Doporučujeme: Snadné sdílení souborů | Stahovač videí z YouTube | Služby pro Váš web | TV program | Měření rychlosti internetu | Zkracovač dlouhých adres | Italo.cz

Cissyn blog — Fantazie nevede k šílenství

12. kapitola

Datum: 16. 6. 2007 18.42 | Autor: Cissy | 4437× | Kategorie: Dědic zla | Komentáře: 27
 

Lucius Malfoy přistoupil k chlapci, který se na něj klidně díval.

Uhodil ho tak, že Harry neustál tak silnou ránu a upadl.

„Příště si dávej pozor na jazyk, maličký. Mohlo by se ti něco stát."

„A ono se mi nic nestane?" Harry se na Luciuse zaujatě podíval.

„To se uvidí podle toho, jak se budeš chovat. Navíc, nejsem si jistý, jestli by nám mistr poděkoval, kdybychom tě... trochu pocuchali bez něj," Lucius se i se smrtijedy začal smát.

Harry se vyškrábal na nohy a podíval se na Luciuse trochu zamračeně.

Najednou začal pociťovat opět mírnou slabost. Vůbec se mu to nelíbilo. Nechtěl zkolabovat rovnou před smrtijedy. A už vůbec ne před Malfoyem.

Harry ale stál tak blízko, aby mohl smrtijedovi říci aspoň to, co by mu zajistilo bezpečí.

„Chtěl bych mluvit s tvým pánem nebo Danielem. Je to velice důležité," zašeptal Harry.

„Nemyslím si, že je to možné, Pottere. Nejsi vůbec ten, kdo by měl právo mluvit s mistrem či jeho nejstarším synem," Lucius sledoval hocha přinejmenším posměšně.

„Abyste se nedivil. Mám k tomu více kompetencí, než si myslíte. Mám určité... informace. Mohly by se o-ou... mohly by se hodit!" Harrymu se jemně zatočila hlava.

„Kdo doopravdy jsi?"

„Kdo doopravdy jsem? Ale vy to víte, ne?"

„Byl bys opravdu hloupý, kdybys tady přišel jako Harry Potter. Ovšem pokud bys tady šel s tím, že sis myslel, že víme, že jsi někdo jiný, tak bys tady klidně šel, nemám pravdu? Samueli?"

Harry se na Luciuse Malfoye díval klidně.

„Možná ano, možná ne."

Lucius přistoupil k Harrymu tak blízko, až se ho dotýkal.

Harry opět pocítil slabost. Lucius ho ale v to chvíli chytil.

„Co ti je?"

„To Vás nemusí zajímat."

 

„Pro dnešek rozpouštíme schůzi smrtijedů!" ozval se hlas mladého muže stojícího na schodech s mladou ženou.

Daniel a Marion.

 

Smrtijedi se přemístili okamžitě, jen Lucius zůstal.

Daniel neváhal a rychle sešel k svému bratrovi.

„Samueli, jsi v pořádku?" převzal si chlapce od Luciuse.

„Nejspíš ne, není mi dobře... zase. Ale musím pryč... otec mě zabije, až zjistí, že jsem zde..."

„Nezabije tě, pokud si nebude myslet, že jsme tě přinesli my, co ty na to?"

„Já nevím... není mi vůbec dobře," zakňoural Harry a položil si hlavu na bratrovo rameno. Nejen, že cítil, jak se přes něj ve vlnách přelévají návaly slabosti, ale taky se mu trochu zvedal žaludek.

„Vezmeme tě k matce. Danieli, pojď!" Marion cítila, že to není zrovna nejlepší. Proč je jen jejímu nejmladšímu sourozenci zle?

 

Daniel neváhal a opravdu vyrazil se Samuelem do ložnice jejich rodičů.

 

Marion otevřela dveře a zjistila, že otec sedí v křesle u jejich matky.

„Otče? Je tady Samuel, vzali jsme ho sem. Není mu dobře."

Voldemort se ohromeně díval na svou dceru. Co to má zase být?

Daniel přenesl Samuela do postele k jejich matce.

Samuel už byl téměř opět v bezvědomí, ale podvědomě se přitiskl k jeho matce, která se probudila. Taky jí nebylo zrovna dobře, ale teď se hned cítila lépe.

Začala chlapce hladit po vlasech, ale chlapec usnul. Bezvědomí bylo odehnáno do jiných krajin.

 

Helena se ohromeně podívala na svého manžela.

„Co se stalo? Jak je možné, že je Samuel tady? Je trochu pobledlý. Je v pořádku?" Helena na svého manžela pátravě pohlédla.

Voldemort si jen povzdechl.

„Samuelovi se udělalo zle, když byl kolem sedmi hodin ve sklepení."

„A.. a tys od něj odešel?" Helena na svého manžela hleděla absolutně šokovaně.

„Byl už v pořádku, když jsem odcházel!! Nevím, proč se zase zhroutil!"

„Dobře, teď ho necháme vyspat se. Potřebuje odpočívat. Promluvíme si ráno," Helena klidně zavřela oči.

„To je dobrý nápad. Odnesu Samuela do jeho ložnice," Voldemort vstal chtěl si chlapce vzít.

„To snad nemyslíš vážně? Samuel zůstane tady. Čím blíž mi bude, tím lépe. Dobrou noc."

„A já mám spát kde?"

„Simone je pořád v Bradavicích nebo se mýlím?"

„Pořád tam je. Takže pokud jsem to pochopil dobře, tak mi chceš říct, že bych měl odejít do Bradavic? Výborně, už jsem vyhazován i z vlastní postele? No jednoduše skvělé-"

„Nechovej se jako dítě. Samozřejmě, že máš přespat tady! Budeš muset snést to, že se o svou postel budeš dělit se svým nejmladším dítětem. To přežiješ, ne?"

„Možná... máš pravdu. Chovám se jako dítě."

Voldemort se odešel osprchovat. Následně dorazil do ložnice a lehl si do postele k manželce a synovi.

Voldemort se zamračil.

Byl nesmysl, když Helena říkala, že on zná Samuela více než Simone. Nebyla to pravda. On svého syna vůbec neznal. Byl více se Simone než se Samuelem.

S těmito myšlenkami Pán zla usnul.

 

Samuel se cítil příjemně, přestože byl vyčerpaný. Ráno se cítil slabý, jako moucha. Uklidňovalo ho ale objetí, ve kterém se nacházel. Nějak se mu nechtělo vstávat. Nepovažoval to za nutné. Leželo se mu tak dobře.

 

Helena se pomalu probouzela. Připadalo jí, že je vše tak, jak má být. Otevřela oči a pohlédla na jejího syna. Pohladila ho po vlasech. Nechtěla ho sice probudit, ale musela to udělat. Chtěla to udělat.

Samuel otevřel oči a pohlédl na svou matku. Usmál se, ale oči opět zavřel a uvelebil se v jejím náručí.

Helena se jen usmála.

Voldemort něco zamumlal a zavrtěl se. Samuel otevřel oči a sledoval svého otce. Ten se ještě jednou převalil a v příštím okamžiku se vymrštil do sedu totálně probuzený a něco si mumlal.

Helena svého manžela zaujatě sledovala.

„Někam jdeš?" Voldemort se neohlédl a jen odsekl.

„Jako bys to nevěděla. Samuel je v Bradavicích a já jsem zůstal tady... navíc je tam i Simone-"

Samuel se tiše uchechtl, Voldemort to neslyšel.

„Samuel je tady, drahý," pousmála se Helena.

Voldemort, který už odcházel, se prudce otočil a pohlédl na svého syna. Až teď si vzpomněl na události včerejšího dne.

„Samueli? Jsi v pořádku? Měl by ses najíst... určitě jsi vyčerpaný, včera jsem ti zapomněl dát večer to jídlo..." Voldemort se mírně zamračil. Pořád se trochu neprobudil.

„Samuel nic nejedl? Tys nic nejedl? Proč?" Helena se na svého syna podívala přísně.

„Neměl jsem hlad," zamumlal Harry a skryl si tvář do matčiny noční košile, k rameni.

„Samueli, neschovávej se! Nebuď jak malý!" prskl Voldemort.

„Ale, drahý, on je malý!" usmála se Helena a „hravě" poškrábala Samuela na zádech.

„Jo, jsem malý, tak mě nechte spát!" Samuel se chytil matčiných slov a usmíval se do jejího ramene (snad jste pochopili, co jsem tím chtěla říct J).

„Samueli!! Kde jsi? Vstáváme!" Helena se zasmála a zatřásla s chlapcem.

„Kde jsem? Nevím... vlastně, kde jsem?" Harry zvedl hlavu a podíval se matce do očí. Byl mírně zamračený.

Helena zaujatě chlapce sledovala.

„Proč tě to zajímá?"

„Nemůžu to vědět?"

„Ne," promluvil Voldemort. Tvářil se absolutně vážně.

„Proč ne?" pro Harryho to bylo absolutně nepochopitelné.

„Protože to neví nikdo, kromě mě, tvé matky, tvého kmotra a tvého nejstaršího bratra."

„Kromě mého kmotra?" Harryho zarazilo, proč ví Sirius, kde je temné sídlo.

„Samozřejmě nemyslím toho imbecila Blacka," ušklíbl se Voldemort.

„Takhle o něm nemluv!" Harry se v posteli napřímil a tvářil se absolutně nebezpečně.

„Budu si mluvit jak chci o kom chci," Voldemort se otočil.

„Mluv si tak o tvých smrtijedech, ale mého kmotra a mé přátele vynech!"

Voldemort ztuhl. Co si to ten spratek dovoluje?

Prudce vykročil k svému synovi a chtěl ho chytit pod krkem, ovšem nemohl. Helena mu to nedovolila.

„Dotkneš se ho a budeš mít co dělat se mnou!"

Voldemort byl ohromen.

Harry byl překvapený, když ho matka chytila a přitáhla si ho k sobě, aby ho chránila před otcem.

„Drahá, myslím si, že chlapec potřebuje pokárat..."

„Jediný, kdo musí pochopit, že tvůj syn není smrtijed, jsi ty! Samuel není tvůj majetek ani nic podobného! Když víš, že mu na jeho kmotrovi a přátelích záleží, tak je urážet nebudeš!"

„Já jsem pořád ještě tady," zavrčel podrážděně Harry.

„Nevrč mi tady!" okřikla chlapce tiše jeho matka.

Harry se překvapeně díval na svou matku. Byla nějak v ráži.

„Děje se něco?"

Helena se na svého syna dívala a cítila, jak se jí oči zalévají slzami.

„Nic... jen - vlastně nic," Helena odvrátila pohled.

„Mami, neříkej mi, že se nic neděje!"

„Nic tak vážného, ale..." Heleně stekla po tváři slza.

„Jen nechci, aby se ti něco stalo... kdyby ti někdo ublížil, asi bych to nepřežila! Slib mi, že na sebe budeš dávat pozor!" šeptala a zoufale tiskla svého syna na svou hruď. Tiskla ho k sobě tak hodně, že Harry téměř nemohl dýchat.

„Mami, nic se mi nestane!" zašeptal.

„Tím si právě nejsem tak jistá!" náhle chlapce pustila a podívala se na svého manžela.

„Samuel musí pryč! Musí okamžitě odsud!" Harry vytřeštil oči. Co se to zase děje?

Voldemort vypadal taky zaraženě.

„Heleno? Co se stalo?"

„Co se stalo? Stalo se to, že je Samuel v nebezpečí! V Bradavicích, kdekoliv v Anglii! Čím blíž bude k tvým nepřátelům, tím víc bude v ohrožení! Nesmí o něm vědět! Musíme Samuela udržet v tajnosti!"

Harry zmateně mrkal. Co je to za hloupé důvody?

Voldemort se zamračeně díval na svou manželku. Měla pravdu. Samuel je v ohrožení.

„Ale... ale-" Harry byl šokován. Proč ho jeho matka nechce? Co zase dělal špatně? Proč tady nesmí zůstat?

„Žádné ale, Samueli. Tvá matka má pravdu. Čím dál budeš od nepřátel, tím budeš ve větším bezpečí. Jako náš nejmladší syn jsi ve velkém ohrožení. Většina mých nepřátel nemá slitování."

Harry se snažil zaplašit slzy. To bolelo.

„Simone se taky budeš vyhýbat. Nechci, aby to bylo podezřelé."

Harry se cítil hrozně. V jeho první „rodině" (Dursleyovi) byl nenáviděn. A teď? Když doufal, že bude mít to, po čem toužil tak dlouho... teď ho pro změnu chtějí poslat pryč? Co více si přát.

Harry potřásl hlavou. Nemohl mít takové myšlenky! Potřeboval jen chvíli klidu, odpočinout si. Měl toho dost, ale utéct nemohl... z Bradavic... ani z Británie.

„Pošleme tě do nějaké kouzelnické školy, k jiné rodině, která se bude vydávat za tvou vlastní. Jen o prázdninách tady budeš. Tajně," Voldemort sledoval svého syna. Bylo mu jasné, že bude protestovat.

„Ale já se nechci schovávat!"

„Musíš. Není jiná možnost!"

„Ale-"

„Samueli," zašeptala Helena a přitáhla si chlapce k sobě a jemně ho hladila po vlasech.

Harrymu do očí vhrkly slzy. Už se jim nemohl bránit.

„Samueli, neplač. My ti nechceme ublížit. Chceme tě chránit. To, že nás nebudeš po čas školního roku vídat neznamená, že tě nechceme. Pořád budeš náš nejmladší syn. Naše nejmladší dítě. Můj miláček. Samueli, pššt..." Helena se snažila svého nejmladšího syna utišit.

Voldemort si povzdechl. Tohle byla neočekávaná komplikace. Přistoupil blíže ke své ženě a synovi.

„Samueli, nemusí to být nutně takhle... může to být třeba tak, že se s tebou budeme stýkat často. Ale ne oficiálně... nikdo by to nevěděl. Tak nebreč tady už! Bude to dobré, zvládneme to!" Voldemort si přisedl k Samuelovi a objal ho. Teď se tedy objímali všichni tři.

„Nechci..." zašeptal Samuel.

„My to taky nechceme, ale je to nutné," zašeptal chlapci do ucha jeho otec.

„Ale já mám v Bradavicích přátele! Hermionu, Rona..."

„Ano, to je jedna z daní, které budeš muset zaplatit."

„Ale kam bych šel? Vždyť nemám kam jinam bych šel, já-"

„Jediná země, kde mě neznají, kde nás neznají, kde nemám nepřátele, je Austrálie. Je tam vynikající škola kousek od Sydney. Několik málo metrů od školy je moře, tam se můžeš koupat... hotový ráj na zemi."

„A co se na té škole učí?"

„No, jediné, to jediné se ti asi nebude líbit... učí se tam černá magie."


Podobné články:
11. kapitola k Dedičovi Zla
13. kapitola od Lyliann
14. kapitola k Dědici zla
15. kapitola od Lyliann
17. kapitola od Lyl
18. kapitola - Příčná ulice
19. kapitola od Lylianny
2. kapitola od Blackes
21. kapitola - dohoda
28. kapitola Komplikace
3. kapitola - hrozné zistenie a následujúce události
34. kapitola - Název není znám :)
4. kapitola - rodinný rozhovor
40. kapitola - konec ochutnávky a konec 40. kapitoly :)
40. kapitola - ochutnávka
60. kapitola - Alexův životní omyl
66. kapitola - celá
68. kapitola celá
7. kapitola ke kčv
7. kapitola - Nočný rozhovor
8. kapitola od Cissy
9. kapitola od Lyliann





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: