Doporučujeme: TV program | Italo.cz | Zkracovač dlouhých adres | Služby pro Váš web | Měření rychlosti internetu | Zkus to jinak - logicky | Stahovač videí z YouTube

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

20. kapitola

Datum: 22. 12. 2007 19.39 | Autor: Cissy | 3510× | Kategorie: Dědic zla | Komentáře: 23

 Ták... tady máte po dlouhé době novou kapču. Nevím, kdy bude další, ale snad v období prázdnin :)


Samuela opravdu překvapil dramatický vstup jeho otce do místnosti. Čekal, že aspoň něco řekne, ale on ho jen popadl a přemístil se s ním pryč.

Přemístili se do obývacího pokoje.

„Můžeš mi říct, co to mělo znamenat?" Voldemort se na svého syna obořil.

„Co?" Samuel byl poněkud mimo.

„Co? Ty se ještě ptáš co? Utekl jsi na Příčné ulici jen proto, aby ses mohl dostat do Obrtlé ulice?"

„Ale já neutekl! Já se ztratil! A když jsem je uviděl, tak se přemístili pryč!"

„Opravdu?" Voldemort se jen ušklíbl.

„A kde se tedy přemístili?"

„No... stáli kousek od Gringott banky."

Voldemort se podíval na Luciuse, který stál kousek za ním.

„je to pravda, Lucie?"

„Ano, pane. Nikde jsme Samuela neviděli."

„Kde jsi se vůbec zdržel?" Voldemort se opět obrátil na svého syna.

„No... já... srazil mě Hagrid. Nejspíš... nejspíš ve mně poznal tebe. Říkal, že to kvůli mně ho vyhodili ze školy, což samozřejmě není pravda... kdyby nepřišla aurorka Tonksová, nevím, co bych dělal."

„Co bys dělal? Normálně by ses bránil! Jsi můj syn, očekává se od tebe, že se budeš bránit a že budeš stát na správné straně. Na té, na které stojí tvůj otec!"

 

***

 

Simone se přenesla ve víru barev na Příčnou ulici. Panovala tam tma, kolem ní spěchali lidé, aby se uchýlili do bezpečí domova v tak nebezpečných časech.

Rozhlédla se, a když neviděla nic neobvyklého nebo nebezpečného, zamířila na sjednané místo.

Jaké pro ni bylo zklamání, když zjistila, že na sjednaném místě ona osoba není? Ano, fakt byl v tom, že jejich střet se měl uskutečnit před asi třemi hodinami. Kdo by tu čekal tak dlouho?

„Jdeš pozdě!" Simone se vyděsila, když jí na rameno dopadla mohutná mužská ruka.

„Ach... já vím, ale kolem mého mladšího bratra byly neočekávané zmatky a já se nemohla vytratit dřív, než to bylo jen trochu možné," odvážně se podívala muži do očí. Vypadal opravdu hrozivě a odpudivě. Měl dlouhé, rozcuchané černé vlasy, tmavé oči a měl celou tvář zarostlou vousy. Byl opravdu velký. Mohl měřit asi přibližně dva metry a jeho tělesná stavba nebyla nejdrobnější.

„Ano, vím, že byl na ulici neočekávaný zátah Pána zla, ale to teď není důležité. Pojď, nemám čas na zbyt!" hrubě ji chytil a vedl ji na „bezpečné místo".

 

***

 

Samuel tiše seděl v křesle v obývacím pokoji. Jeho otec cosi psal u psacího stolu, matka se bavila s Marion a Lucas seděl kousek od něj a sledoval ho, díky čemuž se Samuel necítil moc pohodlně.

Jeho otec namočil brk do nádoby s tuší a pokračoval v psaní dopisu, nebo co to vlastně psal.

Samuel jen na chvíli zavřel oči.

„Je ti dobře, Samueli? Jsi bledý," zkonstatoval Lucas.

To upoutalo Heleninu, Marioninu i otcovu pozornost.

„Je mi dobře, jen jsem unavený. Půjdu si lehnout," Samuel vstal. Trochu se mu zatočila hlava, ale nedal to na sobě znát. Nejistým krokem přešel místnost a zamířil do svých pokojů. Byla to dlouhá cesta a Samuel si nebyl v její půlce jistý, jestli tam vůbec dokáže dojít.

Samuelovi se točila hlava stále víc a víc.

Když dorazil do chodby, která končila dveřmi do jeho pokojů, byl si jist, že tam nedojde. Nemohl, bylo to nesnesitelné. Všechno se točilo a každý jeho krok, který se ozýval v chodbě, byl stonásobně zesílen.

Zoufale se držel zdi a podlamovala se mu kolena.

Sjel po zdi na zem a přiložil hlavu na chladnou podlahu. Bylo mu najednou hrozné horko. Potřeboval si zchladit tvář. Všechno vnímal jakoby z hrozné dálky. Útrpně zavřel oči.

„Samueli!"

Samuelovi připadalo, jako kdyby někdo z hrozné dálky křičel jeho jméno, ale v tuhle chvíli mu to bylo úplně jedno.

Pomalu, ale jistě ztrácel vědomí. Poslední, co si uvědomoval bylo, že někdo nebo něco přerušilo kontakt mezi jeho tváří a chladnou podlahou.

 

***

 

Lucasovi se zdálo divné, že Samuel odešel tak... nejistě. A navíc za sebou nezavřel dveře. Nebyl si jistý, jestli je to u jeho bratra normální, ale měl určité pochybnosti o Samuelově způsobilosti dojít do jeho pokoje, aniž by se minimálně ztratil.

„Půjdu za ním, mohl by zabloudit," Lucas se také zvedl a odešel. Ale, jako jeho bratr, nestihl zavřít dveře.

 

Rozhodl se, že půjde rovnou do bratrových pokojů. Přece jen, až zjistí, že se mu bratr doopravdy ztratil, tak pak bude jednat.

Překvapilo ho, že v chodbě, kde měl on i jeho sourozenci pokoje, bylo naprosté ticho. I-kdyby se Samuel ztratil v sídle, Simone by rozhodně nebyla potichu. Minimálně by si zpívala. To dělala často. Nevěděl, jestli zpívala schválně, protože věděla, že to jemu i Marion vadí, nebo si prostě nebyla schopna připustit, že její zpěv není zrovna podle notové osnovy, že nezpívá zrovna čistě.

 

Zarazilo ho, když viděl na zemi u zdi asi zhruba v prostřední části chodby hromádku černého čehosi. Až když přišel dřív,  uvědomil si, že je to hábit jeho bratra. A jeho bratr byl v tom hábitu, úplně se v něm ztrácel.

 

„Samueli!" zakřičel absolutně šokovaně. Zvedl Samuelovi tvář z chladné země a položil si ji do klína. Jeho bratr úplně hořel.

 

„Otče! Matko!" křičel jako smyslů zbavený. V nastalém zmatku poslal otci patrona.

Rychle si zvedl svého bratra do náručí a nesl ho do jeho pokoje. Nevěděl, co s bratrem je, ale rozhodně na něj nemínil zkoušet svá kouzla. Nebyl lékouzelník.

 

Když Samuela uložil do postele a svlékl z něj jeho hábit, uvědomil si, že se choval opravdu zbrkle. To u něj nebylo normální. Nechápal, jak se tak mohl zachovat. Prostě jen zazmatkoval, zpanikařil.

 

O několik minut později do pokoje vtrhl jeho otec s matkou a Marion v závěsu.

„Lucasi, zavolej Severuse, hned!" přikázal okamžitě po tom, co zběžně zhodnotil situaci.

„Jistě, otče," Lucas vyběhl z místnosti.

 

„Co je mu?" ozvala se Helena.

„Nevím, má horečku," zkonstatoval Voldemort.

„Neměla bych zajít pro Simone?" ozvala se Marion.

„Nejprve zajdi pro Daniela, pak pro Simone," Voldemort zrovna připravoval vedle Samuelovy postele stůl, kam si Severus dá všechny potřebné věci pro léčbu jeho syna.

„Myslela jsem, že se Daniel se Samuelem nesmí vídat?"

„Neptej se tak hloupě a jdi!" okřikl Pán zla svou dceru.

Marion se okamžitě otočila a vyrazila do bratrova a pak do sestřina pokoje. Přece jen, nechtěla neposlechnout svého otce. To by se mohlo taky rovnat se několika týdennímu trestu odnětí svobody.

Svého otce opravdu respektovala, ale někdy jeho rozhodnutí opravdu nechápala.

 

K Danielovi vtrhla bez toho, aby zaklepala. Proto ho přistihla při čtení novin a značně ho vyděsila.

„Marion! Neučili tě klepat? Co? Víš, jak jsi mě vyděsila? Tohle se nedělá!! Ne-dě-lá!"

„Samuel je nemocný, otec chce, abys tam byl."

„Ale vždyť se s ním nesmím stýkat!" namítl slabě, ale už byl v půli cesty ke dveřím.

„Co mu je?"

„Nevím, Lucas šel pro Severuse."

„A Simone tam je?"

„Simone... pro tu musím ještě zajít. Je vlastně divné, že nepřišla, když má pokoj těsně vedle Samuela," poznamenala a zrychlila krok.

„Marion... počkej! Nespěchej tolik, tím, že prakticky vzato poběžíš, Samuelovi nepomůžeš!"

„Já... mám takový divný depresivní pocit, že Simone není ve svém pokoji... Lucas hulákal jako na lesy, je divné, že jsi ho neslyšel i ty," zamračila se.

„Já jsem četl noviny. Většinou se začtu, takže je možné, že jsem ho prostě neslyšel. Možná se Simone stalo něco podobného," Daniel se zamračil.

„To si nemyslím! Simone se nezačítá! Ona přece nečte!"

Daniel se zamračil. Na tomhle bylo něco málo pravdy.

„Simone!" Marion tloukla na dveře. Když jí došla trpělivost, rychle rozrazila dveře.

„Simone!" vykřikla a prohledávala pokoj.

„Není tady, není tady!"

„Nepanikař, možná je někde v sídle!" Daniel se snažil Marion uklidnit.

„Nemyslím si," posteskla si.

„Musíme to říct otci, on bude vědět, co dělat!"

Marion bez rozmyslu vyrazila z pokoje její sestry a běžela do pokoje jejího bratra.

 

„Otče, otče!"

Voldemort se zvedl od Samuela. Jeho syn měl vysokou horečku a Marion tady pobíhala, jako šílená.

„Tiše! Tvůj bratr má horečku! Mohla by jsi respektovat aspoň tohle!" prskl.

„Já... omlouvám se, ale Simone se ztratila! Zmizela! Není v pokoji! Nemyslím, že bude někde v sídle! Nevím, kde je..."

„Klid! To tady musí dnes všichni panikařit? Je to normální, snad? Najdeme ji."

„Ale co když-"

„Najdeme ji! Našli jsme Samuela, najdeme i ji!"

 

***

 

Samuel se cítil zvláštně. Jednu chvíli mu byla zima, druhou chvíli zase horko. Připadal si jako na horské dráze. Jeho mysl se vznášela. Byl to zvláštní pocit. Jeho myšlenky byly nesouvislé. Jednu chvíli nebyly a pak se prostě objevily, vyplynuly z moře myšlenek, které prostě byly. Nikdy neměl takový pocit. Připadalo mu, jakoby se vznášel i on, jakoby levitoval... jednu chvíli měl přejivý pocit a v druhou chvíli cítil ohromnou závrať. Hrozně se bál toho, že spadne. A ve chvílích, kdy se klepal strachy, ho někdo vždy uklidnil. Nevěděl, kdo to byl, ale cítil se pak zase dobře. Pak vše bylo zase v pořádku.


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: