslyšící kouzelníky a po tom, co Voldemort mávl hůlkou, čímž zrušil na okamžik kouzlo, které zabraňuje přemisťování ven, se přemístil i s chlapcem v náručí.


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

  1. Abigail25. 1. 2007 20.20

    Pěkný, moc se mi to líbí. Líbí se mi ten nápad se světlonošem Leem, agentkou Sue, prostě božský!



    odpovědět
  2. lestreil25. 1. 2007 20.38

    výbornýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý



    odpovědět
  3. lylianna25. 1. 2007 20.56

    Je to super.Pls kukni sa na moj blog.Napisala som novu kapcu,v zozname sa mi ukazuje ale na blogu nie...som zvedava ci si na tom rovnako:( dokonca sa mi ani v administracii nezobrazuju komenty....



    odpovědět
  4. Andy25. 1. 2007 20.57

    super! moc, moc a moc pěkný :-) já vím, že budu otravnej atd, ale kdy bude další??



    odpovědět
  5. Sherina25. 1. 2007 21.01

    juu velmi zajímavá kapitola



    odpovědět
  6. Vruon25. 1. 2007 21.03

    Super, sem zvědavej jak se to bude vyvýjet dál, zatím to má dost neutrální nádech :) už by to chtělo nějaké ty kouzla :) Ale jinak kapitolka perfektní délka je bezesporu super a jinak celkově dokonalí :)



    odpovědět
  7. pasu25. 1. 2007 21.05

    uzasny zajimavy nápad doufám že se dvojčata znovu setkají



    odpovědět
  8. bazilišek25. 1. 2007 21.38

    hůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůstěěěěěěěěěěě:-)
    skvěle kolosálně atd.....:-) naprosto ůžasný doufám že brzo přibyde další:-)



    odpovědět
  9. Ramone25. 1. 2007 21.38

    WOW! Fakt super!



    odpovědět
  10. victor25. 1. 2007 22.35

    Jsem čím dál víc s téhle povídky nadšenější. A jsem moc zvědavá, jak bude pokračovat.



    odpovědět
  11. ledik26. 1. 2007 7.02

    It is gooooooooooooooooooood



    odpovědět
  12. Blackes26. 1. 2007 7.28

    fantastickééééééé =)



    odpovědět
  13. Madria26. 1. 2007 14.48

    Nástupiště 9 a 100-25% - velmi originální.



    odpovědět
  14. uzlik28. 1. 2007 16.02

    málo mi to připomíná seriál čarodějky:-))



    odpovědět | Odpovědi: Cissy [15],
  15. Cissy28. 1. 2007 16.58

    Odpověď pro uzlik [14]: mě taky, ale co nadělám? Měla bych do toho jít tvrději a udělat čaropottera, co? :)



    odpovědět | Odpovědi: Blackes [18],
  16. Mia29. 1. 2007 16.58

    hej opravdu super! konečně se to vybarvilo...sice tak trošku telenovelka, ale zajímavé..jsem zvědavá co z toho nakonec vyleze...rozdíl mezi bratry je hustej :D zajímalo by mě, o co šlo Voldemortovi před tím, než se dozvěděl pravdu...za nějakým účelem přeci Smrtijedy posílal ne?



    odpovědět
  17. Makari30. 1. 2007 20.20

    Ne, prosím čaropotter ne! :))) jen doufám, že tam nezapojíš smallvile nebo něco dalšího zatím to je hezký a zajímaví ale..



    odpovědět
  18. Blackes30. 1. 2007 20.22

    Odpověď pro Cissy [15]: Tak cissyku, jako člověk, který miluje tvoje povídky samozřejmě trpělivě čekám na další a tak ti ani nebudu pokládat moji oblíbenou otázku...ne kecám...musím to říct, kdy bude další?...protože já ji potřebuju..je to jako droga a kvůli této povídce jsem si dokonce pustila i Sue...což dalo docela zabrat=)



    odpovědět
  19. sallssa31. 1. 2007 14.42

    Nádehra, moc se těším na další :-)



    odpovědět
  20. AnnaRakouska1. 2. 2007 16.31

    Trochu jsem se bála, že to bude nuda, jen tak asi do třetí kapitoly, ale tahle kapitola mi ukázala, že to nuda v žádném případě nebude. Rapidně jsem změnila názor, je to bezvadný. Netrpělivě čekám na další kapitolku a ptám se co bude se SPZ. Zatím



    odpovědět | Odpovědi: Cissy [21],
  21. Cissy2. 2. 2007 11.55

    Odpověď pro AnnaRakouska [20]: Jak jsem napsala u Lilyann, kapča bude, jen ji musím dopsat. Ovšem rozhodně nebude tak dlouhá, jako tahleta. Spz spinká, tak ho nechme snít...:)



    odpovědět
  22. Dens3. 2. 2007 7.29

    Ahoj, nechodí sem nějaká holka z Pelhřimova, potřeboval bych s někým takovým mluvit. Pokud jo, tak ať mi napíše na e-mail ZichFrantisek@seznam.cz nebo SMS 606405502. Dík



    odpovědět
  23. Idril4. 2. 2007 9.29

    Tak tohle je úžasný.Prostě moooooc skvělý.Prosím pokračuj:)Už se nemůžu dočkat..



    odpovědět
  24. Kaitlin5. 2. 2007 21.04

    tak tohle je úžasný. už se nemůžu dočkat pokračování



    odpovědět
  25. Jantar6. 2. 2007 14.49

    Tahle povídka má opravdu zvláštní kouzlo.Moc se mi líbí.



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: