Doporučujeme: Snadné sdílení souborů | Měření rychlosti internetu | Italo.cz | Zkus to jinak - logicky | Služby pro Váš web | TV program | Zkracovač dlouhých adres

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

15. kapitola

Datum: 15. 7. 2008 22.12 | Autor: Cissy | 4324× | Kategorie: Krev či voda? | Komentáře: 18

Chris miloval ten pocit přenesení. Bylo to opravdu něco. Cítil mravenčení po celém těle, bylo to tak... z části lechtavé, zábavné a hlavně povzbuzující. Připadal si v bezpečí. Už brzo bude konečně doma.

Zhmotnili se v kouzelnické škole, kde byli jeho rodiče, pravděpodobně. Aspoň v to doufal.

„Leo, kde jsou? Chtěl bych... chtěl bych..."

„Samozřejmě, že je uvidíš. Hned za nimi zajdeme. Jen bych chtěl vědět, jestli jsi v pořádku? Jak se cítíš?" Leo chlapce vážně sledoval.

Je mi dobře. Ale opravdu bych chtěl vidět rodiče. A... Amandu, přátele..."

„Samozřejmě. Půjdeme?"

„Ano, půjdeme."

Leo ho chytil kolem ramen a vedl ho za rodiči. Cítil, že se Chris nemůže dočkat, jemně se chvěl.

„Leo! Počkej chvíli, musím s tebou mluvit, je to důležité. Jack a Sue se rozhodli, že se chtějí vrátit do jejich domu, tedy po tom, co najdou Chrise."

Leo se otočil a pohlédl na jednoho jeho „spolupracovníka". Taky to byl světlonoš. Leo klidně odstoupil trochu stranou a odkryl chlapce, který stál za ním.

„Á, Chris. Takže je to vyřešeno. Chris je zpátky, no..." Chris si zaujatě prohlížel příchozího.

Muž měl světle hnědé vlnité vlasy, byl starší, tak kolem čtyřicetipěti, a nebyl nejštíhlejší. Měl široký, usměvavý a celkově příjemný obličej. Působil tak, jako Leo, uklidňujícím dojmem.

Já jsem Isaac. Rád tě poznávám, Chrisi."

„Můžu říct to samé."

Isaac se zasmál.

„Příjemný chlapec. Dobře, pojďte, zavedu vás za Sue a Jackem. Jsou o patro výš, ale vy jdete špatným směrem, chlapci."

Chris Isaaca zaujatě sledoval. Byl legrační. Vypadal nešikovně, ale Chris si byl jistý, že je to jen zdání.

 

Konečně byli před menším bytem, kde teď Sue s Jackem bydleli. Chris byl pevně rozhodnut, že si s nimi musí velice vážně pohovořit.

Isaac otevřel dveře a pustil Lea s chlapcem dovnitř. Jack vzhlédl, když uviděl Lea, ale zalapal po dechu, když uviděl Chrise. Vyskočil na nohy a vrhl se ke svému synovi.

Chris se ani nestačil rozkoukat a už se ocitl v objetí svého otce Jacka.

 

Jack si připadal jako ve snu. Tohle bylo něco, v co už téměř ani nevěřil. Mohl jen doufat v to, že se mu syn vrátí, ale jeho doufání se stalo skutečností. Teď byl Chris tady. Konečně. Byl v bezpečí, o to se už postará. A rozhodně ho nepustí nikam samotného.

 

Chlapcův pes se náhle vřítil do místnosti z jiných dveří, stejně jako vešla Sue s jejím psem.

„Chrisi," vydechla. Musela se posadit, protože se jí zatočila hlava. Od doby, co Chris zmizel, jí bylo ráno vždy nevolno. Chvílemi měla dokonce i závratě. Ale teď jí došlo, že jí bylo zle od žaludku jen z pomyšlení, co by se mohlo jejímu dítěti stát.

 

Terry kolem poskakoval a nemohl se nabažit svého mladého pána. Chris zabořil tvář do jeho zlaté srsti a úlevně vydechl. Konečně si mohl pořádně odpočinout.

Postavil se a rozhlédl se. Pak uviděl svou matku, jak sedí na židli. V její tváři byla patrná úleva.

Chris rychle přešel přes pokoj a vrhl se matce do náručí.

Jack se otočil na Lea.

„Kde jsi ho našel? Ani nevíš, jak jsem ti vděčný, že jsi nám ho přivedl..."

„Chris mě zavolal sám, asi si vzpomněl, že je se mnou telepaticky spojený. Nevím, nevzpomínám si, že bych se ho ptal. Chris chtěl prostě domů. Asi už ho to v Anglii nebavilo."

„Takže byl v Anglii..."

„Ano, staral se o něj jeho kmotr. Ale když jsem ho našel, byl u jeho biologických rodičů."

Jack pevně sevřel rty.

„Nikdy ti neodpustím, co jsi udělal. Lhal jsi nám."

„Já vím, Jacku, ale musel jsem to udělat. Nedokázali by ho ochránit. Chris je s vámi šťastný. Nebo to snad nevidíš?"

„Já vím, ale přesto ho jeho rodiče postrádali."

„Nevěděli, že měli ještě jedno dítě, Jacku. Kolikrát ti to mám opakovat? Chris nebyl postrádaný. Ale teď bude."

„Jak to myslíš?"

„Teď, když ví, že Chris existuje, tak určitě bude postrádaný."

„Ale... já jim ho nevrátím! Nemají... nemůžou ho přece chtít legální cestou, ne? Máme na něj právo, nemůžou nám ho vzít... nebo ano?"
„Nevím, nejsem právník. Jsem světlonoš."
„No, moc se tak nechováš."
„Co tím chceš říct?"

„Podívejme se na to z jiného úhlu pohledu. Kolik světlonošů má na kontě únos, výmaz paměti a kdo-ví-co ještě?"

„Ale... ale takhle to nemůžeš brát, přece..."

„A proč ne? Jako agent FBI bych těl měl zatknout, idiote."

„Idiote? Taková silná slova? To bych do tebe, Jacku, neřekl."

„Nech toho, Leo. Nemám na to náladu. Musíme nějak vyřešit naši situaci."

Jack se od Lea odvrátil a sledoval Sue a Chrise.

 

Jsi v pořádku, Chrisi?"

„Nic mi není, mami. Jsem rád, že jsem doma. Chtěl jsem jít domů a vzpomněl jsem si na Lea. A on se tam objevil! Překvapilo mě to, ani nevíš jak. Musím přiznat, že jsem se k Jamesovi a Lily choval docela tvrdě, ale zasloužili si to. Neměli mě... já  nevím, nechtěli respektovat, že jsem hluchý. Proto jsem jim řekl, že s nimi jinak než znakovou řečí komunikovat nebudu. Docela je to rozhodilo."

Sue se na svého syna tiše dívala.

„Mami, proč se tak díváš?"

„Jsem ráda, že tě mám konečně doma. Jsi moje sluníčko, víš? Co bych si bez tebe počala..."

Mami, víš... chtěl bych si o tom domově promluvit. Chci domů, nechci zůstat tady. Na hradě. Chci taky, abyste se mohli ty a táta vrátit do práce, aby to bylo tak, jako předtím... Mám vás rád a nechci, abyste kvůli mně trpěli."

Ale Chrisi, my kvůli tobě přece netrpíme. Jsme rádi, že tě máme. Ale vlastně jsme návrat domů plánovali. Pomalu, ale jistě. Doufali jsme v to, že se vrátíme, až se budeš cítit lépe."

„Výborně, já se teď cítím skvěle. Kdy jdeme domů? Nemůžu se dočkat. Přátel se nemůžu dočkat. Amanda musela být zmatená, když jsem se tak dlouho neozýval a ona se se mnou nemohla spojit..."

„Neboj, pochopí to. Navíc jsem zjistila, že má taky čarodějnického ducha, takže bude nastupovat do školy s tebou."

„Aha, tak to jsem rád, že si nebudu muset hledat nové přátele... Samozřejmě doufám, že si nějaké nové najdu... nechci zůstat sám..."

„Jsem si jistá, že to zvládneš. Chrisi, neublížili ti, že ne? Nestalo se ti nic? Jak se k tobě chovali?"

„Docela v pohodě. Nechci o tom teď mluvit. Pak vám o tom řeknu. Společně. Tobě, tátovi a Leovi."

Sue si jen povzdychla. Tak nic, nechá ho na pokoji. Prozatím.

 

***

 

James si šokovaně prohrábl vlasy a vytvořil tím rozcuch ještě větší, než měl.

„Nevím, co říct."

Lily si unaveně sedla na postel a složila tvář do dlaní.

„Nechápu, co se to se mnou dělo. Nějak jsem se v jeho přítomnosti nedokázala soustředit. Co jsem udělala špatně? Byl na mě naštvaný, že? Zprotivila jsem si ho. Už mě nebude mít nikdy rád."

„Lily, nebuď k sobě tak tvrdá. Chris ti nebude nic vyčítat. Moc dobře věděl, že... že jsi byla nervózní. Bude to dobré," Sirius se na celou událost dokázal dívat s odstupem.

„Tobě se to řekne, Sirie. Ty s Chrisem nemáš žádný problém. Máte dobrý vztah."

„Lily, ty se na to dívej s trochu optimisticky. Aspoň někdo," Sirius se musel usmát.

„Ha ha, Sirie. Ty nejsi jeho rodič. Jsi jen..."

„Dobře, chci slyšet, co jen jsem."

„Jsi jen..."

 

***

 

„Něco jako tvůj kmotr?" Jack byl zmatený.

„Ano, on... kdybych tam zůstal, tak by byl mým kmotrem."

„Takže je něco jako..."

 

***

 

„Leo? To je jeho strýc a kmotr, že? Ten chlap, co nám Chrise unesl. Vlastně by mě zajímalo, jak se tady objevil. Možná nějaká telepatie? Nebo měl Chris nějaký... já nevím, něco, díky čemu ho našli, mohlo to vydávat signály..." James fantazíroval.

„Signály? Jamesi, nebuď blázen, Chris nic takového neměl," Sirius rezolutně zavrtěl hlavou.

„Jak si tím můžeš být tak jistý, strejdo? Viděl jsi ho snad... nahého?" Damian se zašklebil.

„Ne, nešmíroval jsem tvého bratra, nemysli si. Kdyby měl něco, co by vydávalo signály, byl by se tady Leo objevil už dávno."

„To je pravda," Lily se usadila na pohovku, když konečně přinesla čaj.

„Celkově mám ale z Chrise dobrý pocit. Není zlý ani nic podobného. Je to hodný a milý kluk."

„Je hluchý," zamrmlal Damian, jako kdyby to mluvilo za vše.
„A? Je v tom snad nějaký problém?" Sirius neskrýval své podráždění.

„Ano, problém v tom vlastně je," James zasáhl.

„Tak prosím, osvětli mi ho," Sirius moc dobře věděl, že komunikace s Chrisem byla většinou bezproblémová, jen tam byly určité věci, ve kterých bylo potřeba dát si pozor. Například bylo zbytečné mluvit na chlapce, když mu nevěnoval úplnou pozornost.

 

„Musí se na něj pořád dávat pozor. Nespustit ho z očí, protože by mu mohl někdo ublížit, připlížit se k němu ze zadu... pořád ho musíš sledovat, domluva s ním taky není nejjednodušší. Myslím, že bychom se měli naučit znakovou řeč a doufat, že ji někdy využijeme. Chris byl jednu chvíli docela nekompromisní."

„Dá se s ním mluvit."

 

***

 

„Sirius byl absolutně v pohodě. Dalo se s ním mluvit. Bude to znít zajímavě, ale hlídal mě a přitom nebyl všude... nebyl vlezlý, nebo tak něco. Neotravoval, jen tam prostě byl. Mám ho rád a rozhodně bych ho ještě rád..."

 

***

 

„Viděl, že mu nestojím pořád za zadkem, ale dával jsem na něj pozor. Myslím, že mu to absolutně vyhovovalo."

„Och, dobře, takže až se za tebou někdy Chris zastaví, tak budeme jen doufat, že nezapomeneš na jeho rodiče a přivedeš ho za námi. Aspoň na chvíli bych ho zase rád viděl, když už ho tady nemůžeme mít pořád."

„Dobře, beru to na vědomí. Když se Chris zastaví, dám vám vědět. Ale teď už musím jít. Samantha je jistě nervózní, když neví, kde jsem. Kdo ví? Možná na mě i trochu žárlí, mám ji moc rád, je to skvělá žena. Dobře, opravdu už jdu. Ahoj," Sirius zmizel v plamenech.

„Tak, a co teď? Zase jsme zůstali tři."

„To je ale dobré číslo," zamračil se Damian.

„To ano, ale čtyřka je lepší," vydechla unaveně Lily. Celá ta situace ji zmohla.

 

***

 

Chris se díval na rodiče. Konečně ukončili debatu „jak jsem se měl" a věnovali se jiným věcem. Například stěhování domů a další.
„Víš, Chrisi, jsme rádi, že chceš domů. My tam chceme taky. Stěhujeme se už zítra."

„Dobře, tati, těším se." 

Do místnosti vešla ředitelka školy a dlouze se zadívala na Chrise, který seděl velice blízko matce a otci. Leo stál trochu dál od trojice a díval se z okna.

„Tak, Chrisi, jsem hrozně ráda, že jsi zpět. Tvé věci do školy jsou už koupené, i-když to do poslední chvíle vypadalo tak, že se zpátky nevrátíš. Měl bys ale vědět, že tví rodiče neztráceli naději."

„Já vím, řekli mi to. Taky jsem rád, že jsem zpátky."

„Dobrá, nechám tě chvíli si vydechnout. Školní rok začíná za pár týdnů, doufám, že se stihneš opět zaklimatizovat. Musím připomenout, že výuka probíhá většinou ve znakové řeči, ale je i pár předmětů, kde je nutné odezírat, avšak tyto předměty jsou pouze dobrovolné, nemusíš se děsit předem. Tvým rodičům jsem již vysvětlila, jak se do školy dostaneš, protože se o to velice zajímali. Co víc bych ti mohla říct, než to, že ti přeji šťastný život? Asi nic, že? Vlastně ještě jedna věc, užij si zbytek prázdnin. Nashledanou Chrisi, Jacku a Sue."

 

Chris se za ředitelkou zamyšleně díval. Nechápal její chování, vypadala tak zvláštně mile, ale zároveň byla odtažitá. Prostě zvláštní.

 

Překvapil ho dotek na rameni a zmateně se otočil. Jeho otec se na něj s láskou usmíval a přitáhl si ho do náručí. Chris se začal cítit tak, jako už asi dlouho ne. Byl to asi týden, co byl odloučen od rodičů jen proto, aby poznal ty pravé. Připadalo mu to jako věčnost, co ho jeho otec takhle naposledy objal. Ale teď to už nebylo důležité. Teď bylo vše v pořádku. Snad.


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: