Doporučujeme: Zkus to jinak - logicky | Služby pro Váš web | TV program | Zkracovač dlouhých adres | Snadné sdílení souborů | Měření rychlosti internetu | Italo.cz

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

12. kapitola

Datum: 12. 10. 2007 20.48 | Autor: Cissy | 3483× | Kategorie: Krev či voda? | Komentáře: 16
 

Sirius sledoval chlapce, který šel nervózně po jeho boku.

Vlastně šel mezi ním a Lirael, která byla až obdivuhodně klidná a vysílala úsměvy na všechny strany.

‚Jako ideální rodinka‘ pomyslel si a ušklíbl se.

Nejprve zašli s Chrisem ke Gringottům. Chlapec byl ze skřetů trochu zděšený, ale rychle se s nimi srovnal. Po celou dobu, co jeli na tom „zatraceném vozíku", jak to Chris pojmenoval, se k němu jeho kmotřenec tiskl. A Sirius mu to nevyčítal. Naopak, byl moc rád, že si k němu Chris vytvořil vztah.

„Tak, kam půjdeme teď?" promluvila Lirael ihned po tom, co vyšli na denní světlo.

„No, já bych zašel nejdřív koupit nějaké oblečení. Co vy na to?" navrhl Sirius.

Chris jen pokrčil rameny. Necítil se v neznámém prostředí vůbec dobře.

Opatrně si sedl na lavičku, která tam byla a rozhlížel se kolem.

U vchodu do Příčné uviděl vcházet jednoho kluka, který mu někoho připomínal... Díval se na něj do doby, než si kluk uvědomil, že ho někdo sleduje. Jejich pohledy se střetly a kluk se zarazil. Do Chrisova zorného pole vešel dospělý muž, který se postavil před chlapce a rozhlížel se po Příčné ulici. V tu chvíli to Chrisovi došlo.

Toho muže znal z fotky, kterou mu Sirius ukazoval. Byl to jeho otec!

Chris vstal a skryl se za Lirael.

„Myslím, že jít pro to oblečení bude asi nejlepší. A to hned!" Lirael a Sirius se na chlapce zaujatě podívali, najednou se pousmáli a otočili se směrem k obchodu Madame Malkinové. Oba si všimli, v čem je problém! U vchodu stál James a Lili s Damianem. To byl velký problém.

Sirius chytl Chrise a táhl ho na opačnou stranu ulice, než byla M. Malkinová.

„Kam to jdeme?" Chris se zmateně díval na Siria.

„Jdeme do jiného obchodu s oděvy. Je to ten nejluxusnější obchod, jaký můžeš na příčné ulici najít."

„Ale já nepotřebuju nic luxusního," ohradil se Chris, který se nikdy nechtěl ztotožňovat se zbohatlíky, snoby a podobným lidem.

„Myslím, že můžeš jednou udělat výjimku, co?" Sirius chytil Chrise kolem ramen a odváděl ho ke konci ulice.

 

„Tati, nejsem si jistý, ale asi jsem viděl Siriuse," poznamenal Damian.

„Taky se mi zdálo," přidal se James.

„A nejen jeho, ale i Lirael," potvrdila Lily.

„A rozhodně tam nebyli sami," zašeptal James, avšak Lily ho slyšela.

„Jdeme za nimi?" Damian se zamračil. On za nimi jít nechtěl. Bratra už viděl a to mu bohatě stačilo.

 

Chris měl zatím několik hábitů. Jeden, temně modrý, mu moc slušel. Prodavačka se jen rozplývala.

„Vlastně, do jaké školy bude Váš syn nastupovat?"

Lirael se jen pousmála: „To není můj syn. Zrovna ho hlídám. Je to kmotřenec mého bratrance, Chris."

„Tak to se omlouvám. Ale neodpověděla jste mi na otázku. Kam bude chlapec nastupovat?"

Chris sledoval jejich rozhovor. Tohle téma ho zajímalo.

„Chris bude za dva týdny nastupovat do akademie pro hluché kouzelníky a čarodějky. Ta škola je v-"

„Americe, já vím. Znám pár kouzelníků, kteří tam chodili. Ta škola je o hodně dál, než Bradavice. Co se týče techniky výuky, tak přístupu ke studentům. Je vynikající," zářivě se na chlapce pousmála.

„Přinesu ti školní hábit," vyhrkla najednou a rychle odběhla.

„Školní hábit?" Chrisovi se ten název líbil.

Hábit, který prodavačka přinesla, byl bílý. Bílý hustě protkaný zelenými nitkami. Vypadal opravdu úžasně.

Chris si ho oblékl a překvapeně vyjekl, když se hábit sám zmenšil přesně do jeho velikosti.

„Představuji vám ideální hábit. Nešpiní se, zahřeje nositele, neroztrhne se a navíc, a to je zlatý hřeb tohoto odpoledne - úplně se přizpůsobuje potřebám toho, kdo ho nosí. To znamená, že s tebou, chlapče, poroste."

„Opravdu?"

Chris si ten hábit zaujatě prohlížel. Líbil se mu.

Lirael se usmála.

„Sluší ti," odhrnula mu vlasy z očí a trochu upravila hábit.

Sírius se otočil na prodavačku.

„Mohu vám nabídnout pro chlapce ještě jeden hábit. Je černý, ale prošívaný stříbrnou nití a má postříbřené klopy a lemy. Prodává se velmi málo, protože tady moc hluchých kouzelníků není. Ten hábit je přímo pro hluché kouzelníky," promluvila prodavačka nejdříve.

„Dobře, můžete mi ho přinést?"

„Samozřejmě," přikývla a opět odešla.

„Kam šla?" Chris si svlékl hábit a Sírius si ho od něj převzal.

„Ještě pro jeden hábit? To nestačí?"

„Ne, ještě ne," Sírius se zasmál chlapcovu zaraženému výrazu.

„Ale já už nic jiného nechci," Chris se vzbouřil.

„Tenhle hábit je opravdu důležitý. Věř mi," Sírius se na chlapce klidně podíval.

„Proč?"

„Co proč?"

„Proč je ten hábit důležitý?"

„Snad ti to nebude vadit, ale... ten hábit je znakem hluchoty. Používá se pro bezpečnost."

„Nechci ho," Chris zavrtěl hlavou.

„Cože?" Sírius jen zíral.

„Nechci ten hábit!"

„Ale... proč?"

„Protože ho prostě nechci. Nemusí každý vědět, že jsem hluchý. Je to jako cejch."

„Ale-"

„Zlatíčko, ten hábit není-" to už tam přiběhla prodavačka.

„Máš pravdu, Chrisi," kývla Lirael.

„Cože?" užasl Sírius.

„Má pravdu, opravdu je ten hábit z části jako cejch. Ale další věc je ta, že se mýlíš, Chrisi," opět se ně něj otočila.

„Nemám pravdu?"

„Z části. Cejch by to byl pouze v případě, že by o tom, že ten hábit je určen kouzelníkům, kteří neslyší, věděla kouzelnická komunita. Ale oni o ničem takovém neví. V Anglii je hluchých dětí, myslím tím kouzelníků, velice málo. Proto by to věděl jen někdo. Ale ten hábit má i několik jiných funkcí. Například jsi chráněn před zákonem. Každý, kdo by se tě jen dotkl, by byl potrestán přísněji, než kdyby ublížil někomu jinému. Hluší kouzelníci jsou pod ochranou zákona. Ale to pouze v případě, že mají tenhle hábit."

Chris se na ni jen ohromeně díval.

„Cože?"

Lirael mu to vysvětlila ještě jednou, ale tentokrát znakovkou.

Chris byl chvíli zticha.

„Tak dobře, ale neznamená to, že ho budu nosit," připustil neochotně chlapec.

Sirius už zaplatil všechno, co nakoupili. Chris byl smířen s tím, že toho dostal tolik, ale co zmohl proti svému kmotrovi? Moc se mu to nelíbilo, ale zase ho nadchlo, když Sirius chytil jeho věci, dal je do tašky a zmenšil je.

V tu chvíli do obchodu vpadl neznámý muž.

„Franku? Děje se něco?" vyjekla prodavačka.

„Smrtijedi! Jsou na Příčné!" v příštím okamžiku se zhroutil na podlahu.

Chris zpozoroval muže na podlaze a ohromeně na něj zíral.

„Lirael? Dostaň odsud Chrise," Sirius vyrazil ke dveřím. Měl v plánu zapojit se do bojů.

Lirael přikývla, ale nejprve se sehnula k muži na zemi.

„Máte tady krb? Musíme kontaktovat ministerstvo! A sv. Munga! Ten muž je vážně zraněný!"

Opět se stalo něco neočekávaného - do obchodu vletěla ohnivá koule a zapálila nábytek.

„PRYČ!" zakřičela prodavačka, chytila zděšeného Chrise a vyrazila s ním ven. Lirael odlevitovala muže.

„Chrisi!" vykřikla Lirael, ale už bylo pozdě.

Chris zmizel v davu rozrušených kouzelníků, kteří běželi bránit Příčnou ulici.

Chris byl v šoku. Co se to, proboha, dělo?

Jeden z kouzelníků ho chytil a vyhodil z davu, který už docela zpomalil. Ovšem, bylo už pozdě.

Dostali se do víru boje a Chris neměl jinou možnost, než se šokovaně tisknout ke zdi.

Všechno bylo absolutně chaotické. Kouzelníci splašeně přibíhali, odbíhali, pobíhali a metali po sobě různá kouzla (s zajímavým barevným efektem).

Chris se zoufale rozhlížel a hledal Siriuse. Našel ho, zrovna bojoval s jednou ženou.

Právě ji odhodil pryč a Chris to vzal jako impuls. Rozběhl se za mužem. Cestou ho těsně minula jedna kletba, ale on ji ani tak nevnímal. Přitiskl se těsně k muži a zoufale lapal po dechu. Bylo mu jedno, že to není zrovna nejbezpečnější místo...

 

Sirius se zděšeně ohlédl.

„Chrisi!" Sirius se opět ohlédl na Belu.

„Počkej, odvedu ho a budeme pokračovat."

Bela jen vytřeštila oči.

„To si děláš srandu, ne?"

„Ne, Chrisovi se nesmí nic stát, jinak padá dohoda mezi tvým pánem a řádem bílých kouzelníků. Určitě jsi o tom slyšela?"

Bela chvíli pátrala v paměti. Ano, o něčem takovém se její pán zmiňoval.

„To souhlasí. Odveď ho stranou a budeme pokračovat!"

Sirius jemně chytil chlapce a rychle ho odvedl stranou.

„Zůstaň tady a..." Sirius začal hledat v jeho hábitu a vytáhl malou taštičku, kterou následně zvětšil a vytáhl z ní Chrisův nový hábit. Ten černý.

„Obleč si ho, Chrisi," Chris se na něj nechápavě díval.

„Proč? Proč tu zůstáváme? Proč nejdeme pryč?"

„Nemám tě kam schovat. Tam, kde bys mohl být v bezpečí, bys nesměl být sám. Jediné místo, kam bys mohl jít, je můj dům. Vlastně, ještě bys mohl jít do domů tvých rodičů. Biologických. Já předpokládám, že tvůj bratr je u nás, takže tam bys asi byl sám, což znamená, že to taky padá..."

„Hm... zůstanu tady," kývl Chris a hodil přes sebe hábit.

„Buď opatrný," Sirius se otočil a odcházel. U východu z ulice ztuhl. Boje se rozhořely ještě víc, než před chvíli a smrtijedi se blížili k němu. A k Chrisovi.

„Sirie!" k Siriovi doběhl James.

„Jamesi," zašeptal Sirius.

„Co jsi tam dělal?" Sirius se opět rozhlédl. Připadal si jako v transu.

Boje byly nebezpečnější a tvrdší. Neměl jinou možnost.

„Je tam Chris, buď opatrný a odveď ho. Dostaň ho do bezpečí, Jamesi. Já si pro něj přijdu potom... snad. Jamesi, slib mi, že ho ochráníš a budeš jemný. Slib mi to!"

„Slibuji, Sirie. Dám na něj pozor. Kam jdeš?" James Siria držel.

„Musím se vrátit za Belou. Dovolila mi Chrise odvést pryč. Jdi, Jamesi a odveď svého syna do bezpečí! Rychle!" James přikývl a zamířil do uličky.

Sirius se začal probojovávat zpět k Bele.

 

James šel roztřeseně uličkou. Po asi sto metrech uviděl chlapce, který seděl na zemi a sledoval své boty.

James byl dojat. Poprvé viděl svého syna... vypadal tak křehce. Celkově byl nádherný. Ve tváři měl jemnější rysy než Damian a měl hnědé oči po něm.

James si vzpomněl na myšlenky, které měl, když zjistil, že jeho syn je hluchý. Teď by si za ně nejradši nafackoval. Jak ho mohlo napadnout, že by ho mohl nechtít?

Pro tuhle chvíli byl pevně rozhodnutý, že bude bránit svého nejmladšího syna do posledního dechu. Svého dechu.

Chris si povzdechl a rozhlédl se. Ztuhl, když spatřil Jamese.

Zaraženě se postavil.

„Co tu děláte?" James se zachvěl, když jeho syn promluvil.

„Přišel jsem pro tebe. Posílá mě Sirius."

„Domluvili jsme se, že na něj počkám. Proč bych vám měl věřit?"

„Proč bych ti měl lhát?" Jamese ranilo, že mu jeho Chris nevěřil.

„Já nevím..."

„Tak vidíš, pojď, Sirius si pro tebe pak přijde," James přistoupil k chlapci blíže.

„Ale... kam chcete jít?" Chrisovi se nelíbila možnost, že by se něco mohlo pokazit a on by se pak nedostal domů.

„Do bezpečí, nic se ti nestane," slíbil James.

Chris váhal. Když ovšem kolem nich proletěla zelená kletba, James rychle přistoupil k Chrisovi, který nechápal, co se děje. Proč James vypadal tak zděšeně?

„Vysvětlím ti to pak, teď musíme jít," James si přitáhl Chrise k sobě a než se stačil Chris odtáhnout, přemístil se s ním.

Chrisovi se po přemístění podlomila kolena. James ho podepřel.

Chrisovi se točila hlava. Zoufale se držel muže, který vlastně byl jeho biologickým otcem.

James se neovládl a začal chlapce hladit po zádech.

Chris se ještě chvíli nehýbal, ale pak se odtáhl.

„V pohodě?" zeptal se James.

„Co?" nechápal Chris.

„Ty," James se na svého syna klidně díval.

„Co, já?" Chris byl teď úplně zmatený.

„Ptám se tě, jestli jsi v pohodě. Jak se cítíš?" James nevěděl, jak jinak by to vyjádřil.

„Ach, je mi dobře, nic mi není, pokud se ptáte na tohle."

James si povzdechl „Ano, tak jsem to myslel."

Chris přikývl a rozhlédl se. Stáli asi dvacet metrů od domu, který vypadal velice příjemně.

Chris si dokázal představit, že by zde mohl žít. Pouze v případě, že by neměl kam jít. Dům, kde bydlel předtím, to byl skutečný domov. A chtěl se tam vrátit.

„Půjdeme?" James poklepal Chrisovi na rameno.

Chris se na něj podíval a chvíli ho sledoval.

„Tak, co je?" James ztuhl.

„Ptal jsem se, jestli půjdeme dovnitř. Nemusíme snad stát venku. Navíc, je tam někdo, kdo by tě chtěl vidět."


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: