Doporučujeme: Italo.cz | Snadné sdílení souborů | TV program | Služby pro Váš web | Měření rychlosti internetu | Zkus to jinak - logicky | Zkracovač dlouhých adres

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

14. kapitola k Dědici zla

Datum: 25. 7. 2007 7.30 | Autor: Cissy | 5385× | Kategorie: Dědic zla | Komentáře: 28
 

Samuel se dychtivě rozhlížel po vstupní hale. Všechno vypadalo tak... nadpozemsky.

Vše v hale bylo z, pro něj, neznámého kamene, který vypadal opravdu zvláštně.

„Mami, co je to za... kámen?"

Helena se usmála. Byla ráda, že se Samuel zeptal.

„To je eladril. Je to sloučenina mramoru a dalších dvou kamenů. Nikde jinde ho nenajdeš. Tohle sídlo je ohromně staré. Založil ho sám Salazar Zmijozel. Ovšem je absolutní tajemství, že ho se na založení podílela i  Rowena z Havraspáru."

„Aha. Vypadá zajímavě... ta zelená protkaná zelenou... zajímavé... líbí se mi to."

„To jsem rád. Nepřežil bych, kdyby se ti to nelíbilo," ozval se ironický hlas. Jeho otec. Voldemort.

„Drahý? Připojíš se k nám?" Helena se jemně usmála na svého muže.

„Ne, díky. Mám na práci zajímavější věci."

Samuel se zaraženě díval za odcházejícím otcem.

„To je tak nabručený pořád?"

„Být tebou nemluvím tak nahlas, Samueli. Tady i zdi mají uši."

Samuel se ušklíbl, ale nic neřekl. Pokračovali v prohlídce.

***

Odpoledne seděly děti, kromě Lucase, s jejich matkou v společenské místnosti.

„Mami? Musím si zajít na Příčnou ulici. Jak jsem zjistila, tak do té školy budu potřebovat nové hábity," nebyla to žádost, byl to rozkaz, jak Samuel poznal.

„Někdo ti tam zajde, Simone," opáčila klidně Helena.

„Ale hábity si musím zkusit, mami."

Simone se silou vůle nutila ke klidu.

„Simone, nepůjdeš na příčnou ulici."

„Mami! Vždy jsem tam mohla, tak proč ne teď?"

„Vždy neměl tvůj otec slušné tělo a neničil okolní svět."

„No a co? Víš co? Vlastně jsem už otci dlouhou dobu chtěla říct, že se přidám k jeho smrtijedům, ono je totiž skvělé, co otec dokázal, ti mudlové jsou opravdu příšerní..."

Samuel jen zíral. To má být jeho sestra?

„To rád slyším, Simone."

Voldemort stál klidně ve dveřích a jemně se usmíval. Jeho dcera byla opravdu ve všem po něm. Ona a Lucas vypadali velice nadějně. Daniel? Ten je sice smrtijed, ale není zrovna nadšený.

Marion? Ten samý případ jako Daniel. A Samuel? Ten je úplně ztracený.

Helena třeštila oči na svou dceru. Co ji to popadlo?

„Simone. Jako tvá matka s tímhle absolutně nesouhlasím. To-"

„Výborně, Simone. Ani si nedokážeš představit, jak jsi mě potěšila. Ale přidáš se k nám společně se Samuelem. Viděl bych to... až skončí tenhle školní rok."

Helena vypadala absolutně šokovaně.

„To snad nemyslíš vážně! Je to ještě dítě! A Samuel..."

„Samuel se přidá k smrtijedům, ať chce, nebo nechce. Nebudu se ho ptát. Doufám, že jsi pochopila už dříve, že mi nemáš odporovat, Heleno?"

Helena na svého manžela zírala absolutně ohromeně. Už dlouho se jí nepokusil vyhrožovat a teď tohle?

„Cože?"

„Pokud mi budeš bránit nebo se snažit překazit mé plány... buď si jistá, že se stane něco velice, velice zlého."

Helena na Voldemorta zírala absolutně ochromeně.

„Co chceš udělat?"

„Co chci udělat? Zajistím, aby ses se Samuelem delší dobu neviděla, co ty na to?"

„To nemůžeš. Je to mé dítě, navíc-"

„A pokud nebude poslouchat ani on, může si být i Samuel jistý tím, že neuvidí svou drahou matku," pokračoval Voldemort a zahlížel přitom na zkamenělého Samuela.

‚To nemůže‘ pomyslel si zděšeně.

Voldemort přistoupil ke svému nejmladšímu synovi a naklonil se k němu tak, že byl ho od chlapce dělilo jen pár centimetrů.

„Můžeš si být jist, že můžu, drahý synu," zašeptal tak, aby to slyšel jen Samuel.

Samuelovy zelené oči pohlédly mírně vyděšeně do těch otcových červených.

„Pokud budeš poslouchat, nebudeš mít se mnou problém, Samueli. To si zapamatuj. Nebudu tolerovat tvou neposlušnost! Jsi můj syn a já od mých dětí očekávám daleko víc, než od smrtijedů. Takže se laskavě chovej slušně a budeš se stýkat jen s těmi, se kterými ti to dovolím. Simone, protože ta si již mou důvěru získala, tě bude kontrolovat."

„Ale..."

„Neposlouchal jsi snad? Nechci slyšet žádné „ale"! Budeš mě poslouchat na slovo. Když řeknu, neuděláš to, tak to neuděláš! Když řeknu, že někoho zabiješ, tak ho opravdu zabiješ!"

Samuel se na otce vyděšeně díval.

„Rozuměl‘s?"

„Ano, otče," zašeptal.

„Výborně, to jsem chtěl slyšet," Voldemort se spokojeně ušklíbl a odstoupil od nejmladšího potomka.

„Tvá sestra tě bude doučovat černé magii. Postaráš se o bratra, Simone. Jasné?" I-když Voldemort mluvil se Simone, tak se díval celou dobu na Samuela.

„Ano, otče," usmála se velice spokojeně. Samuel jen polknul.

Kam se to zase, proboha, dostal?

Voldemort se ještě jednou ušklíbl a podíval se na svého syna. Na Daniela.

„Došel jsem k názoru, že i Lucas se přidá k Simone a Samuelovi. Aby se necítil přehlížen," ušklíbl se.

„Co zamýšlíš, otče?" Daniel se cítil divně. Nevěděl proč, ale měl takové zvláštní tušení. Každá věc, která jeho otce napadla, nebyla jen tak. Vše dělal za určitým účelem.

„Co zamýšlím?" Voldemort se ušklíbl.

„Lucas bude pomáhat Simone. Bude dohlížet na Samuela. Ovšem také na již  zmíněnou Simone. Jsem si jistý, že ani ona se neubrání problémům, že?" tentokrát upřel svůj nebezpečný pohled na Simone.

„Budu se snažit problémy nedělat, otče," Simone byla evidentně naprosto klidná.

„S tím počítám, Simone," Voldemort v tu chvíli vypadal absolutně potěšeně.

Ano, Simone byla dcera, jakou si přál. Silná, odolná, chladná, a když bylo potřeba, tak i nelítostná.

Tolik se mu podobala.

Teď viděl naprosto jasně rozdíly mezi ní a Samuelem. On byl slabý, závislý na citech a neschopný ublížit.

Ale to se změní. Však on naučí Samuela poslouchat rozkazy. A on bude poslouchat.

 

***

 

„Kde, sakra, je? To snad není pravda. Hledali jsme ho skoro všude, Rone!"

„Hermiono," Ron se stěží ovládal, „já to vím!! Já ho hledal taky!!"

„Ah... ano, máš pravdu. Hledal's ho taky. Vím to, jen mám strach! Vždyť... zmizela přece i ta Raddleyová! A navíc, Harry měl přece večer trest se Snapem, ale ten tady není!" Hermiona si musela na chvíli sednout. Bylo to hodně namáhavé.

„Nikdy mě nenapadlo, že bychom Harryho mohli ztratit. Je to hrozné, jen si pomyslím, jak jsme k němu byli hrozní," posteskla si.

„Harry, kde jsi," zašeptala.

 

***

 

Harry šel rychle za jeho otcem, který ho měl dovést do jeho pokoje. Jeho otec rozhodně nezahálel. A Harry nechápal, proč ho tam nemohla dovést třeba matka. Nebo Daniel. I Snapea by přežil, ale...

Jeho otec chtěl jít s ním. Sám.

‚Kdyby to nebyla pravda, co bych jako Harry Potter teď dělal? Nejspíš bych asi seděl ve společenské místnosti a dělal domácí úkoly. Nebo bych měl famfrpálový trénink. Nebo bych se jen tak klidně bavil s přáteli. Nebo-‘

„A dost!" Voldemort se prudce otočil, chytil svého syna a tvrdě s ním praštil o zeď, vedle které šli.

Harry se na otce šokovaně díval. Nechápal, co se děje.

„Ještě chvíli budeš myslet na tohle, tak tě prostě potrestám! Není žádné kdyby, prostě jsi můj syn, tak se s tím smiř. A to, co ti teď řeknu, je konečné. Jsi Samuel Salazar Raddle. A podle toho se budeš chovat. Jsi můj nejmladší syn, nejmladší Salazarův dědic. Budeš poslouchat na slovo. A jestli ne, tak to neodneseš ty, ale tví... řekněme - kamarádíčci v té zatracené škole a jejich rodiny. Navíc, pokud se nemýlím, tak jedna z tvých bývalých nejbližších, je mudlovská šmejdka. To by se aspoň smrtijedi pobavili... Takže pokud neposlechneš, bude ona na řadě první. Ona a její mudlovští rodiče."

Chlapec sledoval Voldemorta naprosto vyděšeně.

„Ale, to nemůžeš, to přece-"

Voldemort vztekle přimhouřil oči: „Chceš se přesvědčit o tom, co můžu? Co doopravdy můžu? Chceš vidět to, co tvá „nevinná" očka ještě nikdy neviděla?"

„N-Ne, nezlob se, já-"

„Výborně, Samueli. Ale nezapomeň. Zmijozel nikdy nereptá, neodmlouvá. Zmijozel rozkazuje! On je pán, nikoli sluha! A ty, ty budeš pán, pokud budeš poslušný a budeš poslouchat svého otce. A to na slovo! Je to ti jasné?"

„Ano, otče," šeptl Harry... tedy Samuel.

„Správně," usmál se Voldemort.

„A ještě jedna věc? Kdo jsi?"

„Jak, kdo jsem..."

„Prostě mi řekni, kdo jsi. Kdo doopravdy jsi!"

„Já..." Harry polkl.

„Tak?" Voldemort se na svého syna podíval nebezpečněji, než kdy dřív.

„Já... jsem Samuel Salazar Raddle, nej... nejmladší syn Pána zla a... a taky dědic Salazara Zmijozela, mého předka..."

„Správně. Teprve teď můžeme pokračovat," Voldemortův úsměv nabyl děsivých rozměrů a pokračoval.

Samuel se jen trochu otřásl, ale následoval svého otce.

„Otče, já..." Samuel zmlkl. Vlastně ani netušil, co chtěl říci.

„Co je?" Voldemort se ani neohlédl.

„Kdo je starší? Já nebo Simone?" zeptal se na první hloupost, která ho napadla.

„Proč to chceš vědět?" Voldemort se neobtěžoval zastavit, prostě pokračoval v cestě.

„Jen mě to tak napadlo," přiznal chlapec.

„Víš, co právě napadlo mě?" Voldemort se zastavil.

„Ne," Samuel se začínal děsit.

„Zatím nepůjdeš nikam do školy. Zůstaneš tady. Tví dva starší sourozenci půjdou do školy. Na tebe zatím dohlédnu já sám, osobně. Naučím tě černou magii, za pár měsíců pro tebe bude úplně přirozená. A další věc... chci dohlédnout na tvou výchovu, protože to potřebuješ, jako sůl," sledoval Samuela.

‚jako sůl? Ale... to je mudlovské přísloví‘ napadlo Samuela.

Voldemort zareagoval prudčeji, než předtím.

Samuel ucítil tvrdou pěst na své tváři. Neustál to. O několik sekund později ucítil hrot hůlky přitisknutý k tepně.

„Ať tě tohle už nikdy nenapadne! Jestli tě nachytám při těchhle myšlenkách, tak tě prostě zabiju. Ne, nejdřív tě hezky pomučím a pak zabiju tvé přátele. Do jednoho. A pokud se to bude ještě někdy opakovat, tak zabiju i tebe! Vstávej! POSTAV SE! HNED!!"

Samuel se vyděšeně vyškrábal na nohy.

„O-Odpusť, otče, jen mě to tak napadlo... nechtěl jsem tě urazit, nebo něco podobného, já-"

Voldemort chlapce tvrdě přerušil.

„Možná bys měl něco zjistit! Můj syn mě nebude srovnávat s mudly! Mně ne! Rozhodně ne!!"

„Odpusť, prosím. J-já-"

„Dost! Přestaň! Nesnáším omluvy!" Voldemort se prudce otočil a vyrazil opět směr chlapcův pokoj.

Samuel si setřel slzy a rychle vyrazil za otcem.


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

  1. Mania Dardeville25. 7. 2007 15.51

    "zelená protkaná zelenou" OMG, takhle si vyzdobím pokojík... =) CHudák Samuel, to je děsný, jak se mistr chová... =( Doufám, že si to taky, třeba časem, uvědomí a začně ho mít rád (Mistr Samuela) Ach jo, to bylo tak deprimující... =( Ale krásná kapitola, jako vždy! =) Moc se těším na další, asi budu chodit často otravovat Lyl... =) šiš, tohle budu ještě dlouho vydejchávat, takhle zlýho Voldemorta sice známe, ale až tak zlýho ke svému nejmladšímu synáčkovi... To je hrozný... =( Jo a někam se vám naprosto ztratilo, že Samuelovi něco bylo. Myslím, to jak skolabovával a teď je najednou fit..! Nechci, aby ze Samuela byl smrtijed, vždyť se na něj naprosto nehodí!!! No nic, moc se těším na další díl!! =)



    odpovědět
  2. Sabriel25. 7. 2007 16.43

    Sakra! Ten Voldemort je ale hajzl!!!Taková proměna!To je hrůza... Chudinka Samuel... Snad mu začne něják odporovat, ne? A Simone...Děs,běs!!!! Ale to s tim příslovím to byl ale stírek-Sice dost nebezpečnej,ale... :D



    odpovědět
  3. element25. 7. 2007 17.25

    nemám slov



    odpovědět
  4. Jantar25. 7. 2007 19.45

    Moc pěkná kapitola ,ale jak řekla Mania Derdevill trošku se vám tam ztratilo to skolabování Harryho a jeho matky.Taky by mě zajímalo proč tak najednou se k Harrymu Voldemort chová tak strašně tvrdě.Podle mě za tím něco bude a asi se to dovíme v další kapitole.Jinak jsem ráda ,že si si při brigádě na nás udělala čas.



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: