Doporučujeme: Stahovač videí z YouTube | TV program | Zkus to jinak - logicky | Snadné sdílení souborů | Služby pro Váš web | Měření rychlosti internetu | Italo.cz

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

18. kapitola - Příčná ulice

Datum: 23. 9. 2007 16.33 | Autor: Cissy | 5046× | Kategorie: Dědic zla | Komentáře: 18
 

Samuel se zavřel do koupelny a povzdechl si. Chvíli se opřel o dveře a zavřel oči.

Po minutě je opět otevřel a stopl si před zrcadlo a zaraženě na sebe zíral. Jak to vypadá?

Vypadal téměř jako jeho otec za mlada, ale měl hnědé oči. Byl vyšší a vypadal lépe, než předtím... k jeho neskonalé radosti mu jizva nezůstala.

Trochu se shrbil, opřel se rukama o stěny umyvadla. Byl hrozně unavený, ta přeměna mu ubrala síly, ale před otcem to najevo dát nemohl.

Nebyl si jistý, jak by to dopadlo.

Opláchl si tvář a osušil ji ručníkem, který visel vedle umyvadla.

V tu chvíli se rozhlédl a zalapal po dechu.

Celá byla z černého mramoru, velká vana, vířivá, prádelník a spousta kohoutků, jejichž použití neznal. A rozhodně ho nemíní zjišťovat.

Rychle se otočil ke dveřím, protože se ozvalo zaklepání na dveře.

Když vyšel ven, všichni na něj už netrpělivě čekali.

„Lucius a Belatrix už na vás čekají," poznamenal Voldemort, jakmile si svého syna opět prohlédl.

„A opravdu musí jít s námi?" Samuel si povzdechl.

„Ano, je to nutné. Navíc, Belatrix i Lucius jsou tví kmotři. Tví a Simonini."

Tohle sdělení Samuelovi úplně vyrazilo dech. Kmotři?

„Pojď, Same, půjdeme," Marion chytila Samuela kolem ramen a vyrazila s ním ke dveřím.

„Same?" zopakoval Voldemort.

Samuel se zmateně otočil.

„Same?" zopakoval Voldemort ještě jednou.

„Takhle mu už neříkej! Jeho jméno není takového zkomolení hodno, zapamatuj si to, Marion!"

„Otče, myslím, že je to docela roztomilé."

„To je možné, ale tvůj bratr tady není od toho, aby byl roztomilý."

Voldemort se na Marion naštvaně díval.

„Dobře, otče. Bude po tvém. Samueli? Jdeme," Marion chytla svého bratra za ruku a doslova ho odtáhla ven z pokoje.

Voldemort sledoval dceřin odchod a jen zakroutil hlavou. Byla jako malá.

Helena byla zamračená.

„Myslím si, že Marion může Samuelovi říkat, jak chce, pokud se to Samuelovi líbí, nemyslíš?"

Voldemort se otočil.

„V soukromí ať si mu říká, jak chce. Ale ať ji ani nenapadne takhle mu říkat před smrtijedy nebo někde jinde."

„Proč ti to vadí?"

„Protože před Samuelem musí mít smrtijedi respekt. Nevím, jak by ho mohli mít, kdyby mu říkala Marion Same."

„A proč jsi to Marion neřekl?"

„Protože jí to řekneš ty," Voldemort se otočil a také odešel.

Helena jen zavrtěla hlavou. Nálady jejího manžela se měnily jako jarní počasí. A někdy to bylo opravdu hrozné a nečekané. Ostatně jako jarní bouře.

 

***

 

Marion zatím Samuela rozčíleně táhla do vstupní síně.

„Tohle nepochopím! Všechno mu vadí! Nic nedokáže ocenit!"

Samuel byl radši z ticha.

„Tohle je absolutní děs! Nesnáším to jeho chování! A ty mi k tomu nic neřekneš?" otočila se na Samuela.

„Hm... klid?" zkusil to.

Marion ztuhla.

„Popřípadě... uklidni se?" Marion na něj zírala, ale o chvíli později se... rozesmála.

Smála se tak hlasitě, že se její smích rozléhal po celém sídle.

 

***

 

Voldemort vyšel před dveře a ztuhl. Znělo to, jako by se Marion něco stalo. Jako kdyby... kričela!

Voldemort vyrazil rychlým tempem do vstupní síně.

Čím blíž byl ke zdroji křiku, tím víc se mu to nezdálo jako křik. Spíš to byl... smích! Ona nekřičela! Marion se smála!

Voldemort zabočil do další uličky a uviděl Marion, která byla opřená o stěnu a smíchy lapala po dechu.

Samuel stál rozpačitě kousek vedle ní a trochu se usmíval. Vlastně vypadal pobaveně.

„Co to má znamenat?" ozval se Lucas.

Marion se otočila a ztuhla, když uviděla otce.

„Coby? Nic. Jen jsem dostala chuť začít se smát, tak jsem se smála. Máš s tím snad nějaký problém, Lucasi?"

„Já? Ne. Jen by mě zajímalo, čemu jsi se smála. Že bych se zasmál taky."

„Tak to ti neřeknu. Je to totiž hrozně tajné," usmála se, otočila se a vyrazila do vstupní síně, kde měla původně namířeno.

Samuel se za ní zmateně díval. Momentálně nevěděl, co si má myslet.

Proto se rozhodl, že si nebude myslet nic.

Následoval tedy Marionin příklad a vyrazil do vstupní síně.

Do vstupní síně se z horních pater scházelo ze schodů, samozřejmě. Samuel, když po nich scházel, viděl, že dole stojí Lucius Malfoy a Belatrix Lestrangeová.

Samuel se rozhodl, že je bude zpočátku ignorovat. Však ať se vyjádří první oni. Starší má přednost, říká se.

„Ehm..." začal Lucius, ale byl přerušen Helenou.

„Měli bychom jít, než bude venku úplná tma," pravou rukou chytila kolem ramen Samuela, levou Simone a vedla je ven.

„Luciusi, Bello - máte je na starosti."

Lucius i Belatrix moc dobře věděli, koho mají na starosti. Všechny, ale hlavně Samuela. Kdyby se ztratil... nechtěli na to ani pomyslet.

 

Příčná ulice byla celá přeplněná. Ostatně jako vždycky.

Samuel se nesnažil nějak se od nich distancovat, proto Lucius i Belatrix nemuseli být tak ostražití.

Samuel měl Příčnou ulici moc rád. Vždycky sem rád zašel, ale to se neobešlo bez zastávky v potřebách pro famfrpál. A tentokrát to nemínil měnit. I-když by výjimku udělat mohl... a výjimečně sem nezajít.

Byl proto rozhodnut, že se na ten obchod ani nepodívá, ale jaksi jeho pozornost upoutala výloha a v ní koště - Kulový blesk XXL. Jeho nádherná lesklá násada... vypadal prostě úžasně.

Samuel se ohromeně zastavil a veden neznámým pudem šel pomalu k obchodu a zastavil se před výlohou. Ó, ano. To koště bylo úžasné.

Nevěděl, jak dlouho tam stál, ale do normálního stavu se dostal tehdy, když do něj nějací dva kluci vrazili - přetlačovali se, který z nich bude mít lepší výhled na koště.

Samuel se poplašeně rozhlédl a ztuhl šokem.

Oni... byli pryč! Jeho matka, Marion, Simone, Lucas... Lucius i Belatrix! Prostě všichni byli pryč! To snad není pravda... ON SE ZTRATIL!

 

Rozhlížel se, ale nikde nebyli. Vyrazil směrem ke Gringotům, možná je cestou někde uvidí. Už byl v úrovni obchodu Madame Malkinové, když ho někdo srazil k zemi.

„Ježiš, promiňte! Já nechtěl!" obrovská ruka chytila Samuela a vytáhla ho na nohy.

„Nestalo se vám něco? Protože jestli jo, tak si to nikdy nevodpustím-" obr se zarazil a zíral na chlapce před sebou.

Samuel se na Hagrida ohromeně díval. Co ten tady dělá? Tomu se říká - být v nepravou dobu na nepravém místě.

„To kvůli tobě mě vyhodili," zasyčel Hagrid.

„Ne... kvůli mně ne!" zašeptal vyděšeně Samuel.

„Jak ne, kvůli tobě mě vyhodili! Chceš snad lhát, spratku? Vůbec ses nezměnil. Jako před padesáti lety..." Hagrid se zarazil.

„Ty nejsi Tom Raddle, co?"

Samuel vyděšeně zavrtěl hlavou. Ne, on není Tom Raddle.

„Kdo tedy jsi?"

„Já... já jsem..."

„Hagride! Co tady děláš?" Nymfadora Tonksová se z ničeho nic objevila vedle nich.

„Tonksová! Já tady nakupuju, ale cestou jsem náhodou srazil tohodle kluka..."

„Tak ho nech a pojď se mnou! Zajdem do Děravého kotle a dáme si něco na setkání, co ty na to?"

„Ještě musím něco dořešit tady s-" zamračeně se otočil na Samuela, který na ně zaraženě zíral.

„S... Sa... Sa..."

„Úplně z tebe ztratil řeč, Hagride! To se dělá, takhle děsit děcka? Hele, kámo, on to tak nemyslel, že ne, Hagride? A my teď půjdeme do toho kotle. Tak zdar!" Tonksová se zapřela a táhla Hagrida pryč. Ten jen něco protestně koktal, ale doopravdy neodporoval.

Samuel na nic nečekal a rychle vyrazil pryč. Tak tohle bylo o fous.

Proč zrovna on musí mít tak hloupé jméno... na S se hrozně špatně vymýšlejí chlapecká jména. Salazar říct nemohl, jeho otec by ho zaškrtil, pokud by to dřív neudělal Hagrid. Simon taky ne, to by ani nechtěl.

Díky bohu, že tam byla Tonksová!

 

Pomalu se už stmívalo. Samuel nevěděl, jak svou skupinu najde, když bude absolutní tma.

 

***

 

„Kam zajdeme nejdříve?" ozvala se Simone, když už byli na konci ulice.

„No, pravděpodobně ke Gringotům, mladá dámo," ušklíbl se Lucius.

„Opravdu? Nekecej, staříku," Simone si to rozhodně nenechala líbit.

Lucius chtěl něco namítnout, ale přerušil ho Lucas.

„Kde je Samuel?" všichni ztuhli a začali se rozhlížet. Moc dobře věděli, že za nejmladšího zodpovídají a ztratit ho znamenalo jediné - trest.

„Musíme ho najít! Za chvíli bude tma, mohlo by se mu něco stát," Helena chtěla vyrazit zpět do víru ulice, ale zarazil ji Lucius.

„Ne, tady ho nenajdeme. My ne. Musím dát vědět tvému manželovi, Heleno. Mistr si ho tady najde. Zatím zůstaňte tady, my zjistíme, co dál," kývl na Belu a oba se naráz přemístili pryč.

„Co teď?" zašeptala Helena.

„Teď musíme čekat," logicky odpověděla Simone.

„Opravdu?" ozval se Lucas.

„Jistě," ušklíbla se Marion.

„A-" začal opět Lucas.

„Nechte toho! Aspoň teď se tu nehašteřte!"

Lucas a Marion ztichli. Situace byla vážná a, jak právě zjistili, odlehčování nebylo na místě.

 

***

 

Lucius a Belatrix se přemístili do Temného sídla.

„Co chcete?" ozval se chladný hlas.

„Nemáte být někde jinde?"

„Pane, máme, ale... Váš nejmladší syn se ztratil," Lucius měl poslechnout své tušení, že to nedopadne dobře a měl se snažit Helenu přesvědčit, aby nakupovat dnes nešli, ale on né.

„Cože?" zasyčel rozzuřeně.

„My jsme na něj dávali pozor, ale jednu chvíli byl vedle nás a v další už tam nebyl," přidala se Belatrix.

„Teď se to nebude řešit, ještě ponesete následky! Přiveďte je zpět do sídla, já si ho najdu sám. Se smrtijedy, samozřejmě."

„SE smrtijedy?" Lucius zalapal po dechu.

„Ano. Tomu se říká neplánovaná akce! Ještě nějaké otázky?" vyjel Voldemort.

„Ne, pane."

„Tak dělejte! Ať už jsou tady!" prskl a oba se jak na povel přemístili pryč.

Už když byli zpět u Heleny a spol. ucítili, jak jejich znamení pálí.

 

***

 

„Tak co?" Helena byla celá netrpělivá.

„Musíme jít zpět do sídla. Pán si ho najde sám. Se smrtijedy."

Lucius bez řečí chytil Helenu a přemístil se sní.

„No, tedy... žeby chytil třeba Simone, to ho nenapadne," prskla Belatrix. Chytila Simone a přemístila se s ní (i Lucasem) do temného sídla.

 

***

 

Samuel šel ke Gringotům, ale pořád je nikde neviděl. Nešťastně se rozhlédl a uviděl je! Stáli asi šedesát metrů od něj! Nadšeně se rozběhl k nim, ale k jeho hrůze se přemístili pryč! Oni ho tu nechali! Taková zrada!

Samuel zůstal šokovaně stát. Jak ho tady mohli nechat? Předtím byl nervózní, proto mu teď byla hrozná zima, a oni ho tady nechají! To snad není pravda!


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: