Doporučujeme: TV program | Služby pro Váš web | Italo.cz | Měření rychlosti internetu | Snadné sdílení souborů | Zkracovač dlouhých adres | Stahovač videí z YouTube

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

16. kapitola

Datum: 22. 8. 2007 19.45 | Autor: Cissy | 3442× | Kategorie: Dědic zla | Komentáře: 16
 

Lucas si vybalil všechny věci a vyrazil za otcem.

Našel ho v knihovně, jak se přehrabuje v knihách.

„Otče?" Voldemort jen něco zamručel a dál se mračil.

„Ehm... otče?" Lucas to zkusil hlasitěji po menším zaváhání.

„Slyšel jsem tě," odvětil ledově Voldemort, ale pořád nevzhlédl.

To Lucase znervóznilo. Otec se tak nikdy nechoval.

Lucas si obrnil mysl pomocí nitroobrany a tím zakryl svou nervozitu.

Čekal nějakou dobu, než otec hlasitě zaklapl knihu a zaměřil se na něj.

„Takže jsi dorazil ze školy, což je vynikající. Sbalil sis tam všechno?"

„Ano, otče. Nic tam po mně nezůstalo. Ale Simone tam tehdy, když odešla nechala několik věcí, tak jsem jí je vzal taky."

„Hm... Simone. Taky na ni budu muset víc dohlédnout... poslední dobou jsem jí trochu povolil uzdu. Asi zase přitvrdím," Voldemort se zamyslel.

„Už jsi viděl Samuela?"

„Ano, otče," kývl Lucas poslušně.

„A?" Voldemort byl očividně netrpělivý.

„A?" Lucas nepochopil.

„Co si o něm myslíš?"

Lucas se zamračil.

„Je zatím hodně zmatený, řekl bych, že se tady teprve... rozkoukává? Myslím, že se s ním ještě dá pracovat. Není to ztracený případ... ovšem podle mě není dobré, aby se na něj začalo tlačit najedou... víš, jak to myslím?"

„Nejspíš ano, pokračuj se svou analýzou výchovy tvého bratra," Voldemort se ušklíbl.

„Myslím si, že bys měl postupovat pomalu... protože podle zkušeností ze školy, kde učitelé jednali tvrdě... vedlo to jen k rebelii a řekněme... povstáním? Studenti odporovali víc, než by odporovali, kdyby učitelé začali pomalu... sakra, docela jsem se do toho zamotal. Ale ty víš, co chci říct, že ano?" Lucas pohlédl zoufale na svého otce.

„Jistě," kývl Voldemort „takže si myslíš, že by se Samuel mohl vzbouřit?"

„Nebo utéct," potvrdil Lucas.

„v jednom máš pravdu... mohl bych být, řekněme mírnější?"

„Myslím že by to vedlo k spokojenosti na obou stranách. Jak na naší, tak na Samuelově a matčině straně."

Voldemort jen kývl a znovu se zaměřil na tu knihu.

„Nejdřív ale musím zrušit to kouzlo... nesnesu, když vypadá jako Potter."

„Tak to chápu, otče," kývl Lucas.

„Teď běž za matkou. Jak předpokládám, je tam i Samuel?"

„Ano, je tam. Šel jsem tam s ním. Ještě ale jedna věc," Lucas se zarazil. Buď to řekne, nebo ne.

„Jaká?"

Odhodlal se.

„Simone... ona bude dělat problémy, tím jsem si jistý. Nenávidí Samuela... nejsem si jistý, jestli se odhodlá k otevřenému útoku na něj, ale skrytý útok je někdy nebezpečnější, než otevřené soupeření."

„Takže máš pocit, že na něj žárlí?"

Lucas kývl. Přesně tohle chtěl říct.

„Dlouho nebude," zašklebil se otec.

„Hlavně to nevíš ode mě," zasmál se Lucas. Dosáhl přesně toho, čeho chtěl. Odvedl pozornost na Simone. Aspoň si to myslel.

Lucas odešel.

„Na tebe si ovšem dám taky pozor, synu," Voldemort se ušklíbl víc, než předtím.

 

***

 

Samuel ležel na matčině pohodlné posteli. S jemným úsměvem sledoval svou matku, která mu ukazovala fotografie, které kdysi nafotila.

„Tohle je Simone, když jí byly tři," a ukázala na fotku, kde se mračila malá holka.

„Hm... to se tak mračila vždy?"

„Téměř," ozval se Lucasův hlas.

„Lucasi," Helena se usmála a gestem naznačila synovi, aby si přisedl.

Sedmnáctiletý kluk si přisedl vedle matky a přejel pohledem z alba na Samuela. Však on si ho vychová po svém...

 

***

 

Daniel procházel sídlem. Zarazilo ho, že Simone sedí uraženě ve svém pokoji. Prostě s ním odmítla mluvit!

„Danieli?"

„Otče," Daniel se otočil a vrátil se do knihovny.

„Kde jsi byl?"

„Musel jsem si něco zařídit na Příčné a teď jdu od Simone. Nevíš, co se jí stalo?"

„Ono se jí něco stalo?"

„No, odmítla se se mnou bavit. Chovala se, jakoby byla uražená."

„Třeba je," Voldemort svého syna zaujatě sledoval.

„Nemohl by sis s ní promluvit? Poslední dobou mi dělá starosti."

„Mám to v plánu," připustil Voldemort.

„to jsem rád. Možná se cítí odstrkovaná? Nevím, moc se v ní poslední dobou nevyznám."

„Nejprve to vypadalo, že s Samuelem bude skvěle vycházet, ale nejsem si jistý, jestli to nebyl optický klam," Voldemort sledoval synovu reakci.

„Myslíš, že Samuela nenávidí?" Daniel zbledl.

„Je to možné, uvidíme. To ukáže čas," Voldemort prošel kolem Daniela a chystal se k odchodu:

„A ještě něco - když příště někam půjdeš, oznámíš mi to, rozuměl jsi mi?"

„Jistě, otče. Příště ti dám vědět," Daniel se zmateně díval za odcházejícím otcem. Co to do něj vjelo?

Jen zakroutil hlavou a šel tam, kam měl namířeno - k matce.

 

Jaké pro to něj bylo překvapení, když zjistil, že v pokoji je i Lucas. Ano, předpokládal, že tam Samuel bude, ale s Lucase nepočítal.

„Lucasi? Jsi tady rychle," Daniel uznale kývl hlavou.

„Jsem tady už několik hodin, víš? Kdyby ses někam nevypařil, tak to víš," Lucas se zašklebil.

„Byl jsem nakupovat, víš?"

„Ale, ale... Danieli! Stává se z tebe snad žena?"

„Chceš tím něco naznačit?" Helena se na syna přísně podívala.

„Jen to, že ženy většinou rády nakupují. My, chlapi, bychom se tomu radši vyhli, že, Samueli?"

Samuel jen přikývl.

Lucas se pousmál a otočil se na Daniela.

„Vidíš? Takhle je to s ním pořád. Skoro nepromluvil!" a rukou drcl do Samuela.

„Důležitá otázka je, co jsi mu udělal? Třeba... třeba tak smrdíš, že kdyby otevřel pusu, pozvracel by se," Daniel se pobaveně usmíval.

„Tý! Já ti dám, smrdíš!" Lucas se vymrštil z postele a vyrazil za prchajícím Danielem.

„Já se vrátím! Ne, že mi někdo zabere místo!" vřískl ještě Lucas.

Samuel se zamračil.

„Takhle je to tady pořád?"

Helena zavrtěla hlavou.

„Dnes mají neobvykle hravou náladu. Možná je to tvou přítomností, co ty na to?"

„Nevím... je to možné," Samuel se pohodlně rozvalil a  zavřel oči.

„Ty máš rád svůj klid, co?" Helena vypadala tentokrát pobaveně.

„Jo," Samuel se začal smát, když ho jeho matka začala lechtat.

V příštím okamžiku ale přestala, protože se do pokoje vřítil Daniel, který se vrhl na místo vedle Samuela. Na místo, kde předtím byl Lucas.

„Špekoun se rozvaloval tady, ne?"

„Špekoun?" zopakoval Samuel rozpačitě.

„Tak mu říkám, nesnáší to," zasmál se nejstarší Samuelův sourozenec.

„Proč špekoun?"

„Protože to nesnáší," Daniel vyprskl smíchy a Samuela si přitáhl k sobě.

„A jak mám říkat tobě?"

Samuel se zamyslel.

„Nevím, ale rozhodně ne... rozhodně ne špekoun, to je přece Lucas," jmenovaný se přávě vřítil do místnosti.

„Hej! Ty! Co si myslíš, že děláš? To.bylo.moje.místo!!"

„Co bylo už pominulo," Daniel vyplázl jazyk.

Lucas se na něj chtěl vrhnout, ale zarazila ho ruka na rameni.

Zmateně se otočil.

„Otče?"

„Proč se chováš jako malé dítě, Lucasi? O tobě ani nemluvím, Danieli," Voldemort vypadal naštvaně.

„Otče, to je tak, když si Lucas nechce přiznat pravdu."

„Jakou pravdu?" Voldemort přimhouřil oči.

„Smrdí!" Daniel opět vyprskl smíchy.

Samuel si byl stoprocentně jistý, že tohle nedopadne dobře.

„Očekával bych od tebe dospělejší chování, Danieli. Takhle chceš být vzorem svému mladšímu bratrovi?"

„Samuel je rozumný a nebere si z něj příklad," vložil se do rozhovoru Lucas.
„Ty buď zticha, s tebou si to ještě vyřídím," zchladil Voldemort svého „prostředního" syna.

„Odejdi, Danieli," Voldemort sledoval svého nejstaršího syna.

„Cože? Proč, otče?"

„Odejdi, Danieli. Když se neumíš chovat a na svůj věk nemáš dost rozumu, budeš potrestán tak, že se nebudeš k Samuelovi několik... řekněme týdnů přibližovat. Jestli zjistím, že jsi můj zákaz porušil, nebudeš potrestán jen ty, ale i tvůj bratr Samuel."

Daniel byl v šoku.

„Ale, otče-"

„Jdi!"

Daniel se zvedl a opustil místnost.

„Myslíš, že to bylo nutné?" Helena se zapojila do rozhovoru.

„Jsem si tím jistý," odtušil Voldemort.

Helena přikývla. Nechtěla se hádat... a skončit stejně jako Daniel. Podruhé by odloučení od Samuela nesnesla.

Samuel seděl zaraženě vedle matky. Helena si povzdechla, zaklapla album a vstala.

„Večeře by měla být jako vždy v pět hodin," poznamenala. Ta poznámka neměla vůbec žádný význam, ale aspoň zničila na chvíli napjaté ticho, které v místnosti vládlo.

„Mám zajít pro Simone, otče?" Lucas zaváhal. Cítil napjatou atmosféru a chtěl se odtud dostat.

„Ano a přiveď i Marion."

Lucas se rychle vypařil.

„Možná bych si měl jít vybalit, protože-"

„Není co vybalovat," Voldemort přerušil svého syna.

„Není? Ale..."

„Všechny tvé věci, kromě pár drobností, byly zničeny."

„Ale... proč?"

„Proč? Neříkal jsem ti, kdo jsi?"

„Ano, ale-"

„V tom případě určitě chápeš, proč jsem zničil tvé věci? Nejsi Harry Potter, proto nebudeš mít věci, které byly jeho," Voldemort svého syna sledoval pohledem typu: pokračuj a uvidíš.

„Já... chápu," kývl Samuel.

„Výborně," Voldemort vypadal naprosto spokojeně.

„Do večeře zbývají čtyři hodiny. Půjdeme nakupovat. Samuel potřebuje něco na sebe," Helena pohlédla na svého syna.

„Budiž, ale půjde s vámi Lucius a Belatrix. Samozřejmě bude vypadat jinak, nechceme přece, aby ji někdo chytil, že?"

„Dobře," kývla Helena.

„Samueli, počkáš na mě ve vstupní hale?"

„Jistě," kývl Samuel a protáhnul se kolem otce, který ho ale chytil za ruku.

„Počkej na chodbě," přikázal.

Samuel jen přitakal a zmizel za dveřmi.

Voldemort pohlédl na svou ženu.

„Nechoval jsem se předtím sice nejlépe, ale nečekej ode mě omluvu."

„To ani nečekám," odvětila Helena klidně.

„To je dobře. Jestli se Samuelovi něco stane..."

„Jsem jeho matka. Na prvním místě je pro mě jeho bezpečnost."

„Nejdříve mu ale změním vzhled, aby vypadal tak, jak má. Nemůžu vystát to, jak vypadá a navíc by bylo podezřelé, kdyby se na Příčné ulici objevoval Harry Potter v přítomnosti Luciuse Malfoy, nemyslíš?"

„V pořádku. S tím počítám. Navíc to bude i pro Samuela lepší. Je pro něj jistě obtížné, když mu neustále připomínáš, že je Samuel Raddle, a on se podívá do zrcadla a uvidí tam Harryho Pottera."

Voldemort jen kývl a odešel. Helena se posadila na postel. Byla překvapena.

 

***

 

Voldemort kývl na Samuela a vydal se chodbou pryč. Samuel se nešťastně vydal za ním.

„Bude nejlepší, když ti změním vzhled. Jak pro všechny, tak pro tvou bezpečnost."

Samuel jen kývl.

„Ale... jak to chceš udělat, otče?"

Voldemort se ušklíbl: „Kouzlem, samozřejmě."

Samuel se rozhodl, že počká... možná se dozví víc.

 

***

 

Lucas běžel celou cestu až před Simonin pokoj. Ušklíbl se. Teď se choval opravdu dětinsky, ale tu tíživou a napjatou náladu nemohl vystát. Jen ať si to užije Samuel.

Lucas počkal, než se uklidnil a otevřel dveře.

„Simone? Máme jít do matčina pokoje," otočil se a nevnímaje Simonin nechápavý pohled odešel.

To samé se opakovalo i u Marion.

„Lucasi? Tak počkej!" zvolala mladá žena a vyběhla za mladším bratrem.

„Co se děje?"

„Nevím, ale otec chce, abys tam byla i ty a Simone. Předtím mi naznačil něco v tom smyslu, že chce změnit Samuelovi vzhled. Ale to bylo už před hodinou, asi. Může to být i něco jiného."

„Aha. To bude skvělé, až bude Samuel vypadat jako... Samuel."

„Doufejme, že bude vypadat k světu. Nevím, jak bych snesl pihovatého, tlustého mladšího bratra," s úšklebkem sledoval svou sestru.

„Ty jsi ale," zasmála se a plácla Lucase přes... rameno.

„Že?"

Simone šla zaraženě kus za nimi, ale přesto je slyšela.

„To zase bude," zamručela si pro sebe.


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: