Doporučujeme: Stahovač videí z YouTube | TV program | Zkracovač dlouhých adres | Zkus to jinak - logicky | Služby pro Váš web | Měření rychlosti internetu | Italo.cz

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

14. kapitola

Datum: 27. 1. 2008 18.18 | Autor: Cissy | 3836× | Kategorie: Krev či voda? | Komentáře: 28

 

14. kapitola

Takhle odpočatý se necítil už delší dobu. Rozhlédl se po místnosti, kde byl. Nemohl si vzpomenout, jak se tam dostal. Ležel v posteli, obrovské posteli, a neznámé místnosti. Vzpomněl si, že mu James dal vypít lektvar... nevěděl, jaký. Ano, vlastně už věděl... Lektvar na uklidnění. Nebyl si jistý, jestli to byl ten správný název, ale asi ano.

Opatrně se posadil.

Ve dveřích uviděl stát Siria, Jamese a Lily... Věděl, že je divné, když svým, de facto biologickým rodičům říká jménem, ale nemohl o nich přemýšlet jako o rodičích. Tohle místo už bylo v jeho životě zabrané.

Chris se díval na svého momentálního opatrovníka.

„Siriusi!?" zašeptal.

Okamžitě se snažil vyškrábat z postele, ale moc se mu to nedařilo. Dokonce se zamotal do peřin tak, že vypadl z postele na zem. Spadl docela bolestivě, ale jen něco zakňučel.

„Chrisi," Sirius k chlapci rychle přispěchal a vytáhl ho na nohy.

„Kde je Lirael? Jsi v pořádku?" Sirius se na chlapce podíval.

„Nevím, ale nemusíš mít strach, určitě se brzy ozve."

Chris jen přikývl.

„Vyspal ses dobře?" ozval se místností hlas Lily Potterové.

Chris se zamyšleně díval ven oknem. Tak se těšil domů... jak předpokládal, tak tady v tomhle pokoji bydlel James s Lily. Byla to bezpochyby manželská postel.

Lily chvíli čekala, ale zarazilo ji, když chlapec ani po chvíli neodpovídal.

Sirius položil Chrisovi ruku na rameno.

„Lily se tě ptala, jak jsi se vyspal," Chris se na Siriuse zaraženě díval.

Pak pohlédl na Lily.

„Vyspal jsem se dobře, díky," Chris se díval na svého, dalo by se říct, kmotra.

„Chrisi, myslím, že bychom si měli promluvit. Nejspíš jen my dva, souhlasíš?" Chris se na Siriuse díval zaraženě, ale přikývl.

„Jamesi, Lily... můžete nás nechat o samotě?"

James a Lily se na sebe zaraženě podívali, ale přikývli. Vlastně neměli na vybranou.

„Kdyby se něco dělo, tak nám dej vědět."

Odešli.

„Chrisi, měl by sis uvědomit, že ti dva pro tebe cizí lidé, jsou tví rodiče. Ať se ti to líbí, nebo ne, vždy to tak bude. A ty i tvoji nevlastní rodiče byste se s tím měli vyrovnat a přizpůsobit se."

Chris se na Siriuse tiše díval. Nechápal to. Proč by měl být on tím, kdo se přizpůsobuje?!?

„Nechci se přizpůsobit," odvětil Chris.

„Cože?" Siria tento přístup zarazil.

„Nechci se přizpůsobit, Siriusi. Celý můj život se přizpůsobuju okolnímu světu. Nechci to dělat pořád. Jediní, kdo se mi přizpůsobili, byli mí rodiče. Jack a Sue Hudsonovi. I-když - prakticky vzato se mně a mé matce musel přizpůsobit můj otec. Nechci se přizpůsobit. Proč bych měl?"

„Protože... oni neumí znakovou řeč! Oni já! Tady není možnost přizpůsobit se!"

„Pak je to jednoduché. Když se nemůžete přizpůsobit vy a já taky ne... pak bych to viděl tak, že tady vlastně nemám co dělat. Takže - mé rodiče jsem viděl, jak sis přál. Já svůj díl dohody dodržel. Chci domů!"

Sirius zíral. Takový přístup opravdu nečekal.

„Chrisi... nakonec se určitě domluvíme! Nějak to půjde... uvidíš!" Sirius začal panikařit.

„To si naplánujte sami. Až budete umět znakovou AMERICKOU řeč, tak potom se teprve budeme moci bavit. A od této chvíle nemíním komunikovat jinak, než znakovou řečí. Jsem hluchý. Většina lidí si to ani neuvědomuje, tak pochopíte teď"

Sirius byl bezradný. Chlapec takový přístup k věci ještě neměl.

„Chrisi..." Sirius k chlapci přistoupil. Chris se na něj díval, ale jen naznačil:

„Promiň, nerozumím ti."

Sirius se prudce otočil a odešel. Třískl za sebou dveřmi.

Chris se posadil na postel a složil tvář do dlaní.

„Nezlob se," zakňučel. Ale věděl, že měl pravdu. Nemohl se přizpůsobit. On tu od toho nebyl. Byli to jeho rodiče, ano, to byl schopen připustit. Avšak - nemohl tolerovat to, že neuměli znakovou řeč. Moc dobře si pamatoval tu příhodu na Příčné ulici. Lirael... snad brzy přijde.

 

***

 

Sirius došel do přízemí značně rozhozený.

„Sirie, co se stalo?" James zaraženě sledoval svého dlouholetého kamaráda.

„Ale, nic vážného. Chris jen odmítl komunikovat a oznámil, že pokud nebudeme umět znakovou řeč, zdůraznil, že Americkou, tak že s námi nebude mluvit."

James se zamračil.

„Proč to udělal? Proč se tak rozhodl?"

Sirius se ušklíbl.

„Protože jsem mu řekl, že se musí přizpůsobit. A to on prostě nechce."

„Ale to jsi po něm neměl chtít! Vlastně to po něm nemůžeme chtít! Je to dítě, to se nemá, co přizpůsobovat!"

„Ale my se nemůžeme naučit znakovou řeč! Vždyť není kde!"

Ozval se zvonek.

„Kdo je to?" Damian se konečně zapojil do hovoru.

„Kdo by to byl? Asi to bude Lirael."

Sirius jen úlevně vydechl.

„Konečně..."

Lily s Jamesem šli otevřít. Co kdyby to náhodou byl někdo jiný.

Ovšem, byla to Lirael.

 

***

 

Chris seděl v ložnici a přemýšlel. Nad všemi jeho blízkými.

Kdo do nich vlastně patřil?

Hm... takže to budou - máma, táta, Boby, Tara, Lucy, Di, Amanda... a Miles. Mámini rodiče, tátova máma... A konečně jeho přátelé, Alex, Patrik, Lora, Mary-Ane...

A Leo, samozřejmě. Jeho kmotr. Bratr jeho matky... jeho strýc.

Vlastně mi Leo moc chybí. I-když nechápu, proč mi vlastně nikdy neřekli, že jsem adoptovaný... Ale prakticky vzato to na situaci nic nemění, snad.

Chris si povzdechl. Jak mu tihle lidé chyběli... už je neviděl hodně dlouho... jeho rodiče neviděl tak týden? A moc mu chyběli.

„Ach Leo... kdybys tady byl... Kde jsi, Leo?" zvolal Chris bezmocně.

Za Chrisem se objevila modrá záře, což chlapec nezaregistroval.

 

***

 

„Nazdar všichni, ahoj Chrisi," usmála se na jedenáctiletého chlapce.

„Ale já nejsem Chris..." zamračil se Damian.

„Ach, nezlob se, Damiane. Jsi tvému bratru moc podobný. I-když... teď si vybavuju, že tvůj bratr má jiné oči, celkově je menší, má, řekněme, jemnější postavu."

Sirius sledoval svou blonďatou sestřenici. Věděl, že má Chrise moc ráda. A proč vlastně ne? To on se zachoval jako naprostý idiot.

„Lirael, musíme jít za Chrisem nahoru. Chris je trochu... možná naštvaný... ale řekl bych, že je absolutně nekomunikativní. Zachoval jsem se jako hlupák... nevím, asi jsem propadl Chrisovi natolik, že jsem se dostal do fáze, kdy jsem uvažoval i o tom, že ho nepustím domů."

„Chris je ale doma tady!" zvolala Lily.

„Lily, klid. Víš, že se teď nesmíš rozčilovat!" James se na svou ženu přísně díval.

„Cože?" Lirael se na Lily zaujatě dívala.

„No... abych pravdu řekla, jsem těhotná. Ve třetím měsíci," Lily se zářivě usmála.

„To je skvělá zpráva, Lily," Lirael svou kamarádku objala.

„Výborně, brácho," Sirius poplácal Jamese po zádech.

„To budu mít dalšího sourozence?" Damian nevěděl, jak se má cítit.

„Ano," Lily vypadala, že je plná štěstí.

Ovšem Lirael si všimla Damianova rozpoložení.

„Damiane? Pak si popovídáme."

Damian jen útrpně přikývl. Moc se mu nechtělo mluvit.

Vlastně neměl mluvení rád. Hlavně ne o něm a jeho pocitech.

„Tak jdeme za Chrisem?  Je na čase promluvit si."

James přikývl a vedl všechny do jejich ložnice.

James tak ze zvyku zaklepal.

„Proč klepeš, Jamesi?" Lirael Jamese zaujatě sledovala.

„Nevím, asi zvyku nebo ze slušnosti?"

„No... ze slušnosti - nezapomínej, že Chris je hluchý. A ze zvyku? Ty klepeš, než vejdeš do ložnice? Ještě k tomu své vlastní? Vlastně to ale chápu. Co kdyby jsi Lily při něčem vyrušil, že?"

Všichni se zasmáli.

James vstoupil a to, co uviděl, ho opravdu šokovalo.

 

***

 

Chris seděl na posteli s tváří v dlaních. Doufal, že se dostane domů co nejdříve. Za mámou, za tátou...

V modré záři se objevil muž. Měl hnědé vlasy, hnědé oči a slušivou bradku. Ostatně, takhle vypadal už deset-jedenáct let.

Rozhlédl se po pokoji a pohledem se zastavil na posteli, evidentně manželské, na které seděl chlapec. Chris.

Leo rychlým krokem přešel k Chrisovi.

Opatrně mu položil ruku na rameno. Věděl, že se Chris zlekne, ale nemohl tomu zabránit. A odhadoval správně. Chris sebou trhl.

„Leo," zašeptal a vrhl se svému kmotrovi do náručí.

„Chrisi," Leo k sobě chlapce tiskl tak, jako by ho viděl naposled v životě.

Ozvalo se zaklepání. Leo se rozhodl, že neuteče. Naopak. Vyřídí si to s lidmi, kteří se odvážili sáhnout na jeho kmotřence.

Vzhlédl a podíval se do hnědých očí Jamese Pottera.

„Tak se opět setkáváme."

 

James ztuhl vzteky.

„Jak... tak... TAK TO TY JSI MI ŠLOHL MÉHO SYNA!!"

Leo se na Jamese díval klidně.

„Ano, to já jsem ti ukradl tvého syna. A rozhodně toho nelituju. Nevím, jak byste se vyrovnali s tím, že máte jedno dítě hluché."

„Na to jste neměli právo!" vřískla Lily.

„Ne, neměli. V tomhle s Vámi souhlasím."

Chris se od Lea odtáhl.

„Chyběl jsi mi," naznačil chlapec.

„Ty jsi mi taky chyběl."

„Leo, chtěl bych jít domů. Za mámou, za tátou... prosím. Já už nemůžu být tady... nechci tady být. Prosím, Leo, prosím..."

„Chrisi, klid. Samozřejmě, že tě vezmu domů. Nemusíš se bát. Hlavně mě nepros. To já bych tě měl prosit za odpuštění. Za to, co jsem udělal. Za to, co jsme udělali. Vím, že jsme neměli právo na to, abychom tě odebrali tvým rodičům, ale neměli jsme jinou možnost. Chtěli jsme, abys byl v bezpečí. Abys byl šťastný. Abys nakonec v kouzelnickém světě nezůstal sám. Hluchý chlapec, sám ve své rodině... Měli jsme tě chránit. Bylo nám jasné... předpokládali jsme, že by se o tebe tví rodiče nedokázali postarat. Přece jen, vychovávat dvě děti, dvojčata... jedno hluché... vím, co to je. Má matka nestíhala. Vlastně ti už teď nedokážu pořádně vysvětlit, proč jsme tak udělali. Ale jsem si jistý, že jsme z části udělali správně. Tví rodiče by nedokázali ochránit tebe a tvého bratra před Voldemortem...

Ale teď už to neřešme... Nechci, abys tady byl dlouho. Půjdeme."

Chris jen přikývl. Všiml si, kam se Leo podíval a otočil se. Byli tam všichni, které tady znal. Kromě Lucase. Ale to mu nevadilo.

Hlavně tam byla Lirael.

Lirael" chlapec sledoval ženu, která pro něj hodně znamenala. Moc mu pomohla.

Chrisi, jsem ráda, že jsi v pořádku. Moc jsi mi za těch pár hodin chyběl. Měla jsem o tebe strach, víš? Jsem opravdu ráda, že jsi viděl své rodiče. Ale teď je opravdu čas na to, abys šel domů. Za tvou mámou a tvým tátou. Avšak byla bych ráda, kdybychom se ještě někdy viděli."

Chris jen přikývl.

Já taky budu rád, když se ještě někdy uvidíme. Bude se mi stýskat," Chris se pousmál a přitiskl se k Leovi.

Chrisi, ještě počkej, něco pro tebe mám, víš? Je to to, co jsme ti koupili se Siriem na Příčné ulici."

„Děkuju," Chris si od ní převzal balíček s oblečením a vděčně na ni pohlédl.

„Mně neděkuj, to tvůj druhý kmotr. Sirius," Chris přikývl.

Vyřiď mu, prosím, že je mi líto, jak jsem se zachoval. Byl jsem tvrdý, ale asi to muselo být."

Díky za všechno," Chris se podíval na své biologické rodiče, Siriuse, bratra...

„Počkej, Chrisi! To nemůžeš! Nemůžeš jen tak odejít, Chrisi..." Lily vyběhla za chlapcem, ale nestihla to, protože Chris se přenesl s jeho kmotrem Leem.


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: