Doporučujeme: Zkracovač dlouhých adres | Měření rychlosti internetu | Stahovač videí z YouTube | Snadné sdílení souborů | Psí Park | TV program | Zkus to jinak - logicky

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

17. kapitola

Datum: 31. 12. 2008 22.28 | Autor: Cissy | 4072× | Kategorie: Krev či voda? | Komentáře: 18
 

Chris měl zavřené oči. Rozhodl se, že nejlepší pro tuto chvíli bude odpočívat. Po úmorném a psychicky velice náročném týdnu seděl na hřbitově před hrobem jeho rodičů. V tuto chvíli se mu už nějak nedostávalo slz.

Psychicky byl úplně na dně, ale v tuto chvíli, u hrobu svých rodičů, se cítil klidně, jako kdyby tam byli s ním. Jako kdyby stáli vedle něj, jako předtím.

Povzdechl si.

„Proč?" zašeptal.

Na náhrobku stálo:

Sue Hudson     * 15. 7. 1970   +  10. 8. 2005

Jack Hudson    * 18. 9. 1968   +  10. 8. 2005

Nikdy na vás nezapomeneme... Buďte šťastní

Nevěděl, proč zrovna tohle tam je, ale prý to mělo pro jeho rodiče nějaký hlubší význam. Nikdy se s nimi nebavil o tom, co budou mít na náhrobku.

 

„Chrisi?" Leo položil Chrisovi ruku na rameno. Chris pohled nezvedl. Zaregistroval Lea, ale zrovna teď se s ním bavit opravdu nechtěl. Věděl ale, že se rozhovoru nevyhne.

„Chrisi, mluv se mnou, prosím..." Leo se posadil na lavičku vedle svého kmotřence.

„Není o čem, Leo..." bylo to po několika dnech, co znovu promluvil jinak, než znakovou řečí. Tak trochu chtěl, aby jejich rozhovor slyšeli i rodiče... i-když to třeba nebylo možné.

„Chrisi, podívej. Já vím, že je to pro tebe těžké. Ale přes to všechno si musíme promluvit o tom, jak to s tebou bude dál. Nechceš si o tom pohovořit doma?" Leo pochopil, že Chris evidentně chce mluvit, tak mu to umožnil.

„Ne, myslím, že tohle je pro tento rozhovor to nejlepší místo."

„Ah, tak dobře. Já... moc bych si tě chtěl nechat, jenže má práce mi to neumožňuje. Nemůžu mít svého svěřence u sebe doma. Je to hloupý zákon, ale je. Miluji tě, jako bys byl můj vlastní, Chrisi, ale... proto se... musíš se přestěhovat k tvým rodičům. Jinak to nejde. Kdyby ti bylo šestnáct, bylo by to lepší, to už by platila jiná pravidla. Ale bude ti teprve třináct... je mi líto, Chrisi."

„Mí rodiče jsou tady," zašeptal chlapec.

„Já vím, ale teď... nejde, abys zůstal sám. Nemůžeš zůstat sám... Sue s Jackem by mě zabili, kdybych tě umístil někam, kde bys nebyl v bezpečí... a někam, kde by tě nemilovali."

„Proč mě chcete od nich oddělit?"

„Já... nikdo tě nechce od nich oddělit, jenže to teď jinak nejde. Jsem si ale jistý, že tví rodiče, teď myslím ty biologické, ti vždy umožní, abys sem mohl zajít."

„Aha, takže já prostě nemám možnost volby, že? Musím jít do Anglie, i-kdybych nechtěl."

Leo si povzdechl.

„Proč se tak stavíš proti tomu, abys byl s rodiči?"

„Já nevím... James a  Lily... chápu, že jsou mí rodiče, ale... co tam budu dělat? Nedokázal bych se s nimi asi sžít... mají svůj vlastní život a já do něj nepatřím."

„Chrisi, jsem si jistý, že tě přijmou. Nemusíš mít strach. Já ti přísahám, že pokud to nepůjde, tak si tě k sobě vezmu i přes všechny pravidla."

„A nemůžeš to udělat hned?" Chrisovi opět vhrkly do očí slzy.

Leo si k sobě chlapce přitáhl a objal ho. Chris se rozvzlykal a tiše plakal. Ztráta rodičů byla pro dítě ještě příliš čerstvá. A Leo to samozřejmě chápal.

Chris se od Lea odtáhl.

„Kdy se k nim mám přestěhovat?"

„Do konce tohoto týdne."

„Ale konec týdne je za dva dny! Nestihnu se rozloučit!"

„Musíš to stihnout, Chrisi," povzdechl si Leo.

„Proč?"

„Protože tě tam musím odvést já. Příští týden už bohužel nemám čas. Však víš, kolik starostí přináší nový školní rok..."

„Hm..."

Chris se ještě jednou podíval na hrob svých rodičů a s tichým znakem rozloučení odešel.

Leo si povzdechl.

„Proč je všechno tak složité?"

 

***

 

Damien se velice bavil, když sledoval, jak se jeho sestra snaží dosáhnout na stůl pro oplatku.

„Damiene, jak dlouho necháš tvou sestru, aby se trápila?"

„Ale ona se netrápí, jen se snaží dosáhnout na to, na co chce."

James se zamračil. Jeho syn to vždy viděl z jiného úhlu pohledu, než on. Zmijozel, pomyslel si.

„Tati, nemrač se tak. Však já už jí to dám..."

Damien vstal a oplatku jí podal.

„Tu máš, Anis, ceň si toho. Musel jsem vstát, abych ti to podal..."

Anis jen zažvatlala: „Díky, bláško,"

„Není zač, Anis..." tahle odpověď ho stála hodně úsilí... ve Zmijozelu se takhle nemluvilo. Jenže tady byl mezi Nebelvíry, tak se musel přizpůsobit.

Ano, myslel si, že má idylický domov. Netušil, že se to brzo změní.

 

***

 

Chris měl sbaleno. Dům jeho rodičů byl přepsán na něj. Leo slíbil, že na něj bude dohlížet a starat se o něj do doby, než se bude Chris moci nastěhovat a žít sám...

Terry se do pohřbu jeho rodičů dostal do „normálu". Chrisovi byl opravdovou oporou. Chlapec mu za to byl vážně vděčný.

„Chrisi? Můžeme jít?"

Chris si povzdechl. Jen odevzdaně přikývl.

„Neměj strach, Chrisi. Neodcházíš odtud navždy."

Leo se díval na Chrise. Věděl, že to pro něj nebude lehké. Ale co se dá dělat? Neměli na vybranou.

Leo si k sobě chlapce přitiskl a objal ho. Společně se psem se přemístili do Anglie k domu rodiny Potterových.

 

***

 

James s Lili seděl na pohovce a oba sledovali svou dvouletou dceru. Byla tak sladká... Těšili se na to, až bude starší a oni ji budou trochu podrobněji seznamovat se světem kouzel...

 

Zvonek u domovních dveří je překvapil. Nikoho nečekali.

„Kdo by to mohl být," napadla je klasická otázka, když někdo zvoní.

James šel ke dveřím a Lily si vzala jejich dceru do náruče. Zůstala u krbu, kdyby něco.

 

James vytáhl hůlku a otevřel dveře. Velice ostražitě, nutno dodat.

„TY? Co tady děláš? Stalo se snad něco?" byl opravdu ohromený.

 

***

 

Chris se ironicky usmál, když viděl opět ten útulný dům. Vzpomněl si na své dřívější myšlenky. Jen doufal, že se tady opravdu bude cítit dobře. Jednou.

S Leem pomalu došli až ke vstupním dveřím. Nenápadně se postavil za kmotra tak, aby ho nebylo vidět.

„Ty?  Co tady děláš? Stalo se snad něco?"

Leo se na Jamese podíval velice klidně.

„Musíme to řešit tady? Mezi dveřmi?"

„Proč bych tě měl pouštět dál? Myslíš, že ti věřím tolik, abych tě pustil k mým dětem?"

„Dětem?" Leo nechápal.

„No, máme ještě jedno dítě... Anis, dceru."

„Ach... můžu teda dovnitř? Nejsem tady sám," povzdechl si.

O trochu odstoupil a James spatřil svého syna Chrise.

„Chrisi! Pojď dál, měl ses mi ukázat hned! Neviděl jsem tě!" jemně chytil Chrise kolem ramen a opatrně ho vtáhl dovnitř. Terryho si nevšiml.

 

Ani nevolal svého staršího syna. Věděl, že ten by moc neocenil návštěvu svého mladšího bratra.

 

Chris byl zmatený, když viděl fotky dalšího dítěte. Tipoval, že by mohlo mít tak kolem dvou let... vypadalo jako holka.

A taky že ano. Když vešli do obýváku, tak uviděli Lili, jak stojí s malou v náručí a ustaraně se dívá na svého manžela. Až když uviděla Chrise, tak malou položila zase na zem a pomalu přišla ke svému synovi.

Chrisi, ráda tě vidím," zaznakovala a přitáhla své ohromené dítě k sobě.

Chrisovi její objetí připomnělo jeho mámu, Sue. Do očí mu vhrkly slzy. Nevěděl, co se to dělo. Na jednu stranu se chtěl moc odtáhnout, ale on ji objal ještě více a nechal slzy volně téct.

„Co se stalo? Proč pláče?"

Leo si povzdychl.

„Jsou mrtví. Oba dva."

Sue zalapala po dechu, trochu od sebe Chrise odtáhla a dovedla ho k pohovce a tam si ho opět přitáhla k sobě.

„Jak se to stalo?" zeptal se James, posadil se a naznačil Leovi, ať udělá to samé.

„Měli nějakou akci v jejich zaměstnání. Oni pracovali jako tajní agenti mudlů. Nebezpečná práce, co si budeme nalhávat. Ale v ten den šli i s Chrisem do restaurace. Moc o tom nevím, Chris o tom nemluvil. Můžu se jen dohadovat, že na ně tam zaútočili. Podle očitých svědků, kteří přežili, odcházeli zrovna z restaurace. Ti útočníci vhodili něco jako granát oknem a začali střílet... já jen slyšel, že mě Jack volá, abych přenesl Chrise pryč, k sobě. Tak jsem taky udělal. Nemůžu na dálku přenášet víc osob.  Když nejsem na místě s nimi, můžu přenést jen jednoho.

Pak se mi podařilo přenést Sue, ale bylo už pozdě."

K Anis se nenápadně připlížil pes Terry.

„Pes? Co je to zač?"

Chris uviděl Terryho, který začal malou olizovat.

Proto jen tiše luskl prsty a naznačil Terrymu, aby přišel k němu.

Je tvůj?"  zeptala se Lily.

„Ano, je to můj asistentský pes," chlapec přikývl.

„Aha," přikývla Lily. Tohle mohla chápat. Jen nevěděla, co udělají s Damianovým Ramsesem, pokud se ty dvě psiska nebudou snášet.

Chris sledoval to dítě. Ne, on tady přece nemůže zůstat. Navíc ne teď, když mají to mrně. Teď už stoprocentně nepatřil do jejich života.

„Tak, rád jsem vás viděl. Myslím si, Leo, že už můžeme jít."

Leo zmateně zamrkal. A stejně tak James a Lily.

„Kam bys chodil?" James položil Chrisovi ruku na rameno.

„Já... já nevím," povzdechl si.

Já myslím, že je naprosto jasné, že zůstáváš tady," Lily vypadala, že je skálopevně přesvědčena.

Chris ohromeně sledoval Lily.

„Ale... ale já vás přece nemůžu otravovat ani zdržovat... máte malé dítě... nemůžu tady zůstat," Chris chabě odporoval.

James se zamračil.

Proč tady nechceš být?"

Přece se to nehodí..."

Proč by se to nehodilo?"

„Protože máte už dvě děti, o které se staráte, takže si nemyslím, že-"

„Tyhle starosti, drahoušku, nechej na nás. Kdyby tě kdysi někdo nejmenovaný a zároveň sedící v téhle místnosti neunesl, starali bychom se i teď o tři děti. Takže si myslím, že není co řešit. Tvůj pokoj je pořád volný. Připravili jsme ti ho hned po tom, co tě Leo odvedl před asi třemi lety.  Doufali jsme, že se tady někdy zastavíš..." Lily si povzdechla. To čekání bylo úmorné...

„Já... já vím, že jsem se asi měl ozvat nebo tak něco, jenže opravdu nebylo moc času..."

„Chápu," kývl James.

Chris se nepohodlně zavrtěl. Tahle konverzace se mu nelíbila. Pokud mu budou celou dobu vyčítat to, že se nezastavil, tak...

„Ale my to opravdu chápeme," Lily položila Chrisovi ruku na rameno.

„Dobrá tedy," Chris si úlevně povzdechl.

„Takže si Chrise u sebe necháte?" Leo se na Jamese a Lily prosebně díval.

„To je snad jasné, že si ho tady necháme," Lily se na Lea dívala, jako kdyby spadl z Měsíce.

Leovi se ulevilo.

„Dobrá tedy. Tím moje úloha končí. Chrisi, my se uvidíme ve škole asi za dva týdny, ano?" Chris jen přikývl.

„Dejte na něj pozor, prosím."

James s Lily přikývli.

Leo se opět podíval na svého kmotřence, pak neodolal a přitáhl si ho k sobě. Objal ho.

Chris se do toho objetí zavěsil tak, jako kdyby na tom závisel jeho život.

Bude dobře, Chrisi, uvidíš. Zvládneme to," zaznakoval.

Snad ano."

Určitě," přistoupil James blíže.

Chris se jen ušklíbl.

Má to i své nevýhody, když umí znakovku, že?"

James a Lili Chrise jemně plácli do ramena.

Leo sledoval svého kmotřence. Věděl, že to zvládne. Chris byl vždy silný.

„Tak já musím jít. Jamesi, Lili, vyprovodíte mě?"

Oba dospělí jen přikývli.

„Pohlídej Anis, prosím," Lily se na svého mladšího syna dívala prosebně.

Chris jen přikývl a soustředil se pohledem na dvouleté dítě.

 

Lily, James a Leo vyšli do předsíně.

„Dejte mu čas, on to zvládne. Dávejte na něj pozor, protože když ... bude to znít poeticky, ale... když se Chris potápí ke dnu, vysílá jen jemné signály. Dávejte pozor, ale nevnucujte se mu. Buďte opatrní, ale ne lítostiví. Chris nemá rád lítost. Musí mít možnost volby. Nesnáší pocit, že je zatlačený do kouta. Možná bude ze začátku trochu nesdílný, ale jak už jsem řekl - dejte mu čas. Nevím, co víc bych vám měl říct. Tolerance, trpělivost, ústupnost - tímto se musíte vyzbrojit."

James se zmateně podíval na Lily. Nečekal rady.

„Dobrá, díky. Budeme se tím řídit. Aspoň se vynasnažíme. Víc slíbit nemůžeme," Lily sena Lea dívala absolutně vážně.

„Dobře, pro Chrise si přijdu druhého září kolem devíti hodin. Musíme jít ještě nakupovat potřeby do školy, škola začíná až třetího."

Lily opět přikývla.

„Chris bude připravený, dohlédneme na něj."

Leo jen přikývl a přenesl se pryč.

 

Oba dospělí přešli zpět do haly, kde byl Chris s Anis.

Ta teď pozorovala, jak Terrry očichával okolí. Chris vše pozorně sledoval do chvíle, kdy se do místnosti vřítil druhý pes a skočil přímo na Terryho.

Chris vykřikl šokem. V tuhle chvíli absolutně nevěděl, co dělat. Měl rád psy a často si prohlížel jednotlivé rasy, jenže tohohle nemohl zařadit. Možná měl něco společného s vlkem, ale jisté to nebylo.

„Jdi pryč!" zvýšil hlas na „cizince".

K jeho zděšení pes obrátil zrak na něj a díval se mu hluboce do očí.

Chris jen v mysli pořád opakoval slova: „Jdi, prosím, pryč. Běž dál od mého psa, prosím..."

 V příštím okamžiku pes opravdu o krok ustoupil. Pak o další a nakonec si sedl do kouta, kde ostražitě sledoval situaci.

Chris odvrátil pohled od psa a zaměřil se na Terryho.

„Ke mně!" šeptl důrazně a Terry okamžitě přišel.

 

„Ramsesi! Kde jsi ty psisko?" Damian stál na horním schodišti a šokovaně sledoval ze zadu kluka přibližně v jeho věku. Bylo mu úplně jasné, kdo to je.

 

Lili s Jamesem přišla do místnosti a ihned si všimli druhého psa.

„Ramsesi? Nemáš být s Damianem?" James si psa přísně měřil.

Pes se na něj ale díval takovým pohledem, ze kterého bylo jasně poznat, že je mu trochu někde, co si myslí.

Lili si všimla Damiana stojícího na schodech.

„Damiane? Zavolej si svého svěřence."

„Co tu dělá ON?" Damian byl rozčílený.

Lily se podívala na Chrise a pak opět na Damiana: „Chris tady ode dneška bude bydlet s námi," poznamenala.

„Cože?!?"


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: