Doporučujeme: Italo.cz | Služby pro Váš web | Zkracovač dlouhých adres | Snadné sdílení souborů | TV program | Zkus to jinak - logicky | Měření rychlosti internetu

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

11. kapitola

Datum: 29. 8. 2007 18.16 | Autor: Cissy | 3585× | Kategorie: Krev či voda? | Komentáře: 19
 

„S biologickými rodiči?" zopakoval Chris.

„Ano. S rodiči. S Jamesem a Lily. Ale taky s Damianem - tvým bratrem."

„Bratrem? Ale... proč i s ním?" Chrisovi se zdálo moc, že se bude vidět s rodiči... a teď ještě bratr.

„Jen jedno setkání a pak budeš moci jet domů," řekl Sirius.

„Dobře. Ale dáte mi své slovo, že svůj slib dodržíte. Vy, oba," chlapec se podíval nejprve na Lirael, následně přelétl pohledem na Siria.

„Máš naše slovo. Dostaneme tě domů," kývla Lirael.

„Pak se s nimi chci vidět co nejdříve."

Chris jen sledoval, jak se spolu Sirius a Lirael domlouvají.

Nesnažil se odezírat. Nechtěl vědět, o čem se baví. Vlastně to nikdy stoprocentně nevěděl. Vždy jen odhadoval...

Vlastně měl ohromné štěstí. Měl totiž všechny potřebné podmínky na to, aby mohl odezírat. Znal spoustu kamarádů, kteří neslyšeli, jako on, ale odezírat nemohli. Nikdy se to nebyli schopni naučit.

Znaková řeč... ano, tu preferoval. Měl štěstí, že Miranda uměla americkou znakovku. Kdyby ne... nejspíš by se nedomluvili.

Byl po celém dni už unavený. Zavřel oči.

 

***

 

„Chris chce tedy o nejdříve. Zítra je moc brzy, chtěl bych ho vzít na Příčnou. Co pozítří?" navrhl Sirius.

„To by šlo. Vezmu si volno a půjdu s vámi. Ale co tvá žena a děti? Nebude jí to divné?"

„Ne, řeknu Alex pravdu. Pochopí to. Má Jamese, Lily i mého kmotřence moc ráda. Oni jsou jako naše vlastní rodina. Navíc, ty ji zneklidňovat nebudeš. Nezapomeň, že jsi má sestřenice z pátého kolena. Jsme vzdálená rodina, ale jsme."

Lirael kývla a podívala se na Chrise.

Chlapec měl zavřené oči a jeho obličej byl uvolněný.

„Buď spí, nebo teprve usíná," usmála se.

„Nemáš tu někde něco, kam bych ho mohl odnést? Nějakou postel navíc?"

„Ano, u mě v ložnici. Mám manželskou postel, a její druhá půlka je momentálně už delší dobu prázdná. Vezmu si ho k sobě, kdyby se náhodou vzbudil. Mohl by mít strach."

Sirius chápavě kývl.

„Tak mě veď, odnesu ho tam," přistoupil k chlapci, zvedl si ho do náručí a následoval Lirael do její ložnice, kde chlapce uložil do postele.

„Dej na něj pozor. Já to domluvím s Lily a Jamesem ještě dnes."

„Dobrou. Domluv to na odpoledne. Šlo by to kolem dvou hodin?"

„To by šlo. Dobrou."

Sirius se odletaxoval.

 

***

 

Chris z dálky vnímal, že ho někdo zvedl a odnesl pryč, do měkké postele, jako to dělal jeho otec. Pak už se propadl do říše snů.

 

***

 

Jack a Sue byli strachy bez sebe. Jejich jediný syn před dvěma dny zmizel a oni ho nemohli najít. Kouzelníci ze školy, i ti ostatní, kam patřil její bratr Leo, hledali Chrise. Zatím bez úspěchu.

Po chrisovi jakoby se slehla zem.

„Sue? Jacku?" Leo vešel do jejich pokoje.

„Leo? Našli jste ho?"

Leo zavrtěl hlavou: „Ne, nenašli. Jediné, co už s určitostí víme, je to, že Christian není na pozemcích školy. Je to, jakoby se vypařil. Prostě zmizel."

„Až ho najdeme, tak se od nás ani nehne! Ani na krok!" Jack si musel sednout. Za ty dva dny nic nesnědl. Dvoje sušenky se nepočítaly.

„Jacku, i ty Sue, musíte něco sníst. Chrisovi budete k ničemu, pokud zemřete hlady."

Jack zavrtěl hlavou: „Na jídlo nemám vůbec pomyšlení. Když myslím na to, co se všechno mohli Chrisovi stát... z toho je mi spíš špatně."

„Tak na to nemysli. Chris bude v pořádku. Najdeme ho, uvidíš. Problém je v tom, že Chrise nikde necítím. Není v Americe, to je jasné."

„Co když ho zase unesli ti Angličani? Co když nás vypátrali ti jeho rodiče a teď Chrise někde drží?"

„Sue, i-kdyby to tak bylo... pořád jsou to jeho rodiče! Snad by mu neublížili... nebo ano?"

 

***

 

Sirius se nejprve zastavil doma. Tam vyhledal svou manželku.

„Ahoj, miláčku. Nezlob se, že jdu pozdě, ale něco se stalo,"

Sirius se posadil za stůl.

„Co se stalo?" Alexandra byla zvědavá.

„Určitě jsi nezapomněla na Chrise? Syna od Jamese a Lily?"

„Ten chlapec... někdo jim ho vzal, že? Ten hoch je hluchý, pokud si to pamatuji dobře... Damianovo mladší dvojče?"

„Máš výbornou paměť, zlato. Ano, ten, koho jsi popsala, je Chris. Dnes jsem ho málem zašlápl na Příčné ulici."

„Cože? A co tam, proboha, dělal?"

„No... ono je to složité. Když zjistil, že jeho rodiče nejsou biologičtí, tak se šel projít. Kdo-ví-jak se dostal do Anglie. Z Ameriky do Anglie za tři hodiny a to se jen procházel v lese. Každopádně ho našli... Lucas le Monde, můj dávný kamarád ze školy... Pořád tomu nemůžu uvěřit! Oni ho chtěli využít k sjednání míru mezi Amerikou a Anglií! Chtěli Chrise poslat do Bradavic! Úplně se zbláznili. Chtěli dítě, které nic neslyší, poslat do školy pro slyšící děti! Nechtěli ho vrátit rodičům!"

„To je hrozné! A co tedy budeme dělat?"

„Zítra vezmu Chrise na Příčnou ulici spolu s Lirael, mojí sestřenicí. Je to sice vzdálená sestřenice, ale občas se setkáme. Je to lékouzelnice. Umí znakovou řeč. Chci Chrisovi koupit něco na sebe. Ale ještě dnes musím jít za Jamesem  a Lily. Domluvili jsme to s Chrisem tak, že ho dostaneme domů, k jeho rodičům, ale až po tom, co se setká s Jamesem a Lily. A Damianem."

„Aha, takže teď jdeš za Jamesem?"

„Ano, půjdu tam, ale... není tady něco k snědku? Mám hrozný hlad."

„Samozřejmě, hned ti něco připravím," Alexandra se usmála. To byl typický Sirius.

 

***

 

James se vrátil z práce až pozdě k večeru. To nebylo obvyklé.

„Ahoj, Damiane," usmál se na svého syna.

„Tati! Vracíš se pozdě! Čekal jsem tě dřív," Damian se zamračil.

„Taky tě rád vidím," zasmál se James. Damian se pousmál a objal svého otce.

„Co děláš zítra, tati?"

„Zítra? Co by... jdu do práce, stejně jako tvá matka," James se usmál ještě víc.

„Ale... myslel jsem, že zajdeme na  Příčnou ulici!"

„Damiane, tví rodiče pracují!"

„Opravdu? Ale to matce nebránilo, aby byla poslední tři týdny doma," prskl Damian.

„Damiane! Tvá matka na tom nebyla psychicky dobře a teprve teď se z toho pomalu dostává. Myslel jsem, že jsi natolik inteligentní, že to chápeš!" James se zatvářil docela přísně.

„Já... já to chápu, tati. Jen mi připadá, že vidina mého bratra je pro vás důležitější, než já!"

„To není pravda, Damiane... tedy... co kdybychom si zašli všichni tři na Příčnou pozítří? A taky... tvá matka nebyla doma jen kvůli tomu, že na tom nebyla psychicky dobře. Za pár dnů zjistíš, proč byla doma."

„To by bylo skvělé! A co se dozvím?"

„To zjistíš! Nebuď zvědavý," ušklíbl se James.

„OK, Ok... já počkám..."

„Kde je Lily?"

„Nahoře, šla si lehnout. Říkala, že je unavená."

„Dobře, jdu za ní. Co budeš dělat ty?"

„Nevím... Asi si napíšu seznam potřebných věcí a pak půjdu za Poetry, Darenou a Emily."

„Sirius tu nebyl?"

„Ne, dnes ne."

„Dobře, za chvíli budu dole," James odešel.

„A jsem zase sám..." ušklíbl se a sednul si na pohovku.

Chvíli jen tak seděl a přemýšlel.

„Co jsem komu udělal, že musím mít bratra? Jako... kdyby byl normální, ale takhle..."

O několik sekund později plameny v krbu zezelenaly.

„Tati!" zakřičel a ustupoval co nejdál od krbu.

James se přemístil dolů.

„Co se děje?"

V tu chvíli vyletěl „někdo" ven z krbu a jeho plášť mu přepadl přes hlavu.

James okamžitě na nevítaného hosta namířil hůlkou.

„Kdo jsi!" zahřměl.

„Jamesi! To jsem já!" Sirius si z hlavy shodil plášť.

„IDIOTE! Neumíš používat letax, či co? Nejen, žes vyděsil mého syna tím neočekávaným příchodem, ale taky jsi nemohl z krbu vylézt normálně?"

Sirius se narovnal a vyprášil si plášť. Byl poněkud roztřesený, unavený a s neuspořádanými myšlenkami.

„Promiň, Chrisi," zamumlal roztržitě, když vzhlédl. „Nechtěl jsem tě vyděsit!"

James ztuhl, stejně jako Damian a Lily, která stála na schodech.

„Cos to řekl?" zašeptala.

„Strejdo, já jsem Damian! Nebo jsi zapomněl?"

Sirius útrpně zavřel oči. Dnes už toho bylo opravdu dost.

„Promiň, Dame. Jsem unavený. Můžu si s vámi promluvit?"

Lily scházejíce schody kývla.

„Posadíme se?" Sirius si sedl naproti Jamesovi a jeho rodině.

„Tak co se děje?" vyzval James Siria, když se host k ničemu neměl.

„Dnes se mi stala na Příčné ulici zvláštní věc. Procházel jsem kolem lékárny a najednou do mě někdo vrazil. Jak jsem zjistil, bylo to ještě dítě a já měl co dělat, abych to ustál."

„To je dojemný příběh, Sirie, ale proč nám to říkáš?" přerušil vypravěče James.

„Nepřerušuj mě, Jamesi!" Sirius byl podrážděný.

„Dobře, pokračuj," James se rozhodl, že se obrní trpělivostí.

„Prostě jsem měl co dělat, abych to ustál. V příštím okamžiku se tam objevil Lucas le Monde. Určitě si ho pamatuješ, Jamesi, ze školy. A on chytil chlapce a odtáhl ho do postranní uličky. Zarazilo mě to, tak jsem šel za ním. To, co jsem viděl, mě překvapilo. Ten chlapec... vypadal skoro stejně, jako Damian! Hned mi došlo, že to může být jen Chris..." Sirius se na chvíli odmlčel.

„Chris? Byl to opravdu on?" Lily byla pobledlá.

Sirius kývl.

„Co dělá nebo dělal v Anglii? Chystá se snad do Bradavic?" James byl nervózní. Co když se se synem setká? Musí ho najít.

„Ještě pořád v Anglii je."

„On tu je? Ještě... pořád?" Lily byla konsternována.

„Ano a minimálně dva dny tu ještě bude."

„Dva dny? Musíme ho vidět! Zaveď nás k němu!" James vstal.

Sirius zavrtěl hlavou.

„To nepřipadá v úvahu. Navíc, teď spí."

„Spí... to znamená, že víš, kde je?"

Sirius přikývl a James se musel posadit.

„Kde je?" zašeptal.

„Schovaný. Nenajdeš ho. Ale teď k příběhu. Zjistil jsem hroznou věc. Lucas Le Monde a jeho kamarádíčkové chtěli Chrise využít k tomu, aby byli Američané ochotnější sjednat... mír. To věčné předhánění, kdo je lepší... občasné střety... taky mi to leze na nervy, ale... využít k tomu dítě je absolutně odporné. Proto jsem se s jednou sestřenicí domluvil, že Chrise vrátíme rodičům."

„Kdy se k nám vrátí?" Lily se v očích leskly slzy.

„Lily... k vám se nevrátí. Jste sice jeho biologičtí rodiče, ale on vás nezná. Navíc by tu žít nedokázal. Jeho rodina je jinde."

„To nemůžete," zašeptal James.

„Na to nemáte právo," přidala se Lily. „On je náš a-"

„Lily, pleteš se. Vy oba. Vy na to nemáte právo. Nikdo nemá právo tady Chrise držet. Každopádně jsme se domluvili následovně. S chlapem, samozřejmě. Vrátíme ho jeho rodičům. Ale až po tom, co se pozítří setká s vámi."

„Kdy?" Lily lapala po dechu.

„Pozítří. Na Příčné ulici. Kolem půl druhé. Ještě to upřesníme."

„Pozítří... pozítří..." Lily zasněně zírala do plamenů.

„Ano, pozítří. Teď, když mě omluvíte, půjdu domů. Jsem unavený, musím se vyspat. Dnešek byl náročný."

„Ale, tati, nezapomněl jsi, že pozítří jdeme na Příčnou ulici?" ozval se Damian.

„Nezapomněl, Damiane, ale asi-"

„Pořád tam můžete jít. Dopoledne času dost!"

„To je fakt," připustil James.

„Takže si mám na čtvrtek vzít dovolenou? Mí spolupracovníci mě budou nenávidět," usmála se Lily.

„Tak já jdu. Dobrou noc, Jamesi, Lily, Damiane," kývl všem na rozloučenou a odletaxoval se domů.

„A... co kdybychom zašli na Příčnou už zítra?" navrhl Damian.


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: