Doporučujeme: Italo.cz | Snadné sdílení souborů | Stahovač videí z YouTube | TV program | Služby pro Váš web | Měření rychlosti internetu | Zkus to jinak - logicky

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

22. kapitola

Datum: 8. 5. 2008 20.57 | Autor: Cissy | 4217× | Kategorie: Dědic zla | Komentáře: 11

  Opravdu po dlouhé době nová kapča. Asi bych vás všechny měla varovat, ale pomalu se dostávám do cestovní horečky, neboť odjíždím příští neděli (18. května) do BeNeLuxu. Jinak se vrátím 23. v pátek :D Takže se maximálně těším! :D A teď takové menší vysvětlení, proč nic nepřibylo. Měla jsem před sebou důležité rozhodnutí. Musela jsem si vybrat maturitní předmět :) Asi jsem se zbláznila, ale nakonec jsem si vybrala společenskovědní seminář, takže budu maturovat z.... občankýýýýý (ne, že by to tady někoho zajímalo, že? :D)


Samuel se vrávoravě dostal na chodbu. Všechno se mu zdálo podezřele rozmazané. Nechápal, proč by měl někdo křičet. Bylo to prostě divné.

„Mami?" váhavě zavolal do chodby.

„Danieli?"

Samuel si připadal hloupě. Nevěděl proč, ale cítil se jako hlupák.

„Kde to jsem?" Nějak nedokázal rozeznat chodbu, ve které byl.

„Tak je tady někdo?"

Šel chodbou dál, doufal, že zase uslyší něco, co mu řekne, kam by měl jít. Potřeboval nějaké vodítko, které by ho dovedlo za křikem.

Nebylo mu dobře. Motala se mu hlava. Zdálo se mu, že po zdech se míhají stíny. Duchové, snad? Kam se to, proboha, dostal?

„Kdo jsi a co tady děláš?"

Samuelovi dělalo problém zaostřit. Ten chlap, co přišel, vypadal nějak divně.

„Kdo jste, proboha? Asi si to neuvědomujete, ale... máte něco přes ksich... tedy přes obličej, asi."

Smrtijed ztuhl, čehož si Samuel nevšiml.

„Stoprocentně si jistý ale nejsem. Možná se mi to jen zdá... nemáte pleťovou masku?"

Tentokrát smrtijed ztuhl vzteky.

„To asi taky ne. Mohl byste mi tedy pomoct? Někdo tu asi křičel... tím si taky nejsem stoprocentně... jak se to říká? Nejsem si tím stoprocentně... no..."

„Jistý?" napověděl smrtijed.

„Ano. Proč se kolem mě tak točíte?"

„Stojím na místě."

„Ale... opravdu?" Samuel se musel přichytit zdi.

„Kdo jsi, ptám se tě naposled! Jinak tě předhodím mistrovi!"

„Mistrovi? Kterému, proboha? Já žádného neznám!"

„Hele, mladej, ty ses asi někde ožral, co? Nevím sice, jak ses tady dostal, ale prostě a jednoduše tě vezmu k mistrovi."

Samuelovi připadalo, jako kdyby stál vedle toho chlapa a sledoval, jak ho chytil a táhl ho pryč.

 

***

 

„Mám tě plné zuby, Marion! Chováš se jako malý spratek, který neví, co si může dovolit a co ne! Otec... víš snad, jaký je. Nenechá si vše líbit! Vlastně si nenechá líbit vůbec nic, ale ty sis musela dovolit přednášku na téma: „co sis udělal, to máš!"

Marion zmučeně ležela na posteli ve svém pokoji a mlčky poslouchala bratrovo kázání.

„Teď tady ležíš a kde nic, tu nic. Poslední dobou se chováš, jako kdybys mohla dělat vše, co se ti chce. A ten tvůj slovník! Kde jsi, proboha, trávila poslední dny? V nějaké putice?"

„Danieli, prosím... Bolí mě i s hlavou úplně všechno. Nemusíš to ještě zhoršovat!"

„Dobrá, nechám tě odpočinout, ale nemysli si, ještě si to odneseš! Otce jsi pěkně rozzuřila! Je na tebe pěkně naštvaný, i-když naštvaný je slabé slovo!"

Daniel si povzdechl.

„Dobrou noc, Marion. Jsem unavený. Ještě zajdu zkontrolovat Samuela a půjdu spát."

„Dobrou, Danieli."

 

***

Simone seděla před Brumbálem, Blackem a Lupinem. Cítila se divně. Vždyť právě zrazovala vlastního bratra! Cítila se zatraceně dobře!

 

„Takže, Simone," odmlčel se Brumbál.

„Říkejte mi, laskavě, slečna Riddlová. Ocenila bych to."

„Dobrá, slečno. Jaké jsou Vaše důvody k tomu, že se chcete Harryho Pottera zbavit?"

„Je to jednoduché. Nikdy Vás nenapadlo, že pravý otec Harryho Pottera je... někdo jiný?"

„Pokud je tohle všechno, co nám chceš říct, madam, tak tohle už víme. A Harry je taky informován," ozval se poprvé Sirius. Na slově madam si dal zvlášť záležet.

„Vlastně jeho rodiče jsou úplně jiní, jen ještě nevíme, kdo to je," dodal smířlivým tónem Brumbál.

„No, jeden takový hezký příběh vám můžu povědět," začala rozvážně.

„Vezmu to hopem. Nebudu to rozmazávat. Narodila jsem se zároveň s mým bratrem Samuelem. Tím chci říct, že jsme dvojčata. Já jsem starší. Mého mladšího bratra někdo unesl a rodiče ho prostě nemohli nikde najít. Takže - nedávno se zjistilo, že by měl můj bratr být naživu. A na začátku školního roku se zjistilo, že můj bratr je VÁŠ úžasný Potter. Chci ho dostat pryč z mého života. Je to jen překážka. Vzal mi mé postavení nejmladšího. Nechci ho mít doma. Proto chci, abyste ho odstranili někam do zahraničí. Tak, aby ho můj úžasný otec nenašel."

Po jejím projevu nastalo absolutní ticho.

„To myslíš vážně?" zalapal po dechu Sirius.

„Samozřejmě. Otec provedl nějaké kouzlo, takže teď vypadá úplně jinak."

„Viděli jsme ho. Dokonce jsme s ním mluvili. Pak si pro něj ale přišel tvůj otec," povzdechl si Brumbál. Tahle situace byla komplikovanější, než si předtím myslel.

„Tak, teď bych se mohla vrátit domů. Otec snad ještě nepřišel na to, že jsem pryč. Aspoň doufám. Nashle tedy."

„Počkej. Tohle nepřipadá v úvahu. Musíme to udělat jinak. Začneme vyjednávat s tvým otcem. Budeme chtít, aby tě vyměnil za Harryho," zasáhl do konverzace i Remus.

„Aha, takže vy si mě tady mermomocí chcete nechat? Nechci vám do toho kecat, ale můj otec mě za mého bratra nikdy nevymění."

Sirius ztuhl.

„Myslíš, že by tebe, kterou zná lépe, nevyměnil za kluka, který byl navíc kdysi Harrym Potterem?" užasl Sirius.

„Samozřejmě, že ne. Pro něj je nejmladší dítě důležitější než některé jiné."

„Co tím chceš říct, sakra!" vyjel najednou Sirius.

„Co tím chci říct? V každé rodině je privilegium chránit a vychovávat nejmladší dítě! Vy to nevíte? Pro rodinu, jakoukoliv, je největší potupa, když jim není umožněno vychovávat nejmladšího potomka!"

„Slečna Riddleová má bohužel pravdu. Voldemort Harryho nevydá. Za žádných okolností."

Brumbál si mnul kořen nosu.

„Co chcete tedy, Brumbále, dělat? Jak ho dostaneme domů? Nedovolím Voldemortovi, aby si Harryho vychoval k obrazu svému!"

„Myslím si, že bude ještě jeden problém. Silně pochybuju, že Samuel bude chtít být dál od matky, Marion a Daniela. Navíc, otec si na něj bude dávat obzvlášť pozor. Po tom, co mu dal svou lekci, ví jistě, že ho Samuel bude poslouchat. Ale na druhou stranu zase určitě neudělá všechno, co mu otec poručí. Například by určitě nikdy nikomu neublížil. On je tak... naivní a..."

„To stačí," ozval se Sirius.

„Jak myslíte," ušklíbla se a vstala.

„Kam tedy půjdeš?"

„Zajedu k babičce. Proti tomu nebude otec moci nic říct. Jedu hned. Nashle," Simone se otočila a odešla.

„Tak, co teď budeme dělat, Brumbále?"

„Klid, Sirie. Hlavně nebudeme jančit. Tvůj kmotřenec je zatím v relativním bezpečí. Voldemort mu neublíží. Víš, co říkala Simone."

„To se mi právě moc nelíbí. Chovala se jako nadřazená slepička. Něco v tom stylu, jako Narcisa, akorát stokrát horší."

„Možná z toho vyroste," podotkl Remus.

I přes vážnost situace se Sirius po dlouhé době opravdu zasmál.

 

***

 

Simone podnikla dlouhou cestu ke krbu s letaxem a pak se konečně přesunula k babičce do sídla.

Nutno dodat, že babička byla překvapená. Ale když jí nejdříve seznámila s, pro její matku, kladnými záležitostmi (tzn. objevení Samuela), byla nadšená a ochotná snést i tu špatnou stránku věci. A to tu, že se s ní Simone spojila proto, aby ji o tom samozřejmě informovala.

„Je to komplikované, ale potřebuju, aby ses mě zastala u otce. Chtěla bych z téhle situace vyváznout bez škrábnutí."

„Dobrá, udělám, co budu moci. A teď už půjdeme do sídla. Chci vidět tvého bratra. Těším se jako malé dítě na hračku. Šup, šup!" zvolala.

Simone převrátila oči v sloup. Proč jsou všichni z jejího bratra tak... paf?

 

***

 

Voldemort byl ve své pracovně a zuřil. Nedokázal pochopit, jak se mohla jeho dcera tak vzepřít! Chovat se tak hloupě! Hlupačka jedna.

„Otče! Otče!" do pracovny vtrhl Daniel. Jako velká voda, nutno podotknout.

„NEUMÍŠ KLEPAT?" Voldemort byl rudý vzteky.

„Omlouvám se, otče. Samuel zmizel! Není v pokoji! Matka už prostě nemůže... je vyčerpaná. Lucas je s ní."

„Kam mohl jít? Ve svém stavu?" Voldemort si musel sednout.

„Matka se ptala na tu samou otázku," ozval se Lucas ode dveří.

„Nikdo ho neviděl, samozřejmě, že?"

„Ne... navíc ho smrtijedi nikdy neviděli, nebyl jim představen... mohli mu ublížit," Danielovi najednou došla celá pravda. Mohli mu ublížit!

Voldemort najednou zase prudce vstal.

„Musíme ho najít."

Rozešel se ke dveřím, ale k ohromení Daniela i jeho se ozvalo zaklepání.

„Vstupte!"

S úsměvem vpochodoval smrtijed a za sebou táhnul Samuela.

„Pane, našel jsem tady v sídle nějakého podnapilého... vlastně ani nevím, kdo to je."

„Je to můj syn, idiote!" zasyčel Pán zla.

Smrtijed ztuhl.

Daniel se rychle protáhnul kolem smrtijeda a chytil Samuela.

„Same? Vnímáš mě? Otče, úplně hoří."

„P-pane, omlouvám se. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že by to mohl být... že by to mohl být Váš syn!"

„Zmiz, než tě zabiju!" prskl Pán zla. Po smrtijedovi se jen zaprášilo.

Voldemort přišel blíže k synovi a pořádně si Samuela prohlédl.

„Tak pojď, Samueli. Je čas jít do postele."

Samuel se na svého otce zmateně podíval.

„Otče?" nechápavě ho sledoval.

„Samueli, měl by sis jít lehnout. Jsi nemocný," uzavřel celou situaci a chytil Samuela za paži.

„Otče, prosím... buď jemný," Daniel si nebyl jistý, co jeho otec udělá.

„Co si myslíš, hlupáku? Že ho budu mučit?"

„Já, já..."

„Buď tak laskav a jdi napřed!"

„Jistě," Daniel vyběhl do bratrova pokoje.

„Tak, a my půjdeme," Voldemort si připadal jako úplný idiot, když si svého syna přitáhl k sobě a odváděl ho jako malé dítě do pokoje. V tuhle chvíli mohl vnímat jeho myšlenky. Bylo to jako neuspořádaný roj včel. Každou chvíli myslel úplně na něco jiného. Teď bylo asi nejdůležitější dostat Samuela do postele.

Simone bude řešit později.

 


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: